Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Což zastánci členství v EU považují za důkaz své pravdy. Kritici členství naopak poukazuji na zbytečnost dotovaných projektů. Příznivci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci argumentují tím, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jaký je váš pohled?

S dotacemi je to asi takto: máte třicet korun, chcete si za ně koupit chleba. Stát vám je vezme a pošle do Bruselu. Ten k nim přidá dvacet korun, které sebral Němcům a pošle vám je zpátky s tím, že si za ně můžete koupit espresso u vybraného kavárníka. Inteligence vám vysvětluje, jak jste na tom vydělal. Němci pak po vás chtějí, abyste si vzal nějaké africké imigranty, které si nalákali na své sociální dávky, a nekoupí si už od vás cihly, jejichž výroba vás živí, protože vám už přispěli na to kafe. 

Taky je klíčové si uvědomit, že EU žádné své peníze nemá. Má jenom ty, které jí předtím poslaly členské státy, které zase tyto peníze vybraly na daních a clech, které zdražují zboží občanům EU. Ano, ještě chvíli budeme „čistými příjemci“, i když Petr Mach svého času spočítal, že nás EU stojí 200 miliard Kč ročně.  

Učíme se rozhazovat cizí peníze. Učíme se ohýbat záda a omlouvat nesmysly. Komunální a krajská politika je zahlcena sosáním dotací místo skutečného hospodaření a je plná podivných rozhodnutí, protože musíme čerpat. Některá odvětví podnikání jsou už jen o dotacích.  Peníze, které jdou na propagaci „správných“ myšlenek, to se mi snad ani nechce komentovat. Stát (a už vůbec ne EU) tu přece není od toho, aby nás za naše vlastní peníze přesvědčoval o tom, co si máme myslet. Koneckonců, jedním z fundamentů politiky Svobodných je právě to, že by stát neměl vychovávat své občany – a za tím si pevně stojím. 

Jediné nejméně promrhané peníze jsou ty, které šly do infrastruktury. To alespoň z části vedlo k opravám a zlepšením. 

Vaše strana je kritikem současné Evropské unie. Jak by se měla změnit? A je nějaká změna reálná? Co by pro nás bylo nejvýhodnější?  

Naše výhrady vůči EU jsou stejné jako vůči přebujelému státu obecně, ať už je na jakékoliv úrovni. EU by byla fajn jako prostor volného pohybu osob, zboží a peněz. Tedy něco, co byl původní EHS, jen bez dotací. Taková změna by však znamenala naprostý obrat oproti tomu, kterým směrem se EU dnes ubírá. Jsme dost skeptičtí, že to je možné.  

Nejvýhodnější pro lidi v ČR by byl obchod bez bariér s celým světem a volný pohyb lidí. Stát jako autorita, která by zajišťovala bezpečnost lidí a majetku, justici, elementární veřejnou správu a byla by posledním garantem toho, že nikdo nebude „umírat hlady“. 

Nemluvme jen v obecné rovině. V roce 2017 náš místopředseda a europoslanec Jiří Payne představil naši vizi uspořádání Evropské unie a v posledních měsících pro ni shání podporu právě v Evropském parlamentu, kde se i po dalších volbách opět očekává posílení řad euroskeptiků, kteří mají k reformě EU kladný vztah. Tento projekt se jmenuje Alternativa pro Evropu a můžete si jej detailněji nastudovat například ZDE.

Nechceme žádné unáhlené kroky. Svobodní nemají v plánu svézt se na vlně populismu a nabízet naprosto nereálná řešení, kterými by mohli ohrozit současnou ekonomickou stabilitu v Evropě. 

Jak se vlastně máme? Ekonomika je na vzestupu, nezaměstnanost nízká, dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země. Na druhou stranu řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc, mnohé drtí exekuce. Byla naše cesta od revoluce úspěšná? 

Nemyslím, že by lidi ode mne potřebovali vědět, jak se mají. Sami to vědí nejlíp.

Na jednu stranu si jistě statisticky žijeme nejlíp v historii, na druhou stranu – to si lidi před první světovou válkou žili také. 

Naše cesta od revoluce byla úspěšná, možnost lidí si svobodně rozhodovat o svých záležitostech vždycky přináší blahobyt. Bohužel mám pocit, že ta svoboda je už nějakou dobu omezována, stát a EU vymýšlejí tolik nesmyslů, že lidi mají zase tendenci se jako ve vězení chodit ptát na dovolení, jestli na svém a za své můžou dělat to či ono. 

Jeden think-tank spočítal, že pokud jste soukromý zaměstnanec, musíte vyrobit čtyři cihly, abyste si jednu mohl koupit. To je docela strašidelné. Nevím, zda se každý konkrétní čtenář, který čte tento rozhovor, má dobře, vím však naprosto jistě, že by se mohl mít výrazně lépe.