Jak byste stručně zhodnotil výsledek senátních a krajských voleb i s jejich dohrou při vytváření koalic v jednotlivých regionech? Proč většina tradičních stran, snad kromě KDU-ČSL (možná i ODS), tak fatálně propadla?

Pro ANO je výsledek voleb do senátu a do krajských zastupitelstev potvrzením toho, že nám lidé rozumí. Ověřil jsem si to i na akcích volební kampaně. Příklad z Karlových Varů – v jednom dni jsme měli v Zeyerově ulici stánek my a ČSSD. U nás spousta lidí, u našeho soupeře pusto a prázdno. V úterý jsem přijal pozvání Střední školy logistické v Dalovicích. Pořádali oborovou soutěž. Vítěznému družstvu jsem dal jako cenu pozvání do Parlamentu. Když jsem se ptal, jestli mají nějaké speciální přání na setkání s politikem, odpověď byla spontánní – Babiš. Prostě takový je výsledek tříletého působení ANO v Parlamentu a ve vládě – přes některé nepopulární kroky, jako bylo například zavedení elektronické evidence tržeb, nás veřejnost hodnotí kladně. Roste ekonomika, snižuje se nezaměstnanost, odmazáváme státní dluh, rozplétáme zlodějské kauzy z nedávné minulosti… Je nasnadě, že z toho mají těžkou hlavu tak zvané tradiční parlamentní strany. Tím spíš, že ANO už je schopna vyslat do politické soutěže další osobnosti. Nejsme stranou jednoho muže. U nás v Karlovarském kraji to byla lídryně kandidátky Jana Vildumetzová – se zkušeností dvou volebních období na postu starostky, několika let na pozici výkonné ředitelky Svazu měst a obcí ČR, v současném angažmá náměstkyně ministra vnitra.

Voliči jí dali přes 2000 preferenčních hlasů. Jana Vildumetzová dovedla kandidátku ANO k naprosto přesvědčivému vítězství. Jaká je reakce tradičních stran? Snaha vyšachovat vítězné ANO ze hry. Podobně jako v Hradeckém, Pardubickém a Plzeňském kraji. Umožňuje jim to poměrný volební systém. Já osobně dlouhodobě preferuji systém většinový – vítěz bere vše – včetně plné odpovědnosti.

Řada politologů tvrdí, že takzvaná zrada na hnutí ANO, kdy se tradiční strany domluví na vzniku krajských koalic bez něho, aniž by respektovaly vítěze voleb, může prý paradoxně Andreji Babišovi spíše pomoci. Jednak se slabší osobnosti nemohou zprofanovat v křesle hejtmana svými případnými chybami, jednak může ministr financí stále setrvávat ve své „opoziční roli“ a tvrdit, že voliči byli podvedeni. Navíc veřejnost může svoji frustraci, že nebyl do křesla hejtmana zvolen jejich favorit, vrátit tradičním stranám svým nezájmem o ně v parlamentních volbách. Může tomu tak skutečně být?

Nechtěl bych fabulovat. Rozhodně jsme ale neposílali do boje o hejtmanství slabší osobnosti, které by mohly ANO zprofanovat. To rozhodně ne. To, že voliči vnímají vyšachování vítězů voleb v některých krajích jako podraz, je evidentní. Vede to dokonce k určité frustraci. Včera jsem byl na kontaktní akci podpořit našeho kandidáta do Senátu Josefa Váňu. Hodně lidí tam mluvilo o koaličních jednáních v některých krajích jako o podrazu na ANO. Někteří dokonce vidí volby jako zbytečné; když se do vedení krajů ve skutečnosti nedostane ten, kterého si drtivá většina přála. Jestli z toho může profitovat ANO v parlamentních volbách příští rok? Může. Já osobně ale z celkové situace radost nemám. Jde o mnohem víc než o to, kdo na čtyři roky ovládne Sněmovnu. Tradiční politické strany svým počínáním hazardují s důvěrou veřejnosti v politický systém. To může mít fatální následky; včetně prosazení totalitních principů anebo extremistických řešení.

Vítězství hnutí ANO předpovídaly i předběžné výsledky většiny agentur. Překvapivý byl ale především velký procentní odstup před druhou sociální demokracií. Čím si myslíte, že vaše strana voliče více oslovila? Hrál v tom především roli perfektně zvládnutý volební marketing, jak nyní tvrdí mnozí politikové?

Politologové význam volebního marketingu trochu přeceňují. Nechám vám nahlédnout do našeho poslaneckého klubu – tam převládá názor, že náš politický marketing a PR není ideální, že se v tomto směru ještě máme co učit. Já myslím, že silnější roli sehrála zatím jenom tříletá, nicméně zřejmě přesvědčivá zkušenost s lidmi z ANO v Parlamentu i v komunální sféře.

