Třicet let demokracie, kterou si za socialismu přála většina Čechoslováků. Váží si jí dostatečně?

Těžko říct, jaké byly představy občanů o demokracii před více jak 30 lety. V každém případě kandidáty Národní fronty chodilo volit 99,9 % voličů. Zatím jsem nikde nenarazil na informaci, že volby byly zfalšované. Základem funkční demokracie jsou svobodné volby, takže tady asi máme odpověď na otázku, když nadiktované kandidáty šlo volit tak vysoké procento voličů. Ohánět se tím, že se muselo jít, úplně neobstojí. Věřím, že většina „nějak“ musela s ohledem na možné komplikace okolí, zaměstnání apod. Jenomže kolik lidí mělo jen tu lopatu nebo nezajímavou práci! Hodně vysoké procento. Ti opravdu jít nemuseli. Zato se volilo v hospodě. Tam ta procenta vypadala jinak.

Není tedy divu, že představa o skutečné demokracii byla asi hodně vágní, a tak rovněž není divu, že na otázku, co je demokracie, odpoví drtivá většina: Demokracie je, když… A tam se zadrhne.

Poslední dobou se objevují různí profeti, co určitě vědí, jak má demokracie vypadat, jako například Alexandr Mitrofanov nedávno ve spojitosti s volbou Stanislava Křečka ombudsmanem, kteří vynalezli ještě lepší demokracii, kde by lidé jako Mitrofanov mohli rozhodovat o tom, kdo a kam má být zvolen, protože ti druzí rozhodují špatně. Nazývají to liberální demokracie. No, měli jsme tu už lidovou demokracii – právě s tou jednotnou kandidátkou. Tak jak se zdá, Alexandr Mitrofanov střelil sám sebe do nohy.

Většina Čechů by se asi před rok 1989 nevrátila už jen proto, že o svém životě může dnes rozhodovat v daleko větším měřítku než tehdy. Určitě by minulý režim demokratickým nenazvala. Ona prostě demokracie je, nebo není. I s vadami, které naráží na osobní ambice. Nic není mezitím, žádný sebevzletnější přívlastek demokracii demokratičtější neudělá.

Ohrožuje ji něco? Ať už nařízení z Evropské unie, politici, vlastníci médií, omezování svobody, nedostatek respektu k odlišným názorům, či cokoliv jiného, co slýchám od politiků? Jak to vidíte vy?