V letošním roce opět narůstá migrace do zemí Evropské unie a očekává se ještě zvýšená vlna uprchlíků z Asie po balkánské trase a afrických běženců ze Středomoří. Kdo jsou ti, co do Evropy putují?

Byl bych opatrnější s používáním termínů „uprchlíci“ a „běženci“ u migrantů přicházejících do Evropy. Má zkušenost je taková, že z většiny lidí prchajících před pronásledováním nebo válečným konfliktem se stávají spíše takzvaní „vnitřní vysídlenci“. To znamená, že se ve vlastní zemi uchýlí do bezpečnější oblasti a čekají, až se budou moci vrátit domů. Nanejvýše se dostanou do některé sousední země. Ti, kteří přijdou do Evropy, spíše přicházejí za něčím, než aby před něčím utíkali.

Azylové systémy žádného evropského státu ovšem nejsou schopné prověřit individuálně každý jednotlivý případ. Nastavily proto pro přijímání migrantů obvykle nějaká obecná kritéria. Například u nás se mezinárodní ochrana uděluje paušálně syrským a jemenským imigrantům bez ohledu na to, že třeba v Sýrii nikdy v životě nebyli, a narodili se a žili v Saúdské Arábii, jen mají syrské občanství. Nadto ale evropské orgány nedokážou ani spolehlivě stanovit identitu imigrantů. Zjednodušeně řečeno: Když jsme zavedli kontroly na hranicích se Slovenskem a cizinecká policie zadržela každý den desítky migrantů, stačilo, aby řekli, že jsou Syřané a muselo se podle toho s nimi zacházet. Jedině pokud už má migrant v evropské databázi otisky prstů svázané s konkrétní identitou, anebo si s sebou neprozřetelně nese pravé doklady, dá se alespoň o něco opřít. Judikáty národních a evropských soudů znemožňují zadržovat migranty, i když se nezjistí jejich totožnost nebo nemají nárok na pobyt v EU déle než několik měsíců. S trochou trpělivosti se tak na území Evropské unie dostávají i ti, co přiznají, že jsou třeba z Maroka nebo z Tuniska. Tolik k termínu uprchlíci a běženci.

Obyvatelé kterých zemí mají momentálně největší motivaci zamířit nastálo do Evropy? A jak to vypadá v Iráku, kde momentálně pobýváte a který bývá také považován za místo, odkud se lidé na starý kontinent také často vydávají?

K přesnější představě o fungování migrace je také třeba si uvědomit, že migranti jsou na cestě často velmi dlouho. Obvykle si hodně zjednodušeně představujeme, že se člověk vypraví z domova a za týden, nanejvýš měsíc, je v Evropě. Ve skutečnosti migranti často několik let prožijí v „mezistanicích“ a mění své plány podle situace a svých možností. Třeba Irák, na který se ptáte, je taková přestupní stanice pro mnoho Syřanů. Hlavně v iráckém Kurdistánu je jich obrovské množství, řádově přinejmenším statisíce, ale spíš miliony. Pracují tady, někteří podnikají. Je tu hodně mladých mužů, kteří utekli před povinnou vojenskou službou. Někteří říkají, že je nic neohrožuje, ale že země má rozvrácené hospodářství a hledají lepší životní úroveň v zahraničí. A většina z nich se vyptává, jak by se mohli dostat do Evropy. O přesídlení do Evropy stojí i dost Iráčanů, hlavně těch, kteří už tam mají příbuzné. Bez jejich podpory by byly počty migrantů do Evropy nesrovnatelně nižší.

Když tedy dost zjednoduším odpověď, motivaci k cestě do Evropy mají skoro všichni na Blízkém východě a v severní Africe. Jde jen o to, nakolik je pro ně prostupná cesta.

Z toho, co jste měl možnost osobně poznat, jak v zemích, odkud pocházejí migranti, pohlížejí na Evropu, jak o ní smýšlejí a jak si život v ní představují?

Pro mé vrstevníky pamatující ještě zavřené hranice, bych to přirovnal k těmto časům. Za Rozvadovem jsme si malovali svět jako idylické místo, kde je jakási blíže nespecifikovaná svoboda, peníze se válejí po ulicích, všude bezstarostný blahobyt, zkrátka ráj na zemi. Žádný stín do našich představ o Západu nepronikal. Představy potenciálních migrantů z mimoevropských oblastí jsou ještě daleko naivnější.

Rozšíření internetových sítí tento klam posílilo, namísto aby ho vyvracelo. Šťastnější migranti, kteří již do Evropy pronikli, nedávají na své facebookové profily informace, že bydlí v tělocvičně, nedokážou se naučit místnímu jazyku a že brigádničí v pekárně. Příbuzné zásobují svými fotografiemi před nablýskanými auty, v restauracích, oblečeni do nových šatů. Nevyčítám jim to, koneckonců kdo z nás se chce prezentovat jako lúzr? Daleko spíše vyčítám evropským vládám, že už léta nevedou objektivní informační kampaně cílené do zdrojových oblastí migrace.

Obvyklá představa o životě v Evropě, se kterou se migranti vydávají na cestu, je, že dostanou dům, budou během půl roku naučeni jazyku, dostanou vzdělání a důstojnou práci.