Petr Ryska je autor projektu Praha neznámá, v jehož rámci představují průvodci zájemcům netradiční části metropole a jejich historii. Jak vidí současnou Prahu a to, jak je vedena, přibližuje Ryska v rozhovoru.

Máte  v Praze nějaké srdeční místo?

Takových míst mám hodně. Ovšem můj vztah k Praze se utvářel převážně v Praze 6 a  tam mezi má oblíbená místa patří například vesnička Liboc. Ta ostatně sama o sobě vypadá jako z Ladových obrázků. Je tam malý rybníček, na kterém se bruslí, kostelíček na kopečku. Připomíná to až kýčovitý obrázek. To by byl ovšem omyl, jelikož je to velmi autentická scenérie. Pak mezi moje oblíbená místa patří určitě Střešovičky. Ty jsou vlastně takovou nejlépe dochovanou vesnickou enklávou v Praze. Můžete si tam připadat jako ve Zlaté uličce na Hradčanech, s tím, že tam budete bez turistů. Najdete tam malebné malé domečky v křivolakých uličkách.   

Kde vlastně v současnosti hledat „starou“ Prahu?

V zásadě můžeme hledat historickou starou Prahu jak v centru města, tak na jeho okrajích. Ve středu města bych mezi těmito místy určitě jmenoval Haštalskou čtvrť a oblast okolo Anežského kláštera, Na Františku a okolí. Říká se, že tato místa sloužila Jaroslavu Foglarovi coby vzor pro jeho příběhy o Rychlých Šípech a Vontech. To jsou všechno místa, kam moc turistů ještě pořád nechodí. Samozřejmě, že je řada míst s takovým rázem i mimo centrum města, kde se zachovala jádra původních vesnic, ve kterých ta určitá atmosféra zkrátka zůstala. 

V posledních letech se začíná mluvit o tom, že turismus Praze přináší i negativa. Je Praha a její historické centrum na masový turismus koncipována? Například v některých dnech chodníky Smetanova nábřeží kolem Národního divadla doslova přetékají turisty...

To je celkem složitá otázka. Když se na to podíváme z druhé strany, tak já bych se třeba mohl ptát na to, jestli je Praha koncipována na ty tisíce automobilů, které skrze ní každý den proudí. Navíc Smetanovo nábřeží, které jste zmínil, bylo v době svého vzniku stavěno jako promenáda pro pěší. Dnes je to tak, že většinu plochy tehdy určené pro chodce zabírá vozovka pro osobní automobily, a to si myslím, že je velký problém. 

Vy byste automobilovou dopravu z centra města stáhl?

Já bych byl v tomhle tvrdý a do samotného centra města, tedy do Prahy 1, bych zavedl mýto. Dodnes se divím tomu, jak se auta volně prohánějí těmi nejužšími uličkami Starého Města. Myslím, že to je jediná možnost řešení.

Vraťme se k turistům. Je jich v Praze příliš?

Na první pohled se zdá, že je tu turistů příliš mnoho. Já bych se ale spíš podíval na to, jací turisté do Prahy jezdí. Osobně si myslím, že je škoda Prahy pro takové ty opilecké mejdany a rozlučky se svobodou, tedy pro lidi, kteří se sem jezdí vyloženě opíjet. Přitom by se přesně takhle mohli opíjet třeba ve Stodolní ulici v Ostravě.

Praha by se měla spíš zaměřit na turisty, kteří jsou upřeni na kulturu a historické památky. V tomto má dveře otevřeny. Myslím ale, že tento druh turistů opilecké vozy v ulicích Prahy spíš odrazují. Takže shrnuto, zasazoval bych se o turisty, které zajímají památky a snažil bych se absolutně omezit pivní a alkoholovou turistiku. Jsem přesvědčen o tom, že by se to odpovídajícími vyhláškami realizovat určitě dalo.