Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Máte pravdu, že diskuse o současném pojetí kapitalismu je nejen dlouhá, ale zřejmě i nekončící. Nicméně pro mne samotného je daleko více demokracie, která současný kapitalismus, ať chceme či nechceme, provází. Dokonce se hovoří o občanské společnosti, takže nejde pouze debatovat o liberalismu či finanční oligarchii, ale je nutno posoudit všechny plusy a mínusy současného světa. Podle mého názoru celý problém současné globální společnosti, volného trhu či spotřební společnosti je v tom, že navrch mají ekonomové před intelektuály, sociology a před mravností. Každé rozhodnutí je totiž hodnoceno z ekonomického hlediska a z hospodářských dopadů na společnost. Málo se dbá na problematiku morálky, etiky či vztahů mezi lidmi. Osobně jsem přesvědčen, že neoliberalismus, jako základ současného pojetí světa musí skončit a je pouze otázkou, co jej nahradí. Tady bych si přál zachování demokratických principů a zvýšení solidarity ve společnosti, včetně návratu k hodnotám lidskosti a morálky.

Lze současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korporací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký Fed, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Podle mého názoru je nutno striktně hodnotit úroveň a kvalitu vlastního demokratického vládnutí na straně jedné a vliv nadnárodních korporací, byznysu a finančního kapitálu na straně druhé. A to prosím v jednotlivých zemích světa. Je zajímavé sledovat nejen provázanost politiky a ekonomiky v USA, ale také konkrétní řešení některých krizí. Ve Spojených státech existuje prezidentský systém, a proto je také tato funkce spojena s obrovskými pravomocemi. Jejich nominační a volební systém lze těžko aplikovat v našich podmínkách, vždyť pro potřebnou nominaci je nutné sehnat obrovské množství peněz. A já vždy říkám, že platí, čí chleba jíš, toho píseň zpíváš.

Mimochodem to neplatí pouze o USA, ale obecně. Stačí se podívat na kandidáty do českého Senátu či některé politiky, u nichž veřejný zájem rozhodně není na prvním místě. A když jsme u toho řešení, pak připomenu právě problémy amerických bank, kde na jejich sanaci nakonec nešly peníze daňových poplatníků, jako v EU, ale peníze byly získány opětovným prodejem po stabilizaci bank. Jinak musí platit, že zákony mají platit pro všechny. To, že tomu tak není, není vinou demokracie, ale její slabostí. Prostě nedokáže vymoci právo tak, aby se dosáhlo spravedlnosti. A pokud tato spravedlnost schází, pak je nakročeno k nedemokratickému řešení. A vůbec neplatí klišé exprezidenta Václava Klause, že trh vyřeší vše. To je právě ten pohled ekonoma, který odmítá jakékoliv jiné vědecké disciplíny.

Dám takovou provokativní otázku. Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé ze státních peněž žijící nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních grantů a subvencí... Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

Každé zjednodušení kulhá, protože nic není ani bílé, ani černé. Definovat střední třídu jako třídu pracujících je také nedostatečné. Problém vlivu bank a finančních korporací, tak jako podnikatelů na politiku je zřejmý. Nicméně demokratická společnost má svá pravidla, která, pokud by se dodržovala a vymáhala, brání střetu zájmů, který popisujete. To, že existují obrovské mezery v tomto dodržování a spíše je národním sportem obcházení pravidel, není nic veselého. Platí, kromě pár výjimek, že každý návrh zákona je nějakým způsobem ovlivňován, chcete-li zalobbován. A nejsou to pouze banky, pojišťovny či další finanční instituce, ale i různé komory, neziskové organizace, ale i samotní jednotlivci. Rozhodně to však nelze paušalizovat v tom smyslu, že za vším hledej peníze či korupční chování. Prostě v demokratické a občanské společnosti je běžný zájem o tvorbu legislativy, která ovlivňuje život občanů či chod institucí.

