Stále žijete v domě na Loretánském náměstí v Praze, kam chce miliardář Zdeněk Bakala přesunout Knihovnu Václava Havla. Dokonce jste vyhrál u pražského městského soudu. Tím to ale neskončilo. Jak jste připraven na další soudní jednání?

Pan Zdeněk Bakala podal proti rozhodnutí Městského správního soudu takzvanou kasační stížnost, jež může rozsudek o zrušení územního rozhodnutí ke Knihovně Václava Havla zamítnout. Vzhledem k situaci v české justici, kde je výklad zákonů některými soudci zcela v rozporu s takzvanou spravedlností a kde má vše svou cenu, jsem značně skeptický. Další vývoj očekávám s obavami. Potvrzují to nejen mé osobní zkušenosti v jiných případech, ale pohybuji se mezi obyčejnými lidmi a znám jejich příběhy. Vezměte si třeba případ mladíka, jenž byl před zhruba třinácti lety odsouzen za údajné přepadávání poštovních doručovatelek. Odseděl si trest a pak se náhodně přiznal skutečný pachatel. Mladík bezvýsledně požadoval po všech soudech obnovu procesu až nakonec musel v jeho prospěch tvrdě zakročit Ústavní soud. Kdo ale tomuto nevinnému člověku nahradí zničený život? Policie s justicí se mu ani neobtěžovaly omluvit.

Soudil jste se i s bývalým ředitelem Sazky Alešem Hušákem. Jak vnímáte – zatím to zkusil přes Senát – jeho snahy o vstup do politiky?

Panu Hušákovi se podařil husarský kousek. Zcela jedinečný v dějinách loterijního průmyslu, jenž profituje na lidské blbosti. Přivedl jako generální ředitel ke krachu českou monopolní loterijní společnost, která vlastně snášela zlatá vejce k zajišťování samofinancování českého sportu. Sazka totiž byla akciovkou, kde zkrachovalými akcionáři byly tělovýchovné organizace, například Český svaz tělesné výchovy, Automotoklub a tak dále, které nyní žádají o financování český stát. Chtějí zhruba deset miliard ročně. Nicméně předtím zcela uvěřili panu generálnímu všechny jeho sliby. Odpovědní bafuňáři za to měli milionové platy, pracovní porady v Karibiku, zlaté karty a podobně. Takže odpovědností zcela oslepli, aby prostým členům jejich tělovýchovných organizací zbyly jen oči pro pláč. Cena za stavbu Sazka arény měla být zhruba dvě miliardy korun a následně to vyšlo až na deset miliard, takže každý si může představit efektivitu této stavby, včetně provizí zúčastněným. Stát odmítl za stavbu strčit hlavu do smyčky státní garance, jak to po něm bylo drze požadováno. Za předraženou stavbu ale nikdo potrestán nebyl. Nicméně děti či venkovští fotbalisté se už žádné podpory nedočkají. A pan generální  si svou mnohahektarovou vilu na středozemní Menorce bude v klidu užívat i nadále.

Přesto styky a případná senátorská imunita nejsou k zahození. Na sliby pana generálního, o podpoře mladých rodin a přidělování samopalů mezi občany, skočilo v senátních volbách dokonce asi tři sta jednoduchých občanů Prahy 6. S panem generálním jsem se kdysi potkal i osobně. Ostatně i s jeho jeho bodyguardy, načež jsem strávil deset dnů v místní nemocnici. Jejich obhájcem byl děkan trestního práva Policejní akademie, jenž současně vyučoval vyšetřovatele trestného činu vůči mé osobě. To vyšetřování mého zranění trvalo rok. Do prezidentské amnestie Václava Havla v roce 1998, abych pak byl nucen jít do občanského sporu, kde už ale důkazní povinnost byla jen na mé straně. Soud proběhl v Praze 6 a jeden starý advokát mi tehdy řekl, abych se modlil o nepřidělení věci konkrétnímu soudci, neboť ten prý „bere“.

Debata v Knihovně Václava Havla o Miloši Zemanovi

Bohužel, právě ten to následně dostal. Jako svědek byla povolena pouze má bývalá manželka, neboť děti byly nezletilé. Tehdy ale také viděly, jak dva karatisté s výcvikem od StB vlečou jejich otce za nohy po kamenných schodech o patro níže, než byl jejich byt. Všichni ostatní svědci byli zainteresovaní protistranou, takže z manželky – středoškolské profesorky – udělal soudce nesvéprávnou osobu. Já pak musel zaplatit zhruba dvě stě tisíc korun právních nákladů násilníkům, kteří mě trvale zmrzačili.

S poškozenou krční páteří se nemůžu otáčet za krásnými českými ženami, ale to už mi věkem  přestává vadit. Zkušenost s českou justicí a policií je ale k nezaplacení. Nevím, jestli stále platí televizní vyjádření jednoho tělovýchovného funkcionáře z roku 1997, že pracovní metoda pana generálního je vyhrožování nebo korupce. Nebyl dotyčným zažalován, takže se nechám překvapit.