Někteří političtí komentátoři (například prof. Krejčí) vidí slušnou politickou sílu, která může ovlivňovat veřejnost, v České televizi. Podle jeho slov spíše podporuje tradiční, zejména pravicové strany. Nyní prý dokonce natáčí i seriál – parodii na Andreje Babiše o smyšleném českém podnikateli, majiteli velkodrůbežárny Hrabišovi. Co k tomu říci? Neměla by mít ČT politicky vyrovnanější zpravodajství a také i další pořady?

Nechci to příliš komentovat. Řeknu snad jenom to, že Česká televize má k vyváženému zpravodajství, publicistice i dalším formám daleko. Plně se zapojila do tažení – všichni proti ANO, všichni proti Babišovi. Ztrácí punc veřejnoprávnosti. Jako dlouholetý reportér České televize to neříkám rád.

Ve volbách kromě hnutí ANO „zabodoval“ i Tomio Okamura se svou SPD, a to i přes fakt, že nejen ČT, ale i další mainstreamová média ho většinou ignorují. Je to „kouzlem jeho osobnosti“, anebo tím, že lidé už dávají v mnoha případech přednost internetovým médiím a sociálním sítím? Jaký na to zastáváte názor?

Krátce, je to tím, že veřejnoprávní a mainstreamová média ztrácejí svůj kredit. Mají své diváky, posluchače a čtenáře za hlupáky. Následky ponesou sami.

I tyto volby prokázaly současný trend v ČR, který je ale stejný jako v ostatní  Evropě, tedy odklon od tradičních stran. Čím si to vysvětlujete třeba u nás, když například Věci veřejné tak fatálně u veřejnosti propadly?

Ono to není o stranách jako takových, ale o poměrech, které v nich vládnou. Tradiční politické strany neprodukují vedle svých oficiálních lídrů další výrazné osobnosti. Když někdo prezentuje jiný názor, je na odstřel. Viděli jsme to například u sociálnědemokratické poslankyně Pavlíny Nytrové, když se postavila proti adopcím dětí homosexuálními páry. Tradiční politické strany trpí deficitem demokracie a plurality názorů. Nové politické subjekty zatím (snad natrvalo) nestačily svazující pravidla zavést. Osobnosti v nich mají mnohem větší prostor pro prezentaci svých názorů. Lidé to vnímají a oceňují. Je mi jasné, že od poslance ANO, o kterém se říká, že je hnutím jednoho muže, to není moc důvěryhodné. Naši koaliční partneři ČSSD a KDU-ČSL jsou někdy zmatení údajnou nedisciplinovaností poslanců ANO při prosazování některých vládních zákonů. Já tuto údajnou nedisciplinovanost pokládám za projev svobodné vůle, za projev odpovědnosti k mandátu a za důkaz demokratických poměrů, které vládnou v poslaneckém klubu. To lidé také velmi citlivě vnímají a oceňují.

Jak si vede nyní vaše parlamentní iniciativa proti islámu? Připravujete některé nové zajímavé akce či projekty? Snažíte se navázat i mezinárodní kontakty s členy parlamentů dalších zemí?

Platforma zákonodárců pro zachování evropské kultury a jejího dědictví spustila svůj web. Na adrese si mohou lidé vyhledat ověřené informace o postupující islamizaci Evropy. Mohou platformu podpořit tím, že se k ní přihlásí. Poslanců a senátorů, kteří ji podporují, je už bez jednoho čtyřicet. Já osobně jsem pod záštitou platformy pořádal na půdě Poslanecké sněmovny 4. října konferenci na téma Možnosti integrace migrantů v Evropě a ČR. A jak už to u konferencí pod mojí záštitou bývá, je tu hned skandálek. Helsinský výbor, konkrétně jeho předsedkyně Táňa Fišerová, požaduje odvolání náměstka ministra vnitra pro migrační politiku pana Hajšmana za to, že na konferenci kritizoval migrační a azylovou politiku EU. Pokládáme to za naprosto flagrantní umlčování kritiky. Člen platformy, poslanec Bohuslav Chalupa, připravuje na listopad konferenci na téma Bezpečnost v zemích postižených migrační vlnou. Chystáme také některé zákonodárné iniciativy proti postupující islamizaci. Já osobně v pondělí přihlásím do sněmovního systému novelu zákona o církvích, která má dostat pod státní kontrolu mimo jiné muslimské kazatele ze zahraničí. Ministrovi financí jsem doporučil připravit normu, která by omezila financování muslimských obcí z bohatých zemí Blízkého a Středního východu…
Prvním z parlamentů jiných zemí, ve kterém jsme hledali poučení, byl izraelský Kneset. Plánujeme také užší spolupráci se členy parlamentů Visegrádské čtyřky. A to velmi rychle a naléhavě.