Probíhá jednání poslanců na téma hospodaření České televize v letech 2016 a 2017 – jsou zde výtky, že neexistuje adekvátní kontrola, kam peníze z koncesionářských poplatků přesně plynou (ročně je to sedm miliard korun). A nejde jen o hospodaření, ale také o objektivitu veřejnoprávního média a dodržování Etického kodexu ČT. Reálně proto hrozí, že neschválením některého ze dvou klíčových dokumentů může Sněmovna současnou radu ČT odvolat. Zlí jazykové tvrdí, že Andrej Babiš by si pak do Rady ČT jmenoval „své lidi“, čímž by došlo k jakémusi znárodnění veřejnoprávního média zdánlivě legální cestou a z ČT by se pak podle slov Tomia Okamury z SPD mohla stát státní, příspěvková organizace... jak to vnímá David Prachař? Máte z toho vývoje obavy?

Samozřejmě obavy mám, ale to se netýká jen situace okolo České televize, to se týká celého hnutí ANO. Ono na tom na první pohled vlastně nic tak špatného není.

V demokratické společnosti je poměrně jednoduché vysvětlit a obhájit podobné případy a počínání třeba svobodným podnikáním. Názorně vidíme, že ekonomika prorůstá i do té kulturní scény a mnoha dalších. Taková je realita dnešní doby.

Dáváte to za vinu hnutí ANO a současné vládní garnituře?

Tak upřímně řečeno, Andrej Babiš ve mně nevzbuzuje právě velkou důvěru, rozhodně ne takovou, abych ho chtěl mít za premiéra. Spíše mi nahání hrůzu tím, že má tolik voličů...

Ale když to řeknu ve zkratce a zcela bez obalu: tak dnes žijeme ve finanční totalitě typu 70. let.

Nesrovnáváme teď tak trochu nesrovnatelné?

Ne, já hned vysvětlím. Já mám spíš na mysli tu analogii toho, co někteří z nás zažili v tom roce 1970, 1971, 1972 atd., kdy se utahovaly ty šrouby a ta situace ve společnosti se stejně jako dnes pomalu, ale jistě zhoršovala. Pochopitelně je to nesrovnatelné z mnoha důvodů. Ale stejně tak jako tehdy se ty věci dějí pomalu a nenápadně. Nejvíce mě asi děsí, že přijdeme o to, čemu se říká právní stát, protože počínání soudů v kauzách pana premiéra je přinejmenším podivné.

V posledních dnech se toho hodně namluvilo o zesnulém Karlu Gottovi, jeho životě, jeho talentu, píli a gentlemanské povaze, ale také jeho účasti na nechvalně známé Antichartě a tiché podpoře komunistického režimu, což je mu stále z mnoha míst vyčítáno. Jak na to nahlíží David Prachař?

Tak já musím říct, že všechno, co jsem o Karlu Gottovi četl, bylo většinou to pozitivní, to až teď registruju nějaké dozvuky a stále ještě trvající šum okolo toho, ale ve finále je to věc, kterou si musí každý vyřešit sám v sobě.

Prostě měl jsem ho rád, nebo neměl jsem ho rád. A reálný výsledek byl, jak víme, takový, že tisíce lidí stály frontu, aby mohly na Gottově pohřbu uctít jeho památku. A zkoumat neustále, jestli ten Karel byl s nimi a nakolik, nebo byl proti nim. To je umění a umění je věc vkusu, vždyť ten Karel byl zpěvák. Nebyl to žádný politik…