Pane poslanče, deník MF Dnes se nedávno zaměřil na dění v plzeňském hnutí ANO a kandidátkách. Byla zmiňována i Vaše činnost ve Sněmovně. Můžete podrobněji popsat, čím jste se během prvního mandátu zabýval?

Zabýval jsem se především oblastí zemědělství, kde jsem místopředsedou Podvýboru pro živočišnou výrobu, a dále pak zahraniční politikou, kde jsem jako místopředseda Zahraničního výboru sněmovny byl i členem meziparlamentní delegace do NATO, kam jsem byl vedením Poslaneckého klubu ANO delegován. Jako největší svůj úspěch za poslední čtyři roky považuji především podporu živočišné výroby, kde jsem prosadil tzv. „Zelenou naftu“ i pro zemědělce podnikající v živočišné výrobě, tedy především ve výrobě surovin pro potravinářský průmysl. Tuto podporu zde měla jen rostlinná výroba. Mým komplexním právním návrhem jsem dostal do živočišné výroby téměř 1,5 mld Kč navíc pro ty, co hospodaří správně, tedy mají vysoký poměr tzv. VDJ/ha, kteří vrací organickou hmotu na pole a tím nepřímo zabraňují nejen erozi půdy, ale i suchu a lokálním záplavám. Pro tuto normu nakonec hlasovala ústavní většina v parlamentu. V zahraničním výboru pak přijetí mnoha mezinárodních smluv včetně deklarací na podporu našeho přítele, státu Izrael, proti neustálé snaze arabských zemí politizovat UNESCO s cílem mezinárodní eskalace palestinsko-izraelského konfliktu.

Poslanecký mandát teď obhajujete ze šestého místa. Proč až šestka?

V Plzni, která s aglomerací zahrnuje téměř polovinu obyvatel Plzeňského kraje, mě moje mateřská oblastní organizace v primárkách nominovala jako kandidáta číslo 1 do parlamentních voleb. Mám tedy velmi silnou důvěru a podporu členské základny v Plzni a chci i s takto silnou podporou od vlastních členů hájit svůj poslanecký mandát. Nakonec jsem na kandidátce na šestém místě. Podle objektivní analýzy Parlamentního Institutu Poslanecké sněmovny jsem pracoval ze všech stávajících tří poslanců Plzeňského kraje absolutně nejlépe dle všech sledovaných statistik. Proto mě překvapilo, že jsem až za nimi. Nicméně je to pro mě výzva a já mám výzvy rád. Nakonec mě to vlastně pomohlo a de facto „probudilo“ a nakoplo ke tvrdé práci v předvolební kampani. Možná i to byl důvod posunutí, zjistit, jak jsem pracoval, jakou podporu mám mezi voliči v kraji, mezi mými přáteli, kamarády, podporovateli a hlavně zemědělci, jak moc mi budou věřit a kroužkovat svými preferenčními hlasy.      

Vlastní kampaň jste rozjel pod heslem „Číslo 6 žije“. Jak konkrétně bude kampaň vypadat? Co všechno chystáte?

Je třeba říci, že se nejedná o žádnou kampaň a už vůbec ne placenou. Tato hříčka slov „číslo 6 žije“ mě napadla při rozhovoru s jedním novinářem, vůbec jsem to neplánoval, byla to naprosto spontánní a bezprostřední reakce na jeho dotaz. Následně se ptal, „ale to je přece z toho filmu, to byl nějaký robot, že?“. Odvětil jsem mu vtipně, „Ne, robot byl číslo 5, český farmář je číslo 6“, a bylo to na světě. Ale nakonec rozhodnou voliči a to je na té demokracii to nejkrásnější. Hlavně je důležité pro celé volby to, aby lidé v hojném počtu přišli k volbám a využili nejen svého práva volit, ale využili i svého druhého práva, tedy kroužkování. Mohou využít svých až 4 kroužků, až 4 preferenčních hlasů, aby zakroužkovali lidi, které znají, něco pro ně udělali, vědí, co v jejich regionu dělali, dělají a hodlají dělat. Volby mají být o lidech, nemají být o anonymních politicích na kandidátkách schovaných za loga svých stran. To, co se bude dít příští čtyři roky v parlamentu, budou rozhodovat lidé, a pokud tam budou ti slušní, co drží slovo a dohody na podání ruky, pak bude slušná i politika pro lidi v naší zemi.    

Pracujete ve sněmovně na Zahraničně politických věcech a rovněž se zabýváte zemědělskými otázkami. Jak to jde dohromady?

Zahraniční politika je velmi úzce spojena nejen se zemědělstvím, ale i s obrannou a následně zahraniční politikou. Tvrdím, že potravinová soběstačnost země je otázkou národní bezpečnosti a musí být jednou z priorit zahraniční politiky především na úrovni EU, kde společná zemědělská politika je významným tématem. Největší díl, tedy až 40% rozpočtu celé EU, jde právě na zemědělskou politiku. Vše souvisí se vším a toto si v ČR málokdo uvědomuje.

