Prezident Miloš Zeman sedí v jakémsi akváriu a přijímá v Lánech novým premiérem Petrem Fialou navržené ministry. Berete to jako námět na politickou satiru, anebo jako důkaz oddanosti Zemana svému úřadu?

Nepotěší to a prvoplánová komika takto aranžovaných schůzek sotva koho nezasáhne. Tohle jistě zvláštní pojetí nicméně beru v případě hlavní osobnosti a jí zpovídaných jako nejspíš jedinou reálnou možnost, jak tyhle rozhovory pojednat. Včetně toho značně komického akvária a povinného potítka naproti němu. Jestliže ale toto aranžmá odpovídá platným normám a bude-li opravdu sloužit jako podklad pro jmenování příští české vlády, je to vlastně dobře, protože pidišťouralů, kteří by mohli tento proces ex post zcela zbytečně zpochybnit, se u nás najde vždycky dost.

Jak, jako životopisec československých prezidentů Edvarda Beneše a Emila Háchy a autor knih o jejich vilách a třináctých komnatách, hodnotíte působení Miloše Zeman v této funkci?

Nikoli, necítím se životopiscem velkých, od toho jsou jiní a nezřídka mnohem lepší. Protože mě však opravdu zajímalo, jak se určité osobnosti zachovaly v konkrétních mezních situacích, opravdu jsem dal na to téma dohromady hned několik knižních titulů. Psal jsem například o doktoru Benešovi, doktoru Háchovi, Františku Chvalkovském a třeba o Mozartovi, anebo o některých jiných, vždy výjimečných, osobnostech modernějších českých dějin.

Jenomže právě proto, že jsem jim díky tomu porozuměl, nemůžete po mně chtít, abych jejich aktivity, natož je samotné, byť jen srovnával s tím, co se děje na Hradě, v Lánech a také leckde jinde. Myslím zejména v posledních letech. Tady reálná kvalitativní paralela jasně chybí.

Jak jste vnímal, když prezidenta Zemana chtěl Senát v čele s předsedou Milošem Vystrčilem zbavit pravomocí?

Tak to naprosto nebylo. Dost jsem tenhle na naše poměry mimořádný legislativní proces sledoval a tak vím, že se Senát v dané situaci zachoval jediným možným způsobem. Dovedu si totiž velmi dobře představit, co všechno by se mohlo strhnout v případě, že by takto konáno nebylo.

Za sebe k tomu dodám snad už jen to, že jsem se už z přirozené úcty k současnému českému prezidentovi těšil, že bude touto přirozenou a zejména legitimní cestou dalších a dalších sebedehonestací uchráněn.