To, co je důležité, je mít nastavená taková pravidla, aby bylo zřejmé, kdo stojí za daným ovlivňováním, k čemu a komu toto ovlivňování slouží a jaké veřejné náklady budou muset být vynaloženy. Pokud jsou nastavena konkrétní pravidla, která jsou nejen transparentní, ale i vymahatelná, pak se není třeba ani lobbingu obávat. Ale přiznejme si, že v naší zemi se povětšinou přijímají pravidla, která reálně nelze vymoci. Zřejmě je to národním sportem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A v řadě případů se jedná o vyslovený populismus. Dělit společnost na ty, kteří žijí pouze ze sociálních dávek a na ty, kteří na ně pracují, odmítám. A to nejen jako sociální demokrat, ale i z vyššího principu mravního. Prostě solidarita ve společnosti je důležitá pro její soudržnost. Tam, kde tuto soudržnost postrádáme, vznikají diktatury a nedemokratické režimy. Na straně druhé, a již jsem o tom hovořil, je nutno u veřejnosti zachovat pocit spravedlnosti. A skloubit tyto dva potřebné instituty je velmi složité.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

Znám obě zmíněné teorie. Dokonce existují názory, že lidí je na světě dost a bylo by vhodné je nějakým způsobem rozdělit, na ty schopné a na ty neschopné. Ale to jsme již tady měli, ať již v období otrokářské společnosti či v období fašismu. Technický pokrok nelze zastavit, ale platí, že nemůže být podmíněn pouze honbou za zisky nadnárodních korporací či jednotlivců. Automatizace, robotizace a rozvoj IT technologií na jednu stranu zvyšují produktivitu práce, na straně druhé zvyšují zisky. Pak je logickou otázkou rozdělení těchto zisků či obecně rozdělení národního bohatství. Tady jsem přesvědčen, že toto dělení není ani spravedlivé a ani dlouhodobě udržitelné. Čím dříve si to společnost uvědomí, tím pro ni lépe. Však také o tom hovoří současný papež František a já s jeho názory souhlasím.

Není pouze rolí státu, aby bojoval proti nezaměstnanosti, která je logicky velkou hrozbou pro sociální systémy světa. Vždyť mohou vznikat nové veřejné služby či služby pro občany. Například neustále se zvyšující věk dožití bude vyžadovat lepší a dostupnější zdravotnictví a sociální služby. Také rozvoj celoživotního vzdělávání či změnu postoje společnosti k seniorům. Tady vidím možnost zaměstnat značné množství občanů. K tomu ovšem bude nutno změnit rozdělování národního bohatství. Přece nelze donekonečna tolerovat rozšiřování pomyslných nůžek mezi úzkou skupinou těch nejbohatších a velkou skupinou těch chudých. Je třeba se poučit z minulosti a v rámci EU konat. Jak jsem řekl, volný trh nic nevyřeší, protože neexistuje. A obávám se, že těch různých regulativů a regulací neubude, ale přibude. Proto je důležité, aby stát plnil nejen své ústavní funkce, ale aby prosadil v rámci demokratických zemí více spravedlivou společnost. Tisknutí peněz nic dlouhodobě nevyřeší, ale naopak přinese řadu dalších problémů a nakonec i snížení životní úrovně obyvatel.

Do jaké míry naším světem otřesou projevy změny klimatu? Sucho, povodně, neúroda, živelné katastrofy, zatopení pobřežních území... Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem?

Nechci se přít o to, zda existuje či neexistuje globální oteplování. Spíše je důležité přijmout za fakt skutečnost, že existují změny klimatu, které ohrožují bezpečnost lidstva. Uvedu několik konkrétních údajů. Červen byl za posledních 112 let nejteplejší a červencové teploty překročily své historické hodnoty. Marshallovy ostrovy budou v příštím století pod vodou, rozpouštějí se ledovce a rostou území s nedostatkem vody. Na tyto změny musejí odpovědní politici reagovat. Stačí se poučit z minulosti například tím, že budeme zadržovat vodu v krajině, zvýšíme zalesňování či snížíme emise. Musíme také počít at s rozmary počasí, na straně jedné povodně a na straně druhé období sucha. Nevím, nakolik jsou globální změny klimatu způsobeny člověkem, ale to, že jim rozvoj civilizace neprospívá, je snad jasné každému rozumně uvažujícímu člověku. Musíme začít u sebe a mít pozitivní vztah a zároveň i respekt k přírodě a přírodním zdrojům. A opět platí, že klimatické změny nelze měřit podle ekonomických vzorců či ekonomických pouček. Takto se totiž příroda nechová. A lidstvo je součástí přírody jako celku.