V okamžiku, kdy v naší zemi mezi některými politiky docela gradovala zášť vůči Rusku, jste byl jediný, kdo měl odvahu postavit se proti zpřísnění sankcí. Mohl jste si být téměř jistý, že vás většina opozice za tento krok odsoudí. Proč jste do toho přesto šel?

Myslím, že předseda vlády musí hájit národní zájmy své země, proto nebylo možné zachovat se jinak. Odmítl jsem podepsat blanko šek na novou podobu sankcí, aniž jsem znal jednotlivé detaily. Pokládám za absurdní, že po mně zejména ODS a TOP 09 chtěly, abych sankce schválil, aniž bych přesně věděl, co v nich je. Takto by se žádný odpovědný předseda vlády zachovat nemohl. Česká republika se vyjádřila poté, kdy jsme sankce obdrželi. Myslím, že jsme se zachovali tak, abychom co nejvíce ochránili domácí ekonomiku. Podařilo se nám uplatnit připomínky k sankcím, ovlivnili jsme jejich podobu a musím říci, že připomínky k sankcím uplatňovaly i další státy Evropské unie. Není na tom nic zvláštního. Takto se prostě postupovat musí a já jsem rád, že se podařilo ochránit strojírenský a průmyslový export v rozsahu zhruba osmi miliard korun, protože jinak by dopady na naše firmy mohly být významné.

A mají dle vašeho mínění vůbec sankce smysl?

To je druhá věc, která je předmětem diskuze české politické scény, do jaké míry mají sankce smysl. Do jaké míry míří na podstatu problému, na podstatu krize, která se dnes na východě Ukrajiny vytvořila. Tady zastávám názor, že eskalace sankcí ve skutečnosti nemůže znamenat řešení problému, protože Rusko má v tomto regionu své představy o jeho dalším vývoji. Tyto představy jsou v konfliktu s představami Evropské unie a NATO. Sebetvrdší sankce těžko změní představu Ruska, co pro něj znamená další rozšiřování Evropské unie a NATO až k hranicím Ruska.

Myslíte si, že kdyby Česká republika do tvrdších sankcí šla, tak by místo nás na ruský trh nastoupila vzápětí konkurence z jiného státu?

Sankce jsou vždy holí, která má dva konce. Ano, v první fázi mohou působit negativně na ruskou ekonomiku. Dosavadní sankce, které přijala Evropská unie, určitě Rusku radost nedělají a tamní ekonomice způsobily řadu vážných problémů. Na druhou stranu Rusko reaguje protisankcemi. Ty už zasahují zase podnikatele a firmy v Evropě a ohrožují evropský hospodářský růst. V devadesátých letech jsme měli zkušenost, kdy české firmy tehdy vyklidily ruské trhy. Z části to bylo z ideologických důvodů a z části proto, že se u nás některé podniky rozpadly v důsledku privatizace. Potom jsme se deset, patnáct let na ruské trhy velmi složitě vraceli. Minulé vlády, a byly to i vlády sociálně demokratické, věnovaly hodně energie a času, aby podpořily návrat českých firem na ruský trh. Rusko v posledních letech hodně investuje zisky, které má z prodeje nerostných surovin, do alespoň částečné modernizace svého průmyslu. To samozřejmě poskytovalo velký prostor i českým dodavatelům. Koneckonců i Škoda Auto má svůj závod v Rusku a vyrábí tam škodovky, takže hospodářské vztahy se dostaly na poměrně intenzivní úroveň. Podíl ruského exportu je kolem čtyř procent, což už není zanedbatelná částka.