Pane inženýre, v minulých dnech jsme si připomněli už 33 let od sametové revoluce. Jak ta porevoluční léta hodnotit?

Mám především na mysli svobodu slova. Že by svoboda slova byla zrovna výkladní skříní české demokracie, to se říci také nedá. Protože na jaře jsme byli svědky toho, že vláda v podstatě zastavila činnost některých serverů, které jí připadaly podezřelé. Dnes se dostat do mainstreamových médií, které vlastní řekněme oligarchové, je vlastně nemožné. Stejně tak do České televize, která vede v podstatě jednostrannou provládní propagandu. Takže ta svoboda slova, to opravdu není zrovna silný moment v těch posledních letech. A teď se to v poslední době vystupňovalo.

No, a pokud jde o růst životní úrovně, tak můžeme říci, že za řady vlád ta životní úroveň rostla, alespoň soudě podle růstu reálné průměrné mzdy a důchodů. Ale to se bohužel nedá většinou říci o vládách typu vlády Mirka Topolánka, Petra Nečase a už vůbec ne o té vládě současné, která bohužel dělá všechno pro to, aby destruovala sociální stát. A to jsme teprve na začátku toho jejího pokusu o demontáž sociálního státu, ke které dochází. To, že v tomto roce dojde k poklesu reálných mezd o nějakých 15 až 20 % a tedy poklesne životní úroveň až o pětinu u středněpříjmových a nízkopříjmových, je zřejmé. To už této vládě nikdo neodpáře. A hlavně, tato vláda nezná ani cestu, jak z toho. Takže jsme ve slepé uličce.