Od jarních měsíců loňského roku se v zemi střídají lockdowny a rozvolnění. Od počátku zněla kritika, že stát v rámci kompenzací nedělá dost a lidé ne vlastní vinou přicházejí o živnosti, firmy a obživu. Mluvilo se o podávání žalob na stát pro kompenzaci škod. Mohou takové žaloby ve větší míře uspět?

Na žaloby na stát je nutné nahlížet ve více rovinách, neboť u každé konkrétní situace bude dán jiný právní základ, na základě kterého bude žaloba podávána. Nejčastějším případem zřejmě budou žaloby na náhradu škody, který zakládá zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zák. č. 82/1998 Sb.), kdy tato úprava bude mířit především na situace, kdy byla soudem zrušena mimořádná opatření ministra zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Jedná se tedy o případy, kdy „stát“ postupoval při vydávání opatření nesprávně, tedy v rozporu s právními předpisy. Druhým příkladem je pak situace, kdy vláda postupovala správně podle příslušného krizového zákona, kdy tento zákon ovšem přímo počítá s nárokem na náhradu škody. Toto rozdělení pak obsahuje další jednotlivé nároky, které se od sebe liší svými předpoklady, na základě kterých je založen nárok na náhradu škody. Vyčerpávající odpověď tak nelze poskytnout. Nicméně v současné době je zřejmě nejvíce diskutovanou problematikou otázka možné náhrady škody za omezení, resp. zavření různých provozoven, a to podle usnesení vlády, které bylo vydáno v souladu s právními předpisy, tedy zejména s krizovým zákonem.

Jak bylo řečeno výše, v těchto případech krizový zákon s náhradou škody přímo počítá, kdy pro vznik tohoto nároku musejí být splněny následující předpoklady. Samotná existence krizového opatření, vznik škody, příčinná souvislost mezi tímto opatřením a vznikem škody a dále také to, že si poškozený škodu nezpůsobil sám. Ačkoliv se na první pohled zdá, že tyto základní podmínky budou splněny, jednotlivé případy budou klást vysoké nároky na poškozené, aby prokázali výši vzniklé škody, typicky ušlého zisku (do pojmu škody je zahrnut i ušlý zisk). Rovněž bude nutné brát v úvahu zápočet poskytnutých náhrad ze strany státu vůči požadovanému nároku na náhradu škody. 

Druhou variantou je pak uplatnění nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb., a to především z důvodu zrušených opatření Ministerstva zdravotnictví. Předně je nutné konstatovat, že daná opatření jsou rozhodnutími ve smyslu daného zákona, tedy je působnost tohoto zákona dána. Dále je nutné konstatovat, že opatření ministra zdravotnictví byla pro nezákonnost zrušena, což je základ případného nároku, kdy u ostatních podmínek lze odkázat na podmínky stanovené u krizového zákona, zejména pak prokázání příčinné souvislosti s výší vzniklé škody. V těchto případech pak bude významné řešení otázky, zda nárok na náhradu škody podle tohoto zákona vylučuje skutečnost, že bylo později vydáno obsahově identické opatření, nicméně již vydané v souladu s právními předpisy. V těchto případech bude zřejmě možné žádat jen náhradu škody za dobu, která uplynula od povinnosti stanovené zrušeným opatřením, do doby, než nabylo účinnost nové, již v souladu se zákonem vydané opatření.

Ačkoliv má tedy daná problematika ještě řadu ne zcela jednoznačně vyřešených otázek, lze konstatovat, že i přes relativní složitost uplatnění náhrady škody po státu mají tyto žaloby šanci na úspěch. Poškození se však musejí připravit na to, že své nároky musejí mít skutečně důkazně podložené.

Média informovala, že lidé požadují po státu už v součtu zhruba šest miliard korun jako náhradu škody a Ministerstvo vnitra prý hledá nástroje, jak se tomu bránit. Dokonce si najalo externí advokáty. Dokáže tomu stát zabránit, nebo mají podnikatelé šanci náhrady získat?

Jak již vyplývá z odpovědi na otázku č. 1, bude každý jednotlivý případ nutné posuzovat zvlášť, kdy nelze očekávat „celkový úspěch jedné ze stran“, tedy ani plný úspěch žalobců, ani plný úspěch státu. V řadě případů podnikatelé ušlý zisk neprokážou vůbec, či neprokážou v žalované výši, kdy naopak v určitém množství případů se tak zřejmě stane.

Jaký mají lidé právní prostor pro své žádosti či žaloby o náhradu škod? Kdo a za jakých podmínek a okolností má nárok či šanci něco získat?

Opět odkazuji na otázku č. 1, kdy jsou zde stanoveny zákony, podle kterých se postupuje spolu s podmínkami, které musejí být naplněny, aby subjekt předmětný nárok vůči státu mohl uplatňovat.

Podnikatelé a živnostníci si dlouhodobě stěžují, že se vůči nim stát chová přinejmenším nekorektně, že různé státní kompenzační programy nejsou dostatečné a opatření likvidační. Stát nejčastěji ústy premiéra Babiše naopak tvrdí, že dělá, co může, a lidi štědře podporuje. Dokonce prý premiérovi píší lidé s tím, že dostávají víc, než by si normálně vydělali. Jaký je váš pohled? Dá se říct, kde je pravda?

Co se týče kompenzací, toto nedovedu ze svého pohledu posoudit, neboť se v dotčených odvětvích přímo nepohybuji. Z mého pohledu bude převažovat počet lidí, kteří na daných opatřeních ekonomicky značně prodělávají, kdy je skutečně ohrožena jejich existence, nicméně se mohou skutečně vyskytovat i ojedinělé případy, které skutečně dostávají více, než kolik by si vydělaly, ale k tomuto by bylo zapotřebí vidět konkrétní případ a konkrétní čísla.