Řekněte mi na úvod, asi na to ptá každý, jak a při jaké příležitosti vás napadlo pořádat výstavy nahých lidí?

Minulý rok jsem o celém projektu napsal knihu, jmenuje se „Já, voayer“ a tam od počátku popisuji, jak celý projekt vznikl. V době, kdy jsem organizoval první výstavu, to byl rok 2016, jsem bydlel v kanceláři a přemýšlel, co udělat v situaci, kdy člověk nemá peníze a je, dejme tomu, ještě zadlužený. Prostě, jak se posunout dál. Udělat výstavu nahých žen mi přišlo jako velmi dobrý nápad. V té době, kdy jsem neměl nic, mě prostě napadlo, že to udělám a zorganizuji. Možná je dobře, že to vzniklo takhle. Kdyby to organizoval někdo s nějakým kalkulem, třeba by to nikdy nevzniklo.

Takže to vzešlo z nějaké aktuální a nelehké životní situace?

Nemyslím, že by to bylo kvůli té situaci, ale určitě to celé věci pomohlo. Třeba teď se nacházíme v naší galerii a záměr jejího zbudování jsem ohlásil v minulém roce. Nejprve jsem řekl, že to chystám, zaplatil jsem tady kauci, a poté až jsem začal hledat investory. Tam jsem narazil, že lidem se takový projekt líbí a umí si představit návratnost, ale stydí se spojit jméno vlastní společnosti s projektem jako takovým. Na výstavu se nestydí jít podívat, ale s projektem se nechtěli spojovat. Přesto, že jsem nesehnal finance, chtěl jsem v tom pokračovat a teď jsme tu a udělali jsme kus práce.

Zbudování stálé expozice, kterou brzy otvíráte, vás napadlo díky úspěchu předešlých časově omezených výstav?

Ne. Už zpočátku mě napadlo vytvořit prostor, kde by lidé mohli být vystaveni nazí. Souvisí to s tím, že nahota je dnes běžnější v online světě než v realitě. Jednak lidé tráví víc času online než v reálném světě a nahota je v rámci internetu běžnější. Potvrzují mi to i výstavy, kdy lidé přijdou a zanechají tu neuvěřitelnou, klidnou atmosféru. Přijdou si to vychutnat. Není to nic zvrhlého, což by člověka prvotně mohlo napadnout, když vidí fotky z výstavy, nebo o tom pouze slyší, ale je to příjemný lidský a úplně přirozený zážitek.

Potřeboval jsem vytvořit něco, abych lidem ukázal, že je to možné a tak vznikly jednotlivé výstavy. Když jsem loni v Tančícím domě uspořádal poslední výstavu nahých žen, bylo to poprvé, kdy výstava byla umístěna v galerii. Vedlo to k tomu, že přišli i jiní, řekl bych bohatší lidé, kteří běžně do nějakých undergroundových prostor, kde byly výstavy původně, nepřijdou. Totéž se stalo na výstavě nahých mužů. Chodily tam většinou ženy a díky tomu, že to bylo blízko divadla, často přišly nastrojené do divadla a předtím si zašly na naši výstavu.

Co podle vás vypovídá o stavu společnosti, že někteří lidé klidně přijdou na takovou výstavu, pokud je v galerii, ale jinam ne? Jde o předsudky?

Jednoznačně. Společnost jako taková a lidé většinou předsudky mají. Dnešní společnost funguje na základě předsudků, na ničem jiném to není postavené. Ať už se to týká politiky, nebo čehokoliv.  Tato výstava ale žádný vyšší cíl nemá. Jsou to prostě výstavy nahých lidí a to je vše. Podstatou je, aby sem lidé přišli bez očekávání a bez předsudků. Nechci tímto projektem naplňovat představy jiných lidí, naplňuji svou představu a zatím se mi dařilo, že lidé, kteří od nás odcházeli, z 99 procent domů odcházeli se životním zážitkem.

Vaším cílem tedy není bourat předsudky, nebo jakkoli vzdělávat společnost?

Absolutně nechci někoho vzdělávat. Respektuji každého názor, nikoho nesoudím a nehodnotím. Uvědomuji si, že ne každého můj projekt zaujme a ne každý sem přijde. Zároveň ale dodávám, že to je pro každého, kdo má víc než 18 let. 

