Jak jste se aklimatizoval z protikorupčního aktivisty na jednoho z politiků, které jste dosud hlavně kritizoval? A co pro vás ta změna znamená?

Znamená pro mne určitě víc práce než dřív, protože se ještě stále věnuji advokacii. A znamená to pro mne také to, že když mluvím o politice, politicích a jejich činech, tak už nemohu říkat oni, ale už musím říkat my.

Na rozdíl od Andreje Babiše, který se stal nejen členem zákonodárného sboru jako vy, ale vykonává dokonce významnou exekutivní funkci ministra financí, a přesto stále tvrdí, že není politik. Vy jste se s tím zjevně srovnal rychleji…

Mně by to přišlo strašně pokrytecké být senátor a mluvit o politicích jako o nich. Stal jsem se politikem, tak to musím přijmout.

Změnil se tím váš pohled na politiku a politiky, když jste se stal jedním z nich?

Nezměnil. Já se hodně snažím o to, abych si zachoval stejné názory. Není to tedy jednoduché, ale snažím se o to. Například když Senát jednal o vydání pana senátora Pešáka, tak jsem byl vlastně jediný, kdo vystoupil a snažil se ostatní přesvědčit o tom, že je třeba senátora k trestnímu stíhání vydat, protože o vině a nevině každého musí rozhodnout jenom soud. Nakonec hlasovali spolu se mnou pro vydání jen čtyři senátoři, takže evidentně ten proslov nebyl úspěšný, ale byl důležitý spíš pro mne samého, abych sám sebe utvrdil, že jsem schopný setrvat na stejných názorech, které jsem měl, i když jsem politik nebyl.

Nicméně dnes už není nevydání senátora tak fatální, protože i když ho jeho kolegové nevydají, policie ho může stíhat po skončení jeho mandátu, což v minulosti nebylo možné.

To je pravda, ale já si pořád myslím, že když je poslanec nebo senátor stíhán za trestní věc, která nesouvisí s výkonem jeho mandátu, tak by vydán být měl.

Vy se neobáváte, jako někteří poslanci či senátoři, že by některý zákonodárce mohl být účelově stíhán, aby byl politicky kompromitován nebo nemohl v nějaké věci hlasovat nebo jinak konat? Vylučujete, že se něco takového může stát?

To se stát může. A kdyby zazněl argument, my nechceme poslance, senátora vydat proto, že to trestní oznámení je účelové a má ho pošpinit jako politika, tak bych to nevydání zvážil. Ale argumentace, že celé trestní stíhání je blbost, pro mne není argument. Jestli je trestní stíhání smysluplné nebo není, o tom přece musí rozhodnout soud, to není důvod k nevydání.

Vy jste zůstal nezařazeným senátorem, nevstoupil jste do žádného klubu. Nepůsobí vám problémy, že musíte všechny senátní tisky zvládnout sám?

Je to tak, nezařazený senátor to má daleko těžší. Já to řeším tím, že často konzultuji se stranami, které mne podporovaly při volbách, obracím se na jejich odborníky, aby mi k tomu dali nějaké stanovisko, a také to řeším tím, že vyjma asistentů, které si platím, jdu cestou odborných stáží, kdy dávám prostor studentům, aby se seznámili s chodem Senátu, a výměnou za to mi pomáhají s nastudováním odborných tisků, jež mají nějaký vztah k problematice, o kterou se zajímají v rámci svých studií. Snažím se získávat pohledy a odborné názory na to, co se má v Senátu projednávat, z více stran, když nemám podporu senátního klubu, supluju to tímto způsobem.

Uvažujete o tom, i když v Senátu je to složitější než v Poslanecké sněmovně, že byste byl sám iniciátorem nějakého nového zákona?

Určitě to zkusit chci, i když upřímně říkám, že jako nezařazený senátor mám šanci malou, ale pokusit se o to chci. Sbírám nápady, návrhy na to, čeho by se ty věci měly týkat, už jich mám asi patnáct až sedmnáct, a pro nejbližší dva roky, tedy první třetinu svého mandátu, chci vybrat dva, tři, do kterých bych se pustil. Víc asi v mých možnostech a mých kapacitách nebude. Ale ty dva, tři pokusy bych rád učinil.

Mohl byste uvést příklad, co byste chtěl například navrhnout?

Určitě bych rád prosadil do trestního zákoníku návrat speciální účinné lítosti u korupčních deliktů, uvažuji také o mnoha návrzích souvisejících s financováním politických stran a financováním předvolebních kampaní. Například o zákazu velkoplošné reklamy v předvolební kampani. Záleží na tom, jakým směrem se posune novela, která má upravovat financování politických stran jako takových. Pokud něco upravovat nebude, chtěl bych se tomu třeba věnovat samostatnými návrhy. Také bych se rád zabýval problematikou výkonu vazby v České republice. Už jako policista i advokát jsem kritizoval, že výkon vazby u nás nemá nic společného s demokratickým státem v 21. století. Těch návrhů mám hodně, chtěl bych se tomu ještě měsíc, dva věnovat, vybrat z nich ty nejzávažnější, zjistit si, u kterých bych měl největší šanci získat podporu dalších senátorů, a těm se příští dva roky naplno věnovat.

