Vojenský zásah USA, Velké Británie a Francie v Sýrii jako reakce na údajný chemický útok v městě Dúmá vyvolal v Česku vzrušenou debatu na téma spojenci. Máme se spojenci za všech okolností souhlasit, nebo si je můžeme dovolit i kritizovat? 

Tak tady otázka nestojí, na kritiku má právo každý. Po ujištění našich zpravodajských služeb si opravdu nemyslím, že by chemický útok byl „údajný”, považuji ho za realitu. Protože jde o opakované použití chemických látek, bylo nutné nějak odpovědět. 

Vztah ke spojencům se dostal i na půdu Poslanecké sněmovny, která hlasovala o návrhu Miroslava Kalouska, aby vláda spojence věrohodně podporovala. Poslanci tento návrh zamítli. Jak se k němu stavíte vy? 

Pokud jsme součástí NATO, pokládám za přirozené, že spojence podporujeme. Jiná věc je, zda, když v dílčích věcech nesouhlasíme, zda jsme schopni své stanovisko zformulovat a prosadit. Ale řada lidí v ČR se stále na NATO dívá jako na něco, co je vně nás, k čemu nepatříme. A tady bych podtrhl, že v čele vojenské části NATO máme českého generála. Netvařme se, že nejsme součástí NATO. 

Má se Česko postavit za dodržování mezinárodního práva, nebo věřit svým spojencům a nečekat na výsledky prověřování toho, k čemu v Dúmá opravdu došlo? 

Především použití chemických zbraní je porušením mezinárodního práva. 

Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek prohlásil, že ČSSD se i nadále staví za politické řešení pod patronátem OSN. Podle něj jde v Sýrii o „konflikt v zastoupení“, v němž se utkávají armády Íránu, Ruska, Turecka a USA. Střet mocností považuje za velmi nebezpečný. Jaký názor máte na syrský konflikt vy?

Já oceňuji snahu kolegy Zaorálka, ale musel bych se ho zeptat, jak dosud řešilo OSN konflikt v Sýrii a zda ho vyřešilo. Víme, že ne. 

Vidíte nějaký nástin řešení tohoto krvavého konfliktu, nějaké světélko naděje?

To bohužel zatím ne. Černobílý pohled na Sýrii z doby tzv. arabského jara, který pronikl i do některých českých médií, stavěl autoritářské režimy na Blízkém východě, ke kterým bezesporu ten Asadův patří, do protikladu k „demokratické” opozici. Jenže k té patřili a patří například i džihádisté, kteří rozhodně demokraty nejsou. Zásahy raketami můžou být varováním a stopkou proti dalšímu používání chemických zbraní, ale teď musí nastoupit politické řešení.