ČEZ oznámil po rekordním zisku zdražení elektřiny. Jak si to vysvětlujete? A jak vysvětlit Čechům, kteří přestávají stačit na vysoké účty, tyto skutečnosti?

Já bych u té otázky šla více po podstatě: jak je možné, že Česká republika, která elektřinu levně vyrábí a je čistý vývozce, má jednu z nejvyšších cen v Evropě? Tyto vysoké ceny ohrožují domácnosti a ohrožují také existenci našeho průmyslu. Otázku je ovšem třeba směřovat na ministra průmyslu a obchodu, i když čtenáři tuší, že tam se odpovědi nejspíš nedočkáme.

Mělo by se Česko inspirovat ve Francii – tedy přikázat státní společnosti prodávat elektřinu pro Francouze pod tržní cenou?

Francie zareagovala velmi rychle, již na konci minulého roku, a má také nízkou míru inflace ve srovnání s ostatními zeměmi. Jinak cenové stropy, kompenzace a další opatření mají obvykle dočasný charakter. Je dobré je udělat na začátku problémů a pak je potřeba jít k jádru pudla: což je nefunkční energetická politika Evropské unie, počínajíc emisními povolenkami, které se staly spekulativním nástrojem, konče důrazem na spotové ceny u sektoru, v němž se uvažuje v horizontu 30 až 50 let.

„Pokud vláda neumí ochránit své občany a firmy před likvidačními cenami energií, nemá na svém místě co dělat,“ řekla jste mi v minulém rozhovoru. Nakolik se vaše vyjádření týká vládní pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů?

Plně.

Vláda schválila mimořádné zdanění energetických firem a bank – takzvanou windfall tax. Pomůže to státnímu rozpočtu?

Určitě ano; je otázka, do jaké míry je to daňové inkaso realistické. Daně z mimořádných zisků se uvalují v mimořádných situacích. Chaos v řízení vlády se plně projevil debatami ohledně doby platnosti této daně.

V průzkumu pro Český rozhlas odpovědělo 70 % dotázaných, že stát nezvládá dopady energetické krize. Podle agentury STEM/MARK je to 66 %. Navíc 25 % lidí uvedlo, že podporuje protivládní demonstrace. Vláda přitom tvrdí, že dělá maximum možného. Jak to, že jí to většina Čechů nevěří?