Nevládní projekt Rekonstrukce státu upozornil na chystanou novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, která prý nepřiměřeně posiluje pravomoci hlavního hygienika, tedy náměstka ministra zdravotnictví. Hovoří se o zásadních zásazích do osobních práv a svobod. Ministerstvo chce novelu projednat zrychleně ve stavu legislativní nouze. Premiér Babiš už sice brzdí a deklaruje, že omezení svobod nepřipustí, ale materiál je venku. Je postup ministerstva v pořádku?

Není a člověk nemusí být rekonstruktér státu, aby jej takový přístup dráždil.

Pro začátek – kolik bylo času na to prodiskutovat případné legislativní změny? Nebyl na to čas, řekněme, od května? To je půl roku. I když připočteme skutečnost, že o prázdninách se toho moc neudělá, bylo několik měsíců času připravit se před druhou vlnou, jejíž pravděpodobný výskyt nebyl žádným tajemstvím. Nic se nedělo. Nevidím důvod ulehčovat teď lidem, kteří těžce zanedbali situaci, jejich život tím, že přijmeme nějakou rychlokvašku.

Pak je tu další zásadní věc. Kdykoliv někdo chce nové pravomoci, je potřeba zodpovědět minimálně tři otázky.

Ta první otázka zní: Proč jsou takové pravomoci nezbytné – a v takovém případě má žadatel, v tomto případě vláda, uvést jasné příklady toho, kdy nemohla plnit své úkoly a nové pravomoci by jí to umožnily. Ne jenom nějaké spekulace „co by – kdyby“, ale skutečně konkrétní případy, typu „Panu C jsme nemohli zakázat jet lyžovat a on nakazil tisíc a jednoho důchodce“. Pokud to uvést nedokážou, tak sami nevědí, k čemu by danou pravomoc používali. Trochu to připomíná dítě, které chce hodinky s vodotryskem.

Druhou otázkou je, Kdo ty pravomoci dostává a nakolik je schopen je využívat. Asi netřeba nějak zdůrazňovat, že naše současná vláda neodvedla v druhé vlně dobrou práci. V určitých chvílích jsme byli mezi nejhoršími zeměmi nejen v Evropě, ale i na světě, podle toho, jaká kritéria se počítala; v sousedství Peru, Mexika a Argentiny. To je až trapné, zejména u nás, v zemi, která byla už za Masaryka na poměrně vysoké úrovni, co se péče o veřejné zdraví týkalo, a později se ještě zlepšovala. Československo bylo první zemí, která vymýtila dětskou obrnu, tradičně jsme tu měli dobré vakcinační postupy, a v téhle krizi se najednou ukázalo, že jsme usnuli na vavřínech a stará kvalita se vytratila. Místo toho máme třetího ministra zdravotnictví během jednoho roku a naprosto chaotické postupy neodpovídající realitě.