Vedení kraje vyčítáte minimální komunikaci se starosty a samosprávou. Pokud byste se dostal do vedení, co by se změnilo? Plánujete například nějaké pravidelné cesty po městech či okresech?

Vedení kraje vyčítáme nedostatečnou komunikaci se samosprávami měst a obcí a občany. Rozhodování kraje v oblastech zdravotnictví, sociálních služeb, školství, dopravy a dopravní obslužnosti, bezpečnosti, ale i životního prostředí, sportu, kultury, a dalších se přece úzce dotýká všech občanů kraje a jednotlivých míst. A proč by se právě v těchto jednotlivých městech a obcích o chystaných záměrech, plánech, opatřeních a změnách neměla informovat občanská, odborná veřejnost a podnikatelé? A pak společně s místními samosprávami o nich diskutovat, a dosahovat tak většího souladu zájmů kraje se zájmy měst, obcí a jejich občanů. Přetrvává nevyrovnanost v kraji. Zatímco v některých místech se obrazně řečeno usazují „třešničky na dort“, v jiných místech nejsou vybudována protipovodňová zařízení, čističky odpadních vod, kanalizace a mnohá další zařízení, například pro spolkovou a zájmovou činnost. A že to jde, ukázala KSČM v devíti krajích, kde se podílela na krajské koalici.

Domníváte se, že je kraj maximálně otevřený a transparentní směrem k občanům, nebo co by se dalo zlepšit?

Souvisí to s předcházející otázkou. My jsme například připraveni podpořit projekt, který umožní účast odborné veřejnosti na tvorbě rozpočtu kraje, zavést pokročilý systém řízení investic pod veřejnou kontrolou a připravit opatření vedoucí k větší transparentnosti procesů na kraji (tzv. rozklikávací rozpočet atd.)

Za palčivý problém kraje jste označil také dopravní obslužnost. Na jaké konkrétní komunikace nebo úseky je podle vás nezbytné se zaměřit?

Nejdůležitější je zahájit výstavbu D35 a jejich přivaděčů. Vybudovat obchvaty Pardubic, Vysokého Mýta a Litomyšle. Dokončit obchvat Chrudimi, a to není vše. Ze své praxe vím, co dokážou i maličkosti. Pokračovat je nutné v opravách komunikací II. a III. tříd, mostů, mostků a propustků. Je nutné zlepšit koordinaci plánovaných uzavírek a dopravní informace dostupné pro všechny řidiče.

Dále modernizovat a rozvíjet železniční dopravu, dokončit modernizaci Letiště Pardubice, významným přínosem by byl rozvoj vodní dopravy a splavnění Labe až do Pardubic. Systematicky rozvíjet veřejnou dopravu a její dostupnost pro všechny občany a lépe koordinovat potřeby občanů, obcí a měst s finančními možnostmi kraje.

Z hlediska houstnoucí dopravy, kdy zejména města jako Vysoké Mýto a Litomyšl jsou neúměrně zatěžována silniční dopravou, je pro kraj klíčové zahájení dostavby R35. Dokončení tohoto silničního tahu přinese také vytvoření druhého páteřního tahu ČR ve směru západ–východ. Jako spojnice mezi dálnicemi D11 a D47 vytvoří R35 v severní části republiky paralelní propojení Čech s Moravou k trase D1. V rámci Pardubického kraje by pak urychlení přípravy i realizace stavby mělo pomoci rozvoji kraje a posílení jeho regionálních vazeb. Jaké jsou vaše možnosti urychlit projekt? Co byste pro to učinil?

Realizace D35 se neustále odkládá. Bohužel je přitom vhodným tématem nejen pro všechny volební programy, ale i rétorickým cvičením pro mnohé politiky. Nerad bych se zařadil mezi ně. Na dva úseky (Opatovice–Časy a Časy–Ostrov) je dokumentace hotová a pozemky téměř vykoupené. Stavba D35 je zařazena mezi klíčové dopravní stavby, které by o evropské dotace neměly přijít. Osobně jsem optimista a věřím, že i s naší maximální podporou ve volebním období 2016–2020 k realizaci D35 dojde. 

Jste si také vědom toho, že vás čekají nelehké kroky v oblasti školství. Jaké jsou v tomto směru vaše konkrétní plány? A jak byste hodnotil pokus o optimalizaci školství, o niž se neúspěšně pokusilo současné vedení kraje?

Pokus o optimalizaci školství v Pardubickém kraji je přesnou ukázkou nedostatečné komunikace mezi jednotlivými subjekty, zejména mezi krajem na jedné straně a vedením škol a učilišť, místními samosprávami, okolními zaměstnavateli, odbornou veřejností a občany na straně druhé. Nelze přece v papírech, v tabulkách, na stole, v kanceláři, na krajském úřadě něco vymyslet a pak o tomto svém „jediném možném řešení“ vrchnostensky pouze informovat dotčené subjekty a snažit se ho prosadit. Takto to skutečně nepůjde.

Pokud se zásadně nezmění systém financování středních škol, čekají nás pravděpodobně nelehké kroky. Ale konkrétní plány po mě nechtějte – ty musejí vycházet z reálné, skutečné situace a velmi důkladného a všestranného posouzení všech možností. A následná realizace by pak měla být výsledkem shody všech zainteresovaných.