V minulém rozhovoru jste mi řekl: „Ocitli jsme se v situaci, kdy můžeme mít dosavadní Ústavu, nebo demokracii. Ale nemůžeme mít obojí zároveň.“ Do Ústavy nám už nyní zasahují nařízení Evropské unie, například omezování ozbrojení obyvatelstva, které jste minule rovněž kritizoval: „Na evropské úrovni dál postupují všechny ničemnosti typu odzbrojení obyvatelstva, další omezování občanských svobod a islámská kolonizace všech zemí Evropské unie. V posledních měsících vznikl dojem, že se to nějak daří zastavit a že nakonec nebude tak zle. Bude tak zle.“ Přichází doba, kdy budeme naši Ústavu přizpůsobovat Evropské unii? Můžete říci, že ta doba už začala, nicméně zásadní úpravy Ústavy nás pravděpodobně teprve čekají. A jak se tomu bránit?

V knize Prolomení hradeb, která bude k dispozici na začátku března, se tomu věnuji podrobněji, takže aspoň stručné shrnutí. Všimněte si, že mocní se už přestali zatěžovat dodržováním nějakých ústav či zákonů. Lisabonská smlouva například jasně říká, že vnitřní bezpečnost je výhradní kompetenci každého státu a že centrální orgány EU nemají žádné právo zasahovat do otázek vnitřní bezpečnosti jednotlivých států. Přesto EU nařídila české vládě odzbrojit obyvatelstvo. A Babišova vláda už zahájila kroky přesně podle instrukcí, které z Bruselu dostala. Zákony a ústavy přestaly hrát roli. Je to čistě o tom, kdo momentálně drží moc.

A tady musíme konstatovat, že současné EU-elitě se podařilo nashromáždit takovou moc, jako dosud žádné vládnoucí vrstvě v dějinách. Jakkoliv si vážím pokusů o odpor a sám se k nim připojuji jak to jenom jde, je jasné, že v této fázi ještě není naděje na skutečnou změnu poměrů. Ať už ty pokusy probíhají demokratickou cestou nebo jinak. Dobrá zpráva ale je, že uvnitř elit se hromadí byrokratická neschopnost, tupost a je tam vidět stále víc vnitřních sporů. Můžeme tedy počítat s tím, že moc elit bude postupně slábnout. Pak bude teprve čas na akci ke změně poměrů. To všechno, co vidíme dnes, to je jenom taková příprava. Jediná možnost, kterou dnes lidé mají, je zdržovat postupující zkázu a připravovat se na výhodnější situaci.

Slyšíme nejrůznější informace o důležitosti setrvání v Evropské unii, ať už ekonomické o tom, že zchudneme o polovinu nebo o třetinu, o nutnosti setrvání v evropské rodině, protože jsme příliš malým státem, abychom to mohli zvládnout sami. Objevují se varování před odchodem investorů, slyšíme o katastrofě, o destrukci naší ekonomiky a podobně. Jak vážná jsou podle vás tato varování, a proč vystoupit, nebo setrvat v Evropské unii?

Pokud bude Evropská unie trvat na svém záměru osídlit naše území jiným etnikem, bude se jednat o faktické vypovězení smlouvy o společenství. Evropská unie se tím okamžikem stane okupační mocí a je povinností každého slušného národa okupační moc vypudit za každou cenu, „i kdyby měli žrát trávu.“ Budu volně citovat Winstona Churchilla a připomenu, že z porážky a jakýchkoliv ztrát se národ nakonec vzpamatuje, i kdyby to mělo trvat víc než jednu generaci. Kdo se ale dobrovolně podrobí požadavku na vlastní vyhlazení, a o nic jiného v dnešní společné imigrační politice nejde, ten si takový osud zaslouží.