Jak se dnes žije českým novinářům? Čím dál častěji slyšíme, jak se o nich vyjadřují politici, označují je za žumpu nebo zkorumpovanou pakáž. Jaké to může mít důsledky?

Když mluvíme o českých médiích, nemůžeme začít od politiky, ale od ekonomiky, protože česká média jsou ve špatné ekonomické situaci. To je věc patrná už delší dobu. Je to dané technickými změnami, rozšířením internetu, vyšší dostupností. Výnos z reklamy, která je většinou na internetu, míří především ke společnostem jako Google nebo Facebook, které nevytvářejí žádný obsah. To znamená, že ti, kteří vytvářejí obsah, tedy novináři nebo vydavatelské domy, získávají podstatně menší podíl z toho zisku. A to určuje slabou ekonomickou kondici, proto se propouští, proto je méně novinářů, proto platí věta jednoho mého kolegy Jindřicha Šídla, že dnes platí rovnice 20, 20, 20, tedy dvacet let, dvacet tisíc a dvacet hodin. A když se takhle zhoršuje situace, je jasné, že to musí mít dopad na kvalitu práce.

A pak je tu rovina politická, že se zostřuje atmosféra ve společnosti, napětí mezi politickou a mediální scénou. Je to už pět let, kdy v inauguračním projevu hlavy státu zaznělo přirovnání médií k organizovanému zločinu. To je něco jiného než vtipkování na chodbě, že se mají novináři likvidovat. Tohle bylo v zásadním projevu a politická scéna, politická reprezentace tomuto výroku tleskala. Ale to neznamená paušální obranu novinářů. Když má někdo problém s novinářem, když má dobrý důvod ho kritizovat, nechť kritizuje konkrétního novináře za konkrétní věci a nehází všechny do jednoho pytle. Protože důsledkem bude, že jak se budou házet do jednoho pytle novináři, tak se budou do jednoho pytle házet politici. A nedomluvíme se na ničem.

Je pochopitelné, že politici nevítají, když jsou kritizováni za své jednání, když jsou přichyceni při neetickém chování, zneužití funkce, korupci nebo podvodu. Ale vždycky věděli, že média potřebují. Možná mají dnes pocit, když existuje internet, sociální sítě, kde se mohou prezentovat sami bez prostředníků, že už média k ničemu nepotřebují. Nebo proč se v posledních letech vztahy politiků k médiím tak vyhrotily?

Důvodů je několik. Jednak se změnily poměry na politické scéně, „tradiční“ strany prožívají docela velké potíže, je to vidět na jejich volebních výsledcích. Já bych jako příklad uvedl Ústecký kraj, kde se postupně ztrácela jak ODS, tak ČSSD a důvod se dá dohledat poměrně zřetelně v tom, jak se tam nakládalo s penězi, což je vidět na operačním programu Severozápad na rozdělování dotací, kde je tolik lidí obviněných a jiní jsou ještě souzeni. A že to politické strany, které spolupracovaly, přehlížely, to se jim sečetlo na jejich volebních výsledcích. A pak tu máme nové protestně zaměřené strany, jako je SPD, které vnášejí do veřejné debaty silný náboj, nechci říci útočnosti, ale ostrých výpadů, nepřátelských postojů, málo pozitivního programu, a to samozřejmě situaci hodně zhoršuje.

Teď na Slovensku došlo k brutální vraždě novináře a jeho snoubenky. Sice není ještě stoprocentně potvrzeno, že příčinou byla jeho práce, ale policie to označila za nejpravděpodobnější motiv, protože šlo o investigativního novináře, který odkrýval vztahy mezi představiteli italské mafie a politiky. I u nás v minulosti byly snahy zastrašit novináře, dokonce za pokus vraždy novinářky Sabiny Slonkové byl pracovník ministerstva zahraničí Karel Srba odsouzen. Myslíte si, že k něčemu takovému může dojít v budoucnu i u nás?

Myslím, že to, co se stalo na Slovensku, je opravdu naprosto výjimečné. Pokud pomineme postsovětský prostor, tak se dá dohledat za posledních pět, deset let v Evropě asi pět případů podobného druhu, například hromadné vraždění v redakci Charlie Hebdo, zabití chorvatského producenta či nedávná vražda maltské investigativní novinářky. Když je to za takovou dobu jen několik případů, je to něco naprosto výjimečného. Myslím, že pan premiér Fico má dnes velké starosti, protože Slovensko teď rozhodně nemá dobrou pověst. A myslím, že pan Fico to moc dobře ví.

Ale když mluvíme o motivech, nemáme jistotu, kdo to provedl, to musí policie zjistit. Ale i sama policie říká, že s největší pravděpodobností to souvisí s prací Jána Kuciaka. A tady je třeba připomenout, že si Ján Kuciak stěžoval v minulých týdnech na to, že říkal policii, že dostává nějaké výhrůžky, že cítí nějaké nebezpečí, hrozby, a když se po měsíci obrátil na policii, aby se zeptal, co zjistila, co vyšetřila, tak si ho přehazovali z jednoho místa na druhé, to znamená, že tu věc nebrali vážně a nevěnovali se jí. Důsledky jsou nesmírně tragické. To je to, co tomu předcházelo. To, co by nás mělo varovat, je, že když hrubne atmosféra ve společnosti, když se přehlížejí hrozby, můžeme se dočkat i takovýchto konců.