V současnosti se i kvůli změně klimatu hodně bojuje za jeho záchranu, studenti protestují po vzoru Grety Thunbergové, města vyhlašují stavy klimatické nouze, politici v některých zemích si nemohou dovolit létat letadlem (zmiňovaná Greta zrovna pluje lodí do Ameriky), v Německu se objevují návrhy na daň z masa. Co k tomu říci. Jde ochrana životního prostředí skutečně tím správným směrem?

Není to nový problém. Nové je, že o řešení usilují žáci, a to jen ve školním roce, zatímco o prázdninách je změna klimatu netrápí. A proč tomu tak je, vysvětluje článek, převzatý deníkem Právo ze švédského listu Standpoint, viz článek ze dne 20. 8. 2019. Tažení Grety stvořila energetická lobby. Jedná se o flagrantní zneužití dítěte k prosazování zájmů podnikatelské skupiny. Ochrana životního prostředí je tedy jen zástěrkou k „pobláznění“ lidí a tedy nelétání letadlem nebo daň z masa a podobné nesmysly jsou jen křečovitými reakcemi zmatených bezradných mainstreamových politiků, kteří se přestali řídit zdravým rozumem a podléhají propracovaným nejnovějším nátlakovým nástrojům cílené manipulace, která bohužel dosahuje až do vedení EU.

Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že cílem EU je snížit emise CO₂ do roku 2030 o polovinu, a do roku 2050 úplně. Není takovýto záměr v tomto časovém období nereálný?

Je dobré, když má politik konkrétní cíle. Otázkou zůstává, zda bude mít i sílu získat pro své záměry podporu. O reálnosti cílů dnes můžeme pochybovat, nicméně v delším časovém horizontu se mohou věci (vědecké poznatky, technologie) vyvinout nečekaně jinak. Ale dnes nejdostupnějším příspěvkem ke snížení emisí CO₂, který lze realizovat ve velmi krátké době, je přísně redukovat nespočetné transporty kamionů, přepravujících suroviny, polotovary, výrobky, apod. ve všech evropských směrech napříč všemi zeměmi a snížit tak také uhlíkovou stopu, snížit hluk, prašnost a emise mikročástic z opotřebovávaných pneumatik, náklady na opravy silnic a dálnic, atd. Ale zatím k tomu není patrná politická vůle (tedy – není to v zájmu lobbistických skupin).

Zaznívají i obavy, že tato připravovaná opatření poškodí průmysl v Evropě, u nás zvláště ten automobilový, na němž je naše země dost ekonomicky závislá. Dále pak podle některých dost reálně hrozí, že se výrazně zdraží ceny energií a tím i potravin a dalších věcí, což dopadne tíživě na velkou skupinu obyvatel. Vy tyto obavy nemáte?

Obavy jsou namístě. Je třeba hledat řešení. U nás je namístě rozvíjet zejména ekonomiku a služby místního významu, tedy oblast, které dlouhodobě nevěnujeme dostatek pozornosti a je důležitá pro většinu obyvatel, jejichž problémy z Prahy nejsou vidět.

Věnujete se hodně zemědělství, které trpí suchem. Což se asi bude ještě zhoršovat. Co s tím?

Ani toto není nový poznatek. Když se podíváme zpátky, víme, kolik uplynulo let od velkých záplav či povodní v jednotlivých částech republiky. Již celou řadu posledních let se nám střídají dlouhá období sucha a krátká období přívalových dešťů. Dodnes s tím neumíme pracovat. Vystřídala se již řada vlád, byly zpracovány koncepce, byly semináře atd., ale faktem zůstává, že toho, co je třeba dělat, neděláme dost. (Tato otázka je hodně široká na krátkou odpověď.)