Podal jste žalobu na některá státem vyhlášení omezení kvůli koronaviru. Co Vás k tomu vedlo? Dopustilo se podle Vás Ministerstvo zdravotnictví nebo jiný resort nějakých závažných chyb při řešení současné krize?

Nebudu soudit, radši nabídnu fakta. V prosinci 2019 přicházejí první zprávy o novém koronaviru. 17. ledna varuje britská Imperial College, že Čína podhodnocuje počet nemocných. Od 20.1. Světová zdravotnická organizace (WHO) rozesílá každodenní varování, jak se nemoc chová a šíří. 23.1. dává čínská vláda do karantény Wu-Chan a následně celou desetimilionovou oblast, za cenu obrovských hospodářských ztrát. 28.1.poslanec Svoboda interpeluje ministra, ten mu odpovídá, že není důvod k panice. 31.1 WHO vyhlašuje celosvětový stav nouze. Výletem do Evropy slaví lunární nový rok tisíce Číňanů, autobusy s turisty objíždějí Prahu, Karlštejn, Krumlov… 3.2. Japonsko dává do karantény výletní loď Diamond Princess, na které se nákaza rychle šíří. Jižní Korea zakazuje vstup cestujícím z Číny. V Evropě jsou desítky nakažených a počet rychle vzrůstá. 17.2. v Praze začínají jarní prázdniny, tisíce odjíždí do Itálie, která už 23.2. dává do karantény první oblast s 50 000 lidmi. 1.3. má Česko první tři nakažené, soukromým laboratořím ale není povoleno testovat. 8.3. hraje Sparta derby se Slávií před 20.000 diváky. A teď pozor, bod zlomu. 11.3. vláda zavírá všechny školy, 12.3. vyhlašuje nouzový stav, 14.3. zavírá obchody, 15.3. je zakázán volný pohyb, 16.3. jsou uzavřeny Litovel a Uničov. Život se zastavuje. 

Dobře, ale co z toho vyplývá?