Pandemie vymezila ve společnosti dělicí linie mezi „covidhysteriky“ a „antirouškaři“. Ti první preferovali co nejpřísnější opatření, ti druzí naopak upozorňovali, že pandemie není jedinou výzvou a bylo by chybou kvůli ní zničit vše ostatní. Zanikne podle vás toto rozdělení s omezením pandemie, nebo to byla jen jedna z podob hlubšího rozdělení, které přetrvá?

Za prvé – myslím, že nic jako „omezení pandemie“ se konat nebude. Virus tu bude stejně trvale jako virus chřipky. Bude mutovat, přizpůsobovat se, jak to už viry dělají. To je samozřejmě moje spekulace lehce poučeného laika. Co spekulace není, je fakt, že boj proti strašnému viru velmi vyhovuje těm, co vládnou. Tím nemyslím Babiše, Hamáčky a další lokální patlaly, ale všechny, kteří vládnou v demokratických zemích. Normálně musejí vymýšlet i dost velké pitomosti, aby zaujali a dostali se do médií, a tedy i přes obrazovky do domácností a hlav lidí. A najednou to jde samo. Tiskovka za tiskovkou. Cokoliv se udělá v boji proti viru, je pardonováno. Vytřít si rektum se svobodami lidí? Musíme, protože virus! Natiskneme peníze, zadlužíme se? Musíme, protože virus! Atd.

Za druhé – cokoliv, co dělá stát, společnost rozděluje. Když něco lidi chtějí dělat dobrovolně, tak to přece stát dělat nemusí, to by tu byl na nic. Role státu je uspokojovat potřeby jedněch na úkor druhých. To se těm prvním líbí, těm druhým ne. A pokud tím důvodem nebude virus, tak se zase najde něco jiného. Jakmile by stát proti něčemu nebojoval, jakmile by nezaneprázdňoval média a lidi „problémy, které řeší“, začali by se lidi ptát, k čemu vlastně jim je. A to je to poslední, co by politici a úředníci potřebovali. V tom nepochybně bude vždycky panovat shoda mezi vládou a opozicí. Ve všech demokraciích.

Do toho na podzim přijdou volby, které jsou mnohými dopředu vnímány jako generační souboj. Vít Rakušan otevřeně hovoří o tom, že podzimní volby budou soubojem generace starého Česka s tím novým, které musí provést „reputační reparát“ ve jménu liberální demokracie. Vnímáte také toto „generační“ rozdělení společnosti?

Ne, žádné takové rozdělení nevnímám. Vidíte? Zase nový „problém“, který je potřeba řešit. Zase nás budou přesvědčovat, že tyto volby budou „rozhodující“. Zeptejte se pana Rakušana (kdo to vlastně je?), zda by mohl definovat pojmy jako demokracie, liberální demokracie, svoboda. Když už je používá. Abychom viděli, co tím vlastně myslí. Nebo raději ne, protože pak by ten zmatený výkřik způsobil to, co má – získat pozornost.

Jediné, podle čeho má smysl rozdělovat lidi, je míra, kterou chtějí skrze stát otravovat ostatní. A to je otázka morálky, nikoliv generační.

Hlavním nositelem „nového větru“ mladé generace mají být Piráti, čemuž odpovídá i struktura jejich voličstva. Co podle vás tento „nový vítr“ či „reputační reparát“ přinese?

Do hlavy nikomu nevidím. Možná „to“ budou dělat „poctivěji“. Zmenšovat agendu státu se ale podle všeho nechystají.

Je to trochu, jako kdyby před sedmdesáti lety v koncentráku v Osvětimi vyměnili kuchaře, který kradl jídlo, které měli dostávat vězni, za kuchaře poctivějšího. Klíčový problém by tím asi vyřešen nebyl…

Mimochodem, jak vám jako zapřísáhlému libertariánovi je, když vidíte, co vše je dnes zahrnováno pod „liberalismus“ či „liberální demokracii“?

Za libertariány se my, co chápeme výhody svobody, označujeme, protože nám slova „liberál“ a „liberální“ už ukradli. Dali jim zcela novou náplň. Lidi uvažují v symbolech, nemají čas a zhusta ani intelekt, aby pronikali do věcné podstaty toho, co jim je nabízeno. Najdete slovo, symbol, který je pozitivně vnímaný a snažíte se s ním spojit svůj produkt, resp. sebe, pokud prodáváte sám sebe.

To je marketing. Zeptejte se žen, kterým kosmetologové doporučují micelární vodu, co to je micela. Jak funguje. Zeptejte se na to kosmetologů, kteří jim ji tu micelární vodu doporučují…
Rozdíl mezi tupým kosmetologickým marketingem, a ještě tupějším marketingem politickým je v rychlosti zpětné vazby. Vyzkoušíte kosmetiku. Nefunguje? Zítra už ji nekoupíte. Vyzkoušíte politickou stranu? Nefunguje? Smůla, demokraticky jste zvolili, tak zase až za čtyři roky. A konkurence je tam fakt mizerná, vyberte si.

