V Senátu byste rád zúročil své zkušenosti v oblasti ochrany přírody. Můžete být konkrétnější? Jaký problém byste v případě zvolení akcentoval jako první?

Neznám legislativní plán Senátu, tak netuším, co se novým senátorům dostane „na stůl“. Nicméně mám informaci, že bylo ukončeno meziresortní řízení k novelizaci zákona o myslivosti a návrh novely tohoto zákona by měl být v září či říjnu předán k projednávání dolní komoře Parlamentu a následně do Senátu. To je určitě právní norma, ke které mám co říct. Jednak jsem se myslivosti věnoval desítky let, jednak je tu praktický pohled ochranáře a provozovatele záchranné stanice. Například nevidím důvod, aby zvláště chráněné druhy volně žijících živočichů byly zařazeny mezi zvěř. Naopak jsem toho soudu, že by do kategorie zvěře mohly být zařazeny druhy invazní jako je např. mýval severní či norek americký. Stávající zákon je v kolizi se zákonem o ochraně přírody a krajiny a se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. To se prioritně týká právě záchranných stanic, které jsou v této souvislosti zatěžovány nesmyslnou byrokracií. Např. nahlašovat uživateli honitby vypouštění vyléčených či zrehabilitovaných zvířat zařazených podle zákona o myslivosti mezi zvěř. Přičemž je jasné, že třeba poštolka párkrát mávne křídly a je mimo honitbu, kde byla vypouštěna. Je tam celá řada dalších nuancí, které si myslím, že je potřeba vyřešit. Novelizace by také měla přispět k řešení neúměrných stavů některých druhů spárkaté zvěře, především prasete divokého. Prosadit změny v zákoně o myslivosti nebude určitě jednoduché, jak známo myslivecká lobby je silná.    

Navrhl byste také nějaký zákon či legislativní změnu na ochranu přírody?

Nepatřím mezi ty kandidáty do Senátu, kteří mají v rukávu připraveny změny zákonů, či konkrétně zákona na ochranu přírody. Ten je z mého pohledu, přestože byl přijat v roce 1992, nadčasový a případné novelizace většinou nepřinášejí nic pozitivního, naopak. V rámci novelizací hrozí, že lidová tvořivost zákonodárců spíše jeho postavení oslabí. Nicméně v této souvislosti bych podpořil novelizaci této právní normy týkající se fungování národních parků. Prozatím máme v ČR čtyři národní parky, a pokud mi je známo, novelizace spočívá především v tom, že nově budou všechny NP vyhlášeny zákonem o ochraně přírody a krajiny. Zákon pak formou příloh má definovat předmět ochrany v jednotlivých národních parcích a popisuje hranice. Další podstatnou změnou je, že nově stanovuje čtyři zóny ochrany, místo dosavadních tří.

Jak se za poslední roky proměnil zájem o ochranu přírody a životního prostředí nejen ze strany státu, ale i široké veřejnosti? Je o toto téma větší zájem, nebo máte naopak pocit, že řešíme spíše jiné problémy?

Takové ty šťastné roky v začátku devadesátých let, po sametové revoluci, kdy byla problematika životního prostředí někde na vrcholu pomyslného žebříčku hodnot, jsou samozřejmě dávno pryč, Ale chvála bohu za ně a jsem rád, že jsem si je užil. V té době se podařilo učinit řadu stěžejních kroků, např. přijmout zákon na ochranu přírody a krajiny. Ekonomické zájmy posléze převážily, resp. řada developerských aktivit šla na úkor životního prostředí. Myslím, že do značné míry úmyslně byla státem zanedbána ekologická výchova a osvěta na školách. V této věci udělaly nesmírnou práci naopak nevládní organizace. V posledních letech snad trošku zájem o ochranu přírody a ŽP narůstá, nicméně určitě ne tak, jak bych si přál. Zaznamenávám řadu extrémních názorů, úplně základní neznalost zvířat, jak jinak okomentovat skutečnost, že jsou mezi námi lidé, kteří nepoznají holuba, labuť, či zajíce. Řada lidí nechápe co je to potravní řetězec. Přibývá přecitlivělých lidí, kteří si myslí, že se chránit má vše, na druhé straně přístupu k živé přírodě jsou pak úmyslné otravy, zástřely. Jsem toho soudu, že problematika ŽP a ochrany přírody a krajiny je pořád někde na okraji zájmu státu. Velmi pozitivně vnímám aktivity se zřizováním soukromých rezervací a zvláště skutečnost, že se do těchto aktivit zapojují nejenom nevládní organizace, ale i úspěšní podnikatelé, kteří tak investují nemalé prostředky do ochrany přírody. Hodně v této souvislosti odvisí od osobnosti ministra ŽP, myslím, že momentálně jsme v období poměrně příznivém. Současný stav ŽP a přístup k němu ze strany exekutivy, poslanců, senátorů nepovažuji určitě za ideální a je to také stěžejní důvod, proč se ucházím o mandát senátora.        

Pokud byste měl pojmenovat hlavní problémy ekologie v ČR, jaké by to byly?

Neznám jedinou oblast životního prostředí, kde bychom neměli problémy, nicméně také se podařilo v řadě oblastí pohnout kupředu, určitě v oblasti čistoty povrchových vod. U nás v regionu je to bezesporu problém znečištění ovzduší. Velkým oříškem k řešení, spíše ořechem, jsou odpady, i když pozitivně stoupáme v separaci odpadů, pořád vidím jako zásadní problém chrlení odpadů od výrobců, především jde o obaly výrobků. Ne jenom, že jsou často až o 1/3 větší než je potřeba k „zabalení“ výrobku, ale v mnoha případech není jasné jak ho dále recyklovat. Jisté je, že zábory půdy kvůli skládkám v zásadě nepřicházejí v úvahu. Nejde nadřazovat jeden ekologický problém nad druhý, vše spolu nějak souvisí.

Pro mne osobně však zůstává prioritou ochrana zemědělské a lesní půdy, je potřeba vnímat, že jde o neobnovitelný přírodní zdroj, i když se nám může zdát, že ho máme v této chvíli dostatek. Stejně tak akutně vnímám hospodaření v krajině, nezbytnost obnovit retenční schopnost krajiny. Na srdci mi samozřejmě leží problematika ochrany přírody a krajiny, developerské aktivity v chráněném území. Například před pár dny jsem dostal informaci, že prošla dle mého názoru další nesmyslná aktivita v CHKO Beskydy, další stezka v korunách stromů, tentokrát na Pustevnách. Tedy v místě s již tak extrémní návštěvností, v místě, které má své genius loci a stane se z něj jen turistická atrakce. Podle mého názoru se nemůžeme k ochraně přírody stavět jako k něčemu, co lze shodit ze stolu kdykoliv, když se objeví peníze či vlivní lidé se svými ekonomickými zájmy.