Informace a dezinformace, často skloňovaná slova v časech mírových i válečných. Jak k těmto strategickým veličinám přistupovat?

Pro informaci jsou důležité její věrohodnost, rychlost přenosu a interpretace. Z válečného pohledu to lze nejlépe ilustrovat následovně: rekognoskace letadla, zaměření polohy a případná akce-destrukce. Rychlost je důležitá, protože identifikaci a odvetu dělají obě zúčastněné strany současně a hlavní roli pak hraje rychlost zpracovávajícího počítače. Okamžité a důvěryhodné informace o pozici nepřítele se tak stávají stejně důležité jako moderní výzbroj. Ve společnosti je to obdobné, ale místo ověření nastupuje vytvoření (dez)informace, její co nejrychlejší rozprostření pomocí uchopitelných médií (propaganda) a nakonec ověření pravdivosti odběratelem, pokud má k tomu možnosti. Dostupnost informačních prostředků, jejich šiřitelnost, recenzovatelnost či cenzura pak zastupuje roli rychlosti.

Zajímavé jsou souvislosti informace, které kdysi uvedl v život český páter Václav Šimerka jako sílu přesvědčení. Jeho vliv je nejvýznamnější už při prvním slyšení, tedy důvěryhodnost je nejvyšší při prvotním záznamu; dalšími potvrzeními se pravdivost nenásobí, ale jen logaritmicky upřesňuje. Do toho vstupuje i pravidlo, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou, což je vlastně vyvrcholení upřesňovací křivky, kdy další stejné informace se už stávají irelevantními. Je to zajímavý propletenec fyzikálního zákona a lidského činění.

Co zajímavého přinesl Václav Šimerka ve svých úvahách o informacích už z poloviny 19. století?

Vzájemnou souvislost myšlenek s vnějšími podměty vypočítával a označoval písmenem P, tj. přesvědčením, označujícím celou stupnici poznání od prázdné mysli (P=0) přes tušení, domněnku, hypotézu až k úplnému poznání (P=1). Říká, že nedokonalost lidského přesvědčení (pocitů, P) se rovná součinu z neznalosti a důvodů této neznalosti (argumentací, A), tj. P = log (1+A). Při jednom tvrzení, A=1, je přesvědčení největší (P=0.7) zatímco pro desetinásobek A=10 se přesvědčení jen ztrojnásobí (P=2.4).

Náš mozek totiž sčítá vjemy takovým způsobem, aby se jeho organismus nepřetížil zejména vlivem fyzikálního podnětu, a zabránil tak sebezničení, udržujíc tak organismus naživu (psychofyzika). Vnímání může probíhat jakýmkoliv smyslem, jako je zrak, sluch, chuť, čich nebo hmat – viz známý Weber-Fechnerův vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícího na lidský receptor (sval) a subjektivním vjemem intenzity počitku takto vyvolaným.

To se přenáší i do oboru informační termodynamiky jako infofyzika, kde platí opět logaritmická závislost mezi informací, I, a schopností zakódování nesené zprávy (znaků) počtem jejich možných kryptogramů, M, tj. I=K log M, kde konstanta úměrnosti K je buď v nevšedních natech (K=1) nebo dnes v bitech (K=1/log 2) používaných ve výpočetní technice.

To je informační věda. Ale jak se v dnešním světě vyznat v informacích a dezinformacích, které jsou čím dál více politizované?

Historie se opakuje. Pamětníci si mohou vzpomenout, jak masy Němců nadšeně hajlovaly na konci 30. let a podporovali okupaci Evropy, nebo naše soudruhování během éry socialismu. A není divu, že v Rusku jsou občané nadšeni (ne)invazí „Zet“. Jde i o to, jakou sami občané mají vlastní zásluhu na dlouhodobém vytváření režimu, kde lež se stává pravdou pomocí vhodné míry celonárodní propagandy. Hitler během války – stejně jako dnes Putin – vystupňoval propagandu do té preciznosti, že mu občané uvěřili, že bojují za vlast, a existenci nějakých koncentračních táborů si nikdo z nich tehdy ani nepřipouštěl, ba ani nechtěl uznat za možné. A řada dnešních „nadšenců“ uvažuje totožně!