Jak byste shrnul rok 2020, který z větší části znamenal příchod nového typu koronaviru?

Je to rok, kdy se věci, které jsme do té doby považovali za nepředstavitelné, staly běžnými.

Například?

Například když si srovnáme debatu o státním rozpočtu na rok 2019, kdy se 30, 40 miliard řešilo jako velké politické téma a v roce 2020 se 400 miliard bere jako nezbytnost, je debata o rozpočtu někde úplně jinde.

Jaké jiné věci v tomto smyslu podle vás rok 2020 přinesl?

Obrovská míra státních zásahů do života lidí, věci, které by nás nenapadly, že jsou možné. Třeba stanovit zákaz vycházení dlouhodobě na devátou, případně na jedenáctou hodinu večer. Nenapadlo nás, že je možné, aby společnost zákaz akceptovala a pod tlakem situace to vládě prošlo bez většího odporu, což mne u tohoto opatření, které je dost sporné, docela překvapilo.

Další věc jsou velké zásahy do životního stylu lidí a samozřejmě obrovské změny v oblasti propojenosti světa, kde dochází k poměrně výraznému zásahu do turistické mašinérie, co tady fungovala a najednou fungovat přestala.

Jaká je podle vás šance, že poté, co přestane hrozit tak bezprostřední nebezpečí koronaviru SARS-CoV2, ať už kvůli očkování či z důvodu jiného, se tyto věci vrátí do starých kolejí bez závažnějších změn do budoucna?

V některých oblastech se vrátí, například cestovní ruch nebo letecká doprava, ale pak bude spousta změn, které vratné nebudou. Myslím, že trvale bude větší podíl práce z domova, trvale tady bude přesvědčení státu, že si může dovolit dělat věci, o kterých si myslel, že si je dovolit nemůže. Věci, které určitě přetrvávají.

Obáváte se jako kritici vládních nařízení, že budou více omezena práva a svobody člověka poté, co situace bude pod kontrolou?