Kromě práce ve sněmovně jste rovněž spolumajitelem rodinné farmy. Jaké problémy v tomto oboru aktuálně vidíte?

Vedeme se svým strýcem rodinnou farmu Milknatur u Plzně. Zabýváme se především a primárně živočišnou výrobou a produkcí mléka. Pracoval jsem přes 20 let především v zahraničí na vysokých manažerských postech v mezinárodních potravinářských společnostech, naposled jako Generální ředitel pro východní Evropu zodpovědný za 13 zemí v regionu. Ale nebylo to ono. Chtěl jsem dělat něco svého, a proto jsem v roce 2010 odešel z mezinárodního obchodu, vyplatil společníka farmy mého strýce a investoval nemalé prostředky do rozvoje farmy. Postavili jsme si vlastní mlékárnu na zpracování mléka a mléčných produktů. Už téměř třetinu vlastní produkce mléka si zpracováváme a prodáváme sami v regionu, zapojili jsme se do projektu „mléko do škol“ a nově jezdíme i do Prahy, kde je o naše výrobky enormní zájem. Hlavním smyslem je tzv. princip „z pole přímo až na stůl“ a „co se v regionu vypěstuje a vyrobí, se tam má i sníst a vypít“. Naše hlavní pilíře podnikání jsou dva: Stop GMO a Stop anonymním potravinám. Jsme farma, která nepoužívá krmiva s GMO, tedy neobsahují Geneticky Modifikované Organismy, a vůbec nepoužíváme chemická hnojiva. Máme dostatek dobytka, v současné době asi 420 kusů, tedy dostatek organické hmoty vracené na pole, a proto nemáme žádné eroze půdy a v době sucha si půda udržuje vodu. Následným pěstováním například vojtěšky a jetelovin, tedy krmných plodin, zabraňujeme i odparu vody z půdy a v dobách sucha jsme tento rok sekali vojtěšku už 4x !. Proto právě ve sněmovně prosazuji podporu živočišné výroby, aby naše země dále nelikvidovala stáda zvířat, protože v konečném efektu to znamená půdní erozi a hlavně sucho, nakonec pak dovozy potravin, dnes již přes 50%. Příroda je složitý organismus a je třeba ji chápat komplexně, všechno se vším souvisí, paradoxně i dnešní vysoká cena másla je výsledkem špatného systému našeho zemědělství za posledních 25 let. To málokdo ví. Musíme to změnit, jak jsem již zmínil výše, potravinová soběstačnost je otázkou národní bezpečnosti a musí být součástí i Zahraniční politiky země. I proto jsem místopředsedou Zahraničního výboru Sněmovny, kde kritizuji další směřování Evropské unie a především naši nečinnost na poli mezinárodních vztahů a malého zapojení do dění v Bruselu. V konečném důsledku to ovlivňuje i soběstačnost a kvalitu našich potravin včetně dnes tak skloňovaného másla a jeho ceny.    

Při debatách o problematice v zemědělství se často zmiňují souvislosti s EU a různá omezení. Jak tyto rozpory vidíte vy?

Naše zemědělství je dnes v hluboké krizi, a bohužel málokdo si to chce přiznat. Není v krizi ekonomické, ale strukturální. Pokud neprovedeme strukturální změny našeho zemědělství a systému dotací v něm, dlouhodobá výkonnost a ekonomičnost českého zemědělství bude neudržitelná. Mělo na to vliv období divokých 90. let a privatizace především zpracovatelských podniků, kdy mnohé zkrachovaly nebo byly cíleně vytunelovány. Prvovýrobci pak neměli kam udat svoji produkci a došlo k velké likvidaci především živočišné výroby. Druhá fáze a rána přišla v roce 2004 vstupem do EU. Naše přístupové podmínky v zemědělství byly vyjednány naprosto amatérsky a až tragicky nevýhodně. Především pak systém dotací tzv. „na hektar“, což mělo další zničující efekt na naši živočišnou výrobu. Další likvidace stád, hovězího i vepřového. Západní stará EU 15 se při vstupu naší země bála, že nebude schopna konkurovat velmi kvalitním a levnějším potravinám z východních zemí nové EU 10. Chtěli naopak svoje přebytky ze svých vlastních zemí uplatnit na nových trzích střední a východní Evropy. A to se jim, díky našim vyjednavačům vstupu do EU, podařilo dokonale. Dnes se k nám přes jejich řetězce doslova valí jejich nadprodukce, často 2. jakost, kterou by Němec ani Francouz nejedl. Dílo dokonáno. A výsledek? V roce 1990 jsme měli více než 1,3 mil dojných krav, dnes 370 tisíc, zatímco Němci stejně. Ztratili jsme tím téměř ¾ organické hmoty vracené na pole. V důsledku toho máme eroze půdy, sucho a lokální záplavy, svádíme to na klimatické změny. Částečně ano, ale celkově nesmysl. Jeďte se podívat do Rakouska a do Bavorska na kvetoucí políčka. Tam asi klimatická změna není, že? Mám někdy pocit, že někteří politici prochází mentální klimatickou změnou.