Objevily se i kritické ohlasy na výstavy nahých lidí, někteří to označovali za zvrácenost apod. Jak tohle vnímáte?

Nebral bych to příliš vážně. Byly to názory pár lidí. Před žádnou mou výstavou nebyla žádná demonstrace. Absolvoval jsem před časem rozhovor v rozhlase, kde mě konfrontovali s nějakou představitelkou feministek a ona též mluvila ve smyslu, že jí výstava nevadí. K žádným protestům s mým projektem nevidím důvod, netlačím s tím žádný názor, nic neprosazuji a je mi jedno, co si o tom lidé myslí. Jde zkrátka o výstavu nahých lidí, absolutní unikát. Toto bude první galerie na světě, kde bude stálá expozice skutečných nahých lidí. To mluví za vše. Buď si to lidé přijdou vychutnat, nebo ne. Jde o totéž, jako když navštívíte restauraci a jídlo vám tam buď chutná, nebo nechutná.

První věc, která upoutala mou pozornost, když jsem o vašich výstavách četl poprvé, byla ta „přidaná hodnota“, tedy že nejde pouze o výstavu, ale lze si živé exponáty také osahat. To není úplně typické. V galerii také nemůžete sahat na obrazy nebo sochy… Jak vás tohle napadlo?

Ne, tento nápad si nepřipisuji. Původně jsem to ani nechtěl. První, co mě napadlo v souvislosti s touto výstavou, byla nutnost zajistit profesionální bezpečnostní službu, aby každý vystavený člověk měl jednoho bodyguarda. Později se mi začaly ozývat modelky a některé přišly s návrhem, že chtěly být dotykové. Chvíli jsem nad tím uvažoval, ale jasně jsem stanovil, že ochranná služba musí dávat pozor a dotyky budou pouze jemné a v rukavicích. To jsme splnili a je to pravidelné. Na výstavě nahých mužů, kterou jsem před nedávno pořádal, tam byli dotykoví všichni. 

Takže není problém shánět modelky a modely, kteří nebudou mít problém nechat na sebe sahat?

Přesně tak. Chci také říct, že nevybírám modelky a modely podle toho, jak vypadají. Bude to tu v galerii chodit tak, že se tu vždy ráno potkáme, podepíšeme s těmi aktuálními modely a modelkami smlouvy, vysvětlíme, jak to funguje, jaké jsou pozice a každý řekne, zda chce nebo nechce být dotykový. Každý je vždy označen, aby bylo jasné, na koho se smí a nesmí sahat. Samozřejmě si to daný model či modelka může v průběhu rozmyslet a řekne, že už nechce, aby na ně lidé sahali. Totéž platí, že kdykoli může daný člověk odejít. Žádný nátlak, vše je dobrovolné. Řídíme se jen tím, co si živé exponáty budou přát. 

Setkal jste se někdy s názorem, že na své modely jakkoli tlačíte, aby dělali něco, co nechtějí?

Občas se někdo najde, kdo se mylně domnívá, že tu někoho držíme proti jeho vůli. Na Slovensku na mě bylo podáno trestní oznámení, protože si nějaká paní myslela, že jsem si dovezl lidi někde ze zahraničí, z východu a že jsou pod drogami, nátlakem atd. Přišli lidé z kriminálky, seznámil jsem je se všemi modelkami a zjistili, že tak to opravdu není.

Vzhledem k tomu, že se bude jednat o stálou expozici, bude potřeba obrovské množství modelek a modelů. Budete je mít, abyste dostál závazku, že tu budou lidé vystaveni každý den?

Možná se budete divit, ale zájem je extrémní. Od první výstavy už lidi nehledáme aktivně, už se nám ozývají sami. Teď se ozývají už i lidé ze zahraničí. Během pěti uplynulých časově ohraničených výstav jsme celkem vystavili přes 160 lidí. Přesné číslo nemám, protože jak na minulých výstavách, tak zde ve stálé expozici bude platit, že se tu mohou vystavit i návštěvníci. Někdo se sem přijde podívat, napadne ho, že by se také vystavil nahý, tak klidně může. Chceme skutečně, aby zde tato expozice byla trvale. Nic podobného jinde na světě není. Později bych s tím to projektem rád šel i do dalších zemí.