Byl jste velký bojovník proti korupci. Máte pocit, že za rok, kdy je současná vláda u moci, došlo k nějakému pozitivnímu posunu v této oblasti? Mám na mysli zejména návrhy zákonů Rekonstrukce státu, kterou podpořili před volbami i mnozí politici, například z hnutí ANO.

Tempo projednávání těchto zákonů se výrazně zpomaluje. Každý z těch zákonů má jiný životopis, je v jiné situaci. Zákon o registru smluv doznal takových zásadních změn, že se stává úplně neúčinným, zákon o rozšíření pravomocí NKÚ zrovna visí v Senátu, právě Senát má máslo na hlavě, že se s ním nic nedělá. Na druhou stranu mě mrzí, že se objevují návrhy, které jdou proti záměru, jenž představuje Rekonstrukce státu. Tady mám na mysli zejména návrh ministryně spravedlnosti na novelu zákona o státních zástupcích, kdyby prošel v podobě, v jaké byl navržen, z mého pohledu by to znamenalo absolutní konec nezávislosti v boji s korupcí a hospodářskou kriminalitou.

Takže si také myslíte jako většina kritiků tohoto návrhu z pera Heleny Válkové, že by se státní zástupci znovu dostali pod kontrolu politiků?

Jednoznačně. Za mne osobně je to jeden z nejhorších návrhů, co jsem na poli justice vůbec kdy viděl. A skutečně říkám otevřeně, že pokud by byl v této podobě schválen, znamená to konec nezávislosti státních zástupců. A znamená to, že by se ti státní zástupci, kteří by měli nově rozhodovat o závažné hospodářské kriminalitě a korupčních deliktech, dostali zcela a naprosto do područí politiků.

Když se díváte na vládu jako celek, plní podle vás sliby voličům?

Myslím, že mezi jednotlivými ministry jsou hodně velké rozdíly, ať co do pracovitosti, tak plnění jednotlivých slibů.

Koho byste třeba pochválil a koho ne?

Je pro mne velkým zklamáním Ministerstvo spravedlnosti. Jak jsem byl v první fázi příjemně překvapen z jeho práce, teď jsem zklamán návrhy, které ministerstvo opouští. Ale ještě neuplynulo dost času, abych hodnotil všechny rezorty. Mám v hlavě pár ministrů, které bych pochválil, ale bojím se, že když to udělám, oni za týden něco provedou a já toho budu litovat. Pár jmen v hlavě mám, ale dám tomu půl roku a pak je třeba řeknu.

Před senátními volbami jste mi říkal, že kandidujete i proto, abyste měl jako osoba ve veřejné funkci daleko větší legitimitu pro práci na odhalování korupčních kauz a abyste mohl jako advokát zdarma pomáhat obětem nějakého bezpráví, které si nemohou dovolit platit advokáta. Daří se vám to a máte na to čas?

Přiznám se upřímně, že té práce je víc, než jsem si myslel, když jsem do toho šel. Pokud chci dělat práci senátora naplno, což chci, tak to zabere víc času, než jsem si na začátku myslel. Zatím to chci řešit tím, že budu pracovat víc, a budu doufat, že to zvládnu. Pokud ne, pokud bych viděl, že obě tyto pozice nelze z časových důvodů kombinovat, pak bych to musel nějak řešit, pravděpodobně omezením výkonu advokacie.

Jak se jako novopečený senátor, který bude schvalovat některé návrhy prezidenta, například na ústavní soudce, díváte na chování a jednání české hlavy státu? Co byste v jeho případě hodnotil jako pozitivní?

V současné době toho pozitivního opravdu moc nevidím, spíš vidím ta negativa. Absolutně se s ním nemohu ztotožnit v pohledu na zahraniční politiku, nemohu se s ním ztotožnit v tom, že jako prezident, který by měl být vzorem a elitou národa, se chová trochu jako buran, a není to jen o vulgární mluvě. Je to i o té agresi, kdy v každém svém projevu má potřebu někoho napadat, někoho urážet. Když kandidoval, tak tvrdil, že bude jako prezident společnost spojovat, místo toho je to prezident, který se neustále do někoho naváží, ať už vulgaritami nebo bonmoty.

Já mám jinou představu o prezidentovi, měl by to podle mne být člověk, který se těší vážnosti a úctě, který bude vzorem pro český lid, a to on nesplňuje ani jedním procentem. Ale na druhou stranu respektuji, že je to prezident, který byl zvolen přímou volbou, lidé takového prezidenta chtěli, tak ho mají. Protože jsem člověk, který vždycky respektuje většinovou volbu, tak musím respektovat všechno, co se většinovou volbou narodí a vznikne. Co se týče úlohy Senátu, připojil jsem se k té aktivitě, která chtěla pana prezidenta pozvat na jednání Senátu, aby tam mohlo být na úrovni diskutováno o tom, co v poslední době dělá a říká, bohužel tato aktivita neprošla, protože senátoři sociální demokracie byli proti, takže pan prezident nepřišel a na půdě Senátu se nic nevysvětlilo. A pak se ale nelze divit, že když se odmítne prostor pro takovou diskuzi na výši, tak se ta diskuze odehrává na ulicích.