Jak dlouho znáte Miloše Zemana? Kdy a při jaké příležitosti jste se poprvé setkali?

Poprvé jsem Miloše Zemana potkal v roce 1964 na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Oba jsme byli vynikající studenti, kteří své studijní programy ukončili o rok dříve, než se předpokládalo, tedy za čtyři roky namísto běžných pěti. Školu jsem dokončil v roce 1968, Miloš Zeman o rok později. Naším společným profesorem na vysoké škole byl Pavel Hrubý, o kterém si můžete přečíst v memoárech, které Miloš Zeman později sepsal. Hrubý se jen o rok dříve vrátil na svobodu z vězení, kam byl uvržen v souvislosti s politickým procesem kolem Rudolfa Slánského. Důvodem jeho uvěznění byly kritické názory, které prezentoval na adresu tehdejšího komunistického zřízení.

Jak vás a Zemana Hrubý ovlivnil?

Řekl bych, že velmi. V roce 1946 Pavel Hrubý publikoval knihu Základy marxistického myšlení, která prosazovala myšlenku socialismu s lidskou tváří. V souvislosti s tím byl nařčen z trockismu. Zeman působil na VŠE jako Hrubého asistent a i já jsem za ním pravidelně docházel. A samozřejmě během našich rozhovorů došlo i na to, že se řeč stočila směrem k tématu trockismu. O tomto směru, který režim tvrdě postihoval, jsme diskutovali jako o protipólu stalinistického socialismu vůdcovského typu. Musím přiznat, že nás Pavel Hrubý velmi ovlivnil. Setkal jsem se s ním i ve chvíli, kdy mě zesnulý prezident Václav Havel a tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier požádali, abych se stal ředitelem Havlova Ústavu mezinárodních vztahů, porevolučního think-tanku přidruženého pod české ministerstvo zahraničí. To bylo mezi lety 1991 až 1993. Tehdy mi Hrubý řekl: Jednoho dne bude Zeman prezidentem a ty budeš ministr zahraničí. V případě Zemana se jeho slova vyplnila.

Jiří Valenta na hřbitově spojeneckých vojáků v Normandii. (Foto: www.jvlv.net)

Jak vnímáte způsob, kterým o českých prezidentských volbách referují média? Miloš Zeman v nich bývá vykreslován jako proruský kandidát. Oproti tomu Jiří Drahoš je popisován jako proevropský liberál.

Média v Česku stejně jako média v USA se v případě českých prezidentských voleb dopouštějí toho, co Donald Trump označuje pojmem „fake news“, tedy lživého zpravodajství. Neexistuje žádný důvod, proč byste měli Jiřího Drahoše, muže, který za socialismu a de facto ruské okupace československého území podnikal časté cesty na kapitalistický Západ pod bedlivým dohledem tajné policie, nazývat prozápadním kandidátem a současně Zemana, kterého já jsem osobně poznal velmi dobře, označovat za kandidáta proruského, putinovského a provýchodního.

Jak jsem již řekl, měl jsem možnost Zemana poznat velmi dobře a pamatuji si, jak jsme coby mladí akademici podnikli cestu do Sovětského svazu a během vědeckých debat jsme se tam hlasitě stavěli na podporu nezávislého Československa, jeho národních zájmů a reforem, které mělo do socialistického systému přinést pražské jaro. Pamatuji si, jak mě Zeman jednou kritizoval, když jsem se na dva dny vytratil s jednou ruskou dívkou v Leningradě. „Máš radši holky než svoji zemi,“ vyčinil mi. Řekl jsem mu. „Miloši, jen na dva dny a budu hned zpátky a už se zase budeme moci věnovat debatám s Rusy.“

Říkám to jen proto, abych ilustroval fakt, že to, že Miloše Zemana většina českých médií označuje jako proruského prezidenta, odráží jen to, že mu nerozumí. Zeman vnímá geoekonomické zájmy České republiky. Tak to Zeman vnímá. To, že si nechce Putina znepřátelit, ale neznamená, že dělá proruskou politiku. Podle mého názoru se snaží dělat chytrou politiku, která je zakotvená v národních zájmech České republiky.