Andreje Babiše volí zhruba třetina voličů, a to i navzdory jeho trestnímu stíhání. Znamená to, že Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Koneckonců, nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů… Jak vy to vidíte jako právník? Přestali Češi věřit v právo a morálku?

Úplně radostně to tedy nevypadá. Především je třeba se při hodnocení tohoto stavu vyhnout složitým definicím. Za třicet let po revoluci se politikům podařilo natolik diskreditovat důvěru lidí ve standardní politické strany, že se voliči snaží najít jinou, novou cestu. Pan (nebo soudruh) Babiš to sám popsal, když ve Sněmovně zvolal „Vy jste si mne stvořili!“. Měl naprostou pravdu. Lidé podvědomě touží po vůdcích, a také se rádi staví na stranu vítězů.

Právní nihilismus ale není pro současný stav ten správný termín. Taky se mi nelíbí „rychlost“ české justice, ale pořád jsem optimista a nevěřím, že by byla celá diskreditovaná. Pak by se totiž zhroutil právní stát jako celek. Osobně znám hodně lidí z justice, za které bych mohl dát ruku do ohně. Justice ovšem funguje na základě zákonodárství, a tam vidím opravdu velké problémy. Kromě toho i v justici mohou jednotliví lidé páchat trestné činy, to nezpochybňuji.

Jsem také Čech a nikdy jsem nepřestal věřit v právo a morálku. Jako národ jsme se dostali do situace, kdy se mění principy komunikace mezi lidmi. Po celou dobu existence mladé České republiky se snažíme nějak smysluplně vklínit mezi evropské státy, které měly diametrálně odlišný poválečný vývoj, a zároveň čelíme totální revoluci v přístupu k informacím. Lze snadno pochopit, že volič, který je vystaven informačnímu tlaku, s nímž si nedokáže poradit, snadno podlehne totálně nesmyslným slibům o šťastné budoucnosti. Trochu to připomíná bludný kruh, kdy voliči sami tvoří politiky, kteří je pak obelhávají. Takhle si další fungování demokracie lze jen velmi těžko představit. Zároveň je to přesně ten důvod, proč jdu do politiky. Nejsem zatížen závislostí na žádné politické straně a nebudu slibovat blbosti.

Vláda získala po dlouhých měsících a dlouhých jednáních důvěru. Co říkáte na to, jak to ve Sněmovně při jednání vypadalo... slovní přestřelky a napadání mezi pány Babišem a Kalouskem a následné házení lahví na Babiše ze strany demonstrantů? A co říci na slova paní Němcové, že demonstranti byli „frustrovaní“?

Je z toho vidět, že se jedná o vážnou věc. Vlastně nemá smysl vytahovat ze všech prohlášení, kdy se jedná o prostou předpojatost a kdy už jde o zásadní až fatální rozpory. Během týdne se na to zapomene a všichni si budou pamatovat jen několik nejsprostších vět. Andrej Babiš rozhodně není hloupý a připomněl Miroslavu Kalouskovi jeho snahy o utvoření vlády v roce 2006. I tehdy mělo jít o spojení s ČSSD za tolerance KSČM. Oba mají máslo na hlavě a jde tedy o klasické „Zloděj křičí: chyťte zloděje!“. Mě spíš děsí, jak vlažná je na současnou situaci odezva ve většinové společnosti, protože u ní frustraci rozhodně nevnímám.