Vypnuli vám kanál na YouTube. Co se stalo?

Smazali mi videa a druhý den je zase vrátili. Bylo to v rámci zákroku proti televizi Raptor. Je to vlastně běžná situace. Každý, kdo něco tvoří nebo o něčem přemýšlí, musí počítat s pravidelnou cenzurou. To je standardní součást našeho režimu, stejně jako za normalizace. Samozřejmě formálně se mluví o svobodě projevu. Ale o té se mluvilo i ve všech totalitních režimech. Jeden historik mi nedávno připomněl, že němečtí nacisté ve třicátých letech stíhali pouze takzvaný zákeřný projev. Jaký je to rozdíl proti dnešnímu stíhání nenávistného projevu?

Podstatně hůře je na tom třeba Walter Kraft, který byl odsouzen za napsání eseje s názvem „Je budoucnost Evropy islámská?“. Bez jakéhokoliv důkazu a bez jakékoliv analýzy byl za text odsouzen. Soudkyně mu ani nedovolila přizvat svědky.

Vymazání na sociální síti je samozřejmě nepříjemné. Zvlášť když se živíte prodejem knih. Horší je, když se cenzura promítá do papírového světa.

Je to možné? Papírovou knihu přece nemohou vypnout?

Třeba Městská knihovna Tábor. Jeden můj čtenář jim už předloni daroval mou knihu Prolomení hradeb. Vedení knihovny hezky poděkovalo. Nedávno čtenář zjistil, že nebyla zařazena do výpůjčního fondu. Prostě ji vyhodili. Tak se zeptal a ředitelka knihovny Eva Staněk mu vysvětlila, že by o tu knihu stejně nikdo neměl zájem. Je těžké pochopit, jak k tomu dospěla. Podle počtu prodaných výtisků se jedná o bestseller a v Městské knihovně v Praze na ni čekáte víc než rok, než na vás dojde řada.

Je zajímavé, že paní Staněk ani nenašla odvahu se ke svému rozhodnutí přihlásit. Prý to bylo rozhodnutí jakýchsi blíže nespecifikovaných zaměstnanců knihovny. To je pro naši dobu typické, že profesionální intelektuálové si osvojují rysy davového chování. Správný multikulturní radikál je zároveň šedý byrokrat bez osobnosti, bez vlastních názorů, bez schopnosti převzít odpovědnost.