Poté, co se ministr kultury Daniel Herman soukromě setkal s dalajlámou, vydali nejvyšší ústavní činitelé v čele s premiérem Sobotkou společné prohlášení, ve kterém přijetí dalajlámy odsoudili s tím, že to není oficiální politika českého státu a že ČR respektuje celistvost Číny, jejíž je Tibet součástí. Následně se v médiích kvůli tomuto prohlášení strhly dohady, zda nejsme vůči Číně moc servilní. Co si o tom všem myslíte?

Pan Herman se už dávno zařadil do dlouhé řady těch politiků, kteří rádi dávají na odiv své pevné morální postoje. V tomto případě ale podává zprávu především o sobě, z hlediska situace v Tibetu je efekt takového gesta prakticky nulový. Miloš „Bimbo“ Zeman zareagoval jako onen příslovečný slon v porcelánu, ale obě strany jsou ve svých postojích konzistentní. Takže nic nového pod sluncem, nuda v Praze.

Za ministra kultury Daniela Hermana se ve věci přijetí tibetského duchovního postavil vicepremiér Andrej Babiš, který jinak stojí spíše za prezidentem. Přidal se ale i ministr spravedlnosti Robert Pelikán s tím, že je písemná distanc vlády „ostuda a ponížení naší země, jež nemá v naší svobodné historii obdoby“. Souhlasíte s Pelikánovou formulací? A pokud jde o Babiše, jak to vnímáte?

Andrej Babiš honí politické body, kudy chodí, má před volbami. Moc dobře ví, že dalajláma je u nás v jistých kruzích dost populární, a třeba tajně doufá, že se mu podaří ulovit nějaké nové dušičky. Dramatické proklamace se dobře čtou, ale ani Babiš, ani Pelikán dalajlámu, pokud vím, nepřijali. Podle skutků poznáte je.

Čínské ministerstvo zahraničí uvedlo, že dalajláma provádí v Česku „protičínskou separatistickou činnost“ a vyzvalo tak k tomu, aby se s ním žádný úřední představitel nebavil. Nesnaží se v tomto Čína poroučet? Vystudoval jste sinologii, možná máte odpověď na otázku, proč jsou vlastně Číňané tak citliví v podobných věcech...

Dalajláma je dlouholetým symbolem tibetského odboje a protestu proti čínské politice, stejně jako Václav Havel byl symbolem protikomunistického disentu. Naši disidenti také před převratem hovořili velmi smířlivě, akcentovali hlavně lidská práva, ale v okamžiku, kdy nastala vhodná situace, šli si za svým a dosáhli toho, se vším všudy. Člověk nemusí být sinolog, aby věděl, že na takové věci je citlivý každý režim.