Vzdal jste se funkce europoslance proto, abyste se plně věnoval kampani Svobodných doma v České republice. Zkusme ale bilancovat, jak byste zhodnotil své působení v Evropském parlamentu?

I když jsem obvykle v parlamentní debatě mluvil k prázdnému sálu, protože málo europoslanců chtělo slyšet naše argumenty, záznamy všech svých projevů jsem zveřejňoval a mé projevy si zde v České republice našly mnoho diváků přes internet a Facebook. Můj nedávný projev s názvem „Vaše eura za naši bezpečnost nevyměníme!“ měl přes milion zhlédnutí. Pro můj návrh na zamítnutí evropské směrnice o zákazu držení některých střelných zbraní hlasovalo 20 z 21 českých europoslanců. I tak nás ale ostatní přehlasovali a regulace schválili. Takový je ale europarlament, proto chci, aby naše názory měly zastoupení v české Poslanecké sněmovně, která má nakonec právo se Bruselu postavit. 

Bude vám Evropský parlament v něčem chybět? 

Myslím, že v rámci omezených možností, které jsem v Bruselu jako opoziční euroskeptický poslanec měl, jsem se naučil naše zásady dobře hájit. Myslím, že voliči vědí, že jsem tam docela nahlas hájil svobodu občana a suverenitu a bezpečnost České republiky proti všem těm bruselským papalášům. Mám tedy pocit, že opouštím něco, co jsem se naučil docela dobře dělat. Beru to ale jako důležitou oběť pro to, aby se Svobodní dostali do sněmovny, což je důležitější.

Když sledujeme, jak se obnovilo rozhodování v EU na ose Paříž – Berlín, k čemu to povede? Skutečně půjde Evropská unie směrem, který razí německá kancléřka a francouzský prezident, k větší integraci, zelenou budou mít jen státy ve „tvrdém jádru“ a v eurozóně, budeme mít nového evropského ministra financí, Evropský měnový fond, evropskou armádu atd.? Nebo jednou narazí a jednoduše řečeno, EU se rozpadne?

Samozřejmě že ať už bude premiérem v Německu Schulz, nebo Merkelová, spolu s Macronem dál budou používat Brusel jako nástroj prosazování svých zájmů na úkor našich zájmů, ať už jde o migrační kvóty, armádu EU a všemožné regulace, které na naše firmy a občany tíživě dopadnou. Není šance, že by v Německu zvítězil rozum, proto vidím jako jedinou správnou cestu kultivovaný a mírový odchod z EU po vzoru Velké Británie.

Jak si vysvětlujete v podstatě obrat politiky slovenského premiéra, který vidíme v posledních měsících? Snaha více se přimknout k EU je zřetelná také v jednání českého premiéra Bohuslava Sobotky...

Sobotka to už kolikrát udělal také. Slabí premiéři malých zemí často nakonec za nějakou drobnou slíbenou výhodu podpoří velké státy a jejich zájmy. Chci, abychom aspoň my v České republice měli vládu, která bude stát pevně na principech hrdosti, pravdy, svobody a demokracie.

Mimochodem, co říkáte na aktuální nápad premiéra Sobotky vytvořit pro země mimo eurozónu pozorovatelský status. Může tohle mít nějaký význam?

Může být zajímavé pozorovat, co v eurozóně chystají, protože nepřímo jejich kroky – oddlužování Řecka, odkupování dluhopisů Evropskou centrální bankou, omezení výběru z bankomatů v eurozóně apod. – můžou dopadnout i na nás.  Ale já chci vládu, od které zazní jasné ne zavedení eura v České republice. U Sobotky bych se bál, že jakýkoliv pozorovatelský status je jen dalším krokem k zavedení eura a zrušení koruny u nás.

Jako největší rebel EU se v poslední době začíná kromě Maďarska projevovat i Polsko. Nechtějí přijímat uprchlíky, evidentně neberou vážně výtky Evropské komise kvůli reformě soudnictví, k dalším věcem se pak konkrétně dostaneme. Ruku v ruce se proti Polsku postavili Emmanuel Macron i kancléřka Angela Merkelová. Lze předpokládat, že si budou Poláci s Evropskou komisí vyměňovat dopisy a ostré vzkazy přes média, ale s ohledem na kompetence Evropské komise k žádným zásadním postihům nedojde. Do jaké míry je vůbec tento spor zásadní?

Je to zásadní spor, a proto jsem se Poláků v Evropském parlamentu zastal.  EU se míchá do vnitřních záležitostí členského státu, vyhrožuje mu odebráním hlasovacích práv a ještě ho kritizuje za nepřijímání uprchlíků. Přál bych si, aby se Polska zastala i naše vláda, ta ale raději dělá mrtvého brouka.

Proč si podle vás, jak vzkázala premiérka Beata Szydlová, nehledí raději prezident Macron své země, její bezpečnosti a podobně? Mimochodem, starostí tam má dost už s ohledem na jeho klesající popularitu. Nebo je to tak, že skutečně je potřeba Poláky zastavit?  Obecně, jak hodnotíte zatím působení nového francouzského prezidenta?

Macronovi pomáhá u francouzských voličů, když se naváží do Středoevropanů. Je dobře, když mu Poláci neohroženě řeknou, ať si hledí svého. Je mi to sympatické, na rozdíl od pochlebování Macronovi ze strany slovenského premiéra Fica – přitom Macron opovrhuje Slováky úplně stejně jako Poláky.