A jak ty pojmy tedy definujete vy?

Demokracie je systém ovládání menšiny většinou.

Zastupitelská demokracie je ovládání všech hrstkou těch, které zvolila většina.

Svoboda (tedy to „liberální“ v pravém slova smyslu) je možnost dělat si na svém za své cokoliv, co nezasahuje do analogického práva jiného. Klasické „neminem laedere“ (nikomu neškodit) z common law.
Liberální demokracie je (vlastně měla by být) kombinace svobody (tedy toho, o čem se nehlasuje, ani kdyby poměr preferencí byl 99,99 ku 0,01 %) a demokracie (tedy toho, o čem se hlasuje, respektive hlasovat může). To, o čem se hlasovat nesmí, je třeba v Listině základních práv a svobod. Jak s tím dokáže systém naložit, zažíváme právě teď.

Změny ale neprobíhají jen u nás, kde máme letos volby. A neprobíhají jen v politice. V souvislosti s pandemií a lockdownovými opatřeními se hovoří o „transformaci ekonomiky z doby fyzické do doby on-linové“. Podle některých tento trend byl již dřívější a pandemie jej jenom urychlila. Co bude tato transformace znamenat pro lidskou svobodu, jaké výzvy jí to přináší?

Transformace ekonomiky je hezký eufemismus pro to, co se opravdu velkým hráčům povedlo dokonale. Dostat ekonomiku a společnost z relativní homeostázy, rozkývat ji. Tak se dají vydělat největší peníze. A rychle. Ve společnosti/ekonomice, která není v nějaké krizi, musíte makat a být lepší než ostatní. V krizi stačí, když dobře investujete a koupíte ty, kteří to „rozkývání“ neustáli a prodávají se pod cenou.
Otázka přechodu od „fyzické“ ekonomiky k ekonomice „on-linové“, jak to říkáte, je jen zastírací manévr, falešné téma. Tam, kde to dává smysl, přece nikdo nikoho nenutil „to dělat fyzicky“. A představa, že vám někdo spraví protékající WC „on-line“, je fakt směšná.

Je to něco podobného, jako blouznění o průmyslu 4.0. Stačí se podívat na Discovery Channel na pořady typu „Jak se to dělá?“ Těch robotů tam uvidíte fakt málo, většina činností se stále dělá rukama.
A výzvy pro lidskou svobodu? Ptáte se na věci, o kterých se jakoby formálně nesmí hlasovat, které máme v Listině, a o kterých, jak se ukázalo, je možné, že rozhodne vláda svým usnesením? Usnesením, které ani není řádným právním aktem, jak s ním počítá Ústava! A posvětí to Ústavní soud s tím, že „podstatné je posuzovat právní akt podle jeho obsahu“? Svobodě můžeme hledat jen vhodné místo na hrob. Když přijde na lámání chleba, žádná není.

Boj s pandemií byl v loňském roce popisován také jako souboj čínského restriktivního a amerického svobodně tržního pojetí světa, která se promítala i do rozdílných strategií boje s pandemií. Po roce už víme trochu více – která z těchto dvou filozofií a která z těchto dvou supervelmocí podle vás vyjde z pandemie jako vítěz?

Nejsem si úplně jist vhodností spojování USA se svobodně tržním pojetím světa… nicméně myslím, že je jasné, že je pravděpodobnější, že se „demokratické“ státy spíš přiblíží Číně než naopak. Koneckonců, o blaho lidí moc nejde.

Jak a v jakých oblastech bude podle vás pokračovat střet o pozici největší světové velmoci? A co se v tomto směru změnilo s nástupem nové americké vlády?

Nejsem věštec a mám, stejně jako většina lidí, minimální představu o tom, jak se hraje hra na vládce světa. Ale celá historie lidstva je o tom, že si různí vládcové, resp. ti, kteří je ovládají, poměřují pindíky. Takže asi to tak bude i nadále.

A vystřídání arogantního blba senilním starcem na postu amerického prezidenta nebude nijak podstatné. On koneckonců i Trump měl asi spíš tendenci něco plácnout, udělat rozruch, užít si pozornosti… a za pět minut už asi koukal na baseball a cpal se popcornem. USA budou pod novou administrativou asi „správnější“. Budou bojovat proti oteplování, budou se víc omlouvat černochům za činy svých pradědů, budou oslavovat „jinakost“, Kryštofa Kolumba bude možná v nějakém filmu hrát lesbická černoška… a lidi si budou víc myslet něco jiného než říkat. Nic, co bychom nezažili za komunismu.