Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem to ve vás vzbuzuje naději a v čem naopak strach?

K výsledku voleb v USA se u nás vyjádřilo již tolik lidí, že zrovna já asi jen velmi těžko mohu přijít s něčím novým. Dokonce se mi tak vybavil jeden vtip mého milovaného kreslíře pana Renčína, kde svatý Petr s Bohem koukají na hlouček živě diskutujících lidiček a Bůh Petrovi říká: „Zajímavý národ tihle Češi. Škoda, že nebyli při stvoření světa. Mohli poradit...“.

Sám jsem Amíkům zpočátku volbu právě z těchto dvou kandidátů moc nezáviděl. Potom, mimo jiné díky jisté jednostranné mediální masáži, jsem začal svůj názor měnit, fandit svým způsobem „slabšímu“. Navíc, ač nejsem Američan a v USA jsem nikdy nebyl, i proto, že jsem Donaldu Trumpovi více rozuměl. Paní Hillary pro mne byla opravdu již velmi ohraná deska, se stále stejnou a již nesrozumitelnou skladbou. Ale to se přece stává mnohým, co si z politiky vytvoří doživotní „šolich“.

Proto přiznávám, z výsledku jsem – ač bezvýznamný a daleko za oceánem – zklamán nebyl. I když ten jejich systém volby lidmi a pak voliteli je pro mne poněkud nepřehledný. U nás by už dávno byl mnohými intelektuály jistě podroben zdrcující kritice. Co z toho bude, uvidíme. S panem Trumpem se neznám a do hlavy mu nevidím. Natož těm, co ho budou ovlivňovat. Ostatně podobně jsem se radoval, když po panu Bushovi juniorovi byl zvolen alespoň pro mne sympaťák a ještě k tomu poprvé černoch pan Obama. Přesto pak právě za něj došlo k takzvanému severoafrickému jaru a následné migrační krizi. Za což mu neděkuji. Omlouvám se, že jsem již k americké zahraniční politice značně nedůvěřivý. Podobně pak k jejich ministryním zahraničí.....

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému.
 
Pan profesor Halík je bezpochyby velmi vzdělaný člověk. To však neznamená, že nemůže být něčím šokován. Takový prostě život je. Stejně jako platí, že lidé jsou manipulovatelní. Nejen ti nevzdělaní, bohužel. Po staletí toho využívají nejen vladaři. Ale i podvodníci, politici a dokonce i představitelé církve. Takže jistě ví, o čem mluví. A bude-li, nedej Bože, kandidovat na hlavu České republiky, možná se sám o něco podobného pokusí.

Nemohu však souhlasit s tím následujícím. Lidé ve většině nejsou pitomci. Přestože si to dnešní takzvané elity a celebrity mnohdy myslí. A paradoxně na tom mnohdy staví právě svou existenci. Zcela se jaksi zapomíná na „mlčící většinu“. Ona totiž stále existuje! Pracuje nebo se alespoň práci sehnat snaží. Platí poctivě daně, dodržuje mnohdy i sebepitomější zákony – totiž nikoliv „všetci kradnů“. Také uznává jistá morální pravidla, tradice. Stará se o svou rodinu, okolí. Umí v případě potřeby pomoci. Skutečně trpícím, utiskovaným, své zemi i národu. A s jistou nadějí volí.