Vláda – a tedy i ČSSD – schytává od některých politických stran a opozice kritiku za své vstřícné kroky vůči důchodcům – příspěvek ve výši 5 tisíc korun či balíček roušek. Myslím ale, že senioři většinou tyto kroky ocení...

Tato kritika je hloupá. My jsme z části strategických zásob státu připravených na krizi po dohodě na vládě kousek vzali a posíláme to jako dar nejohroženější skupině obyvatelstva, diskutuje se o tom, že by tam byli i postižení. Jakákoliv kritika tohoto kroku je nemístná, neslušná, špatná. Dar je to nejhumánnější, co můžete udělat. Když ženě dám květinu, za dva dny zvadne. Je to krátký dar, ale také symbol a gesto. V tomto případě si myslím, že nápad předsedy Hamáčka je moc dobrý. Nezdá se, že by epidemie skončila, budeme v tom celý podzim, vpodstatě do té doby, než přijde nějaká účinná vakcína. Všichni budeme muset ve vnitřních prostorech nosit roušky. Tím ukazujeme, že máme o ně zájem.

Dlouhodobě upozorňujete na nedostatek sester a lékařů v nemocnicích. Je toto největší problém našeho zdravotnictví?

České zdravotnictví funguje. V krizi se ukázalo, že se umí postarat o obyvatele. Ale trpíme dlouhodobým systémovým problémem toho procenta HDP, které jde do zdravotnictví. Je příliš nízké. Projevuje se to na personálním obsazení a také na tom, že se nemocnice trošku rozpadají. Trochu se zapomíná na to, že v těch nemocnicích musí také někdo dělat. Problémy v nemocnicích v Semilech či ve Frýdlantu byly personální. Semilská se musela připojit k jilemnické, skončila tam péče, která tam probíhala. Frýdlantská se připojila k liberecké. Malé nemocnice, zvláště blízko hranic, jsou na tom nejhůř, protože lidi jdou jinam. Malé nemocnice nejsou schopny zajistit výchovu lékařů. To znamená, že jak lékaři postupně odchází do důchodu, tak se to tam personálně rozpadá. I když jsou lékaři, kteří pracují strašně moc a nechtějí to tak nechat.

Teď třeba se rozpadlo jedno oddělení v jilemnické nemocnici. Liberecká nemocnice je na tom relativně nejlépe, a tak se snaží pomáhat. Doktoři vyjíždějí do Semil, Frýdlantu, České Lípy, Jilemnice. To není řešení. Já propaguji věci, které zabrání tomu, aby naše děti za pár let nemohly najít doktora. Můžete je přilákat penězi. Ale když jich je v malých nemocnicích málo, nemůžou dostat zákonné náhradní volno po službě, tak to nechtějí dělat. Jsou to krajská stipendia, které má polovina krajů. Je spor, jestli to funguje. Když jsme na tom nedobře, musím použít všechny metody, které jsou. Pak je to propagace tohoto povolání ve zdravotnictví, není to jen o lékařích, ale i o sestrách či laborantech.

Další je motivace od měst a obcí, že jim dávají byty. Platy se ve zdravotnictví zlepšily. Určitě nejsou jako dvacet kilometrů odsud v Německu. Vždy apeluji na to, že každý národ si má své školství a zdravotnictví zařídit ze svých zdrojů. Moje individuální aktivita je, že chodím po gymnáziích a na přednáškách jim říkám, aby se hlásili na medicínu. V Liberci se podařilo zvýšit počet přihlášek na medicínu poměrně razantně, ale bude trvat šest let, než dostudují. A neumím sestřičky, ani zdravotnické laboranty či biotechnologické inženýry. Trošku doufám, že při případné krizi v některých segmentech se uvolní místa pro zdravotnictví. Vždycky když je nadbytek zájemců o pracovní místa, tak se s nimi lépe pracuje.  

Nejde o absolutní nedostatek lékařů v  České republice. V Praze a v Brně je předoktorováno. Násilím je sem dostat nejde. Musíme zvýšit jejich motivaci, aby k nám přišli. Na Slovensku, kde se zdravotnictví začalo rozpadat, to zastavili tím, že jim prostě zlepšili podmínky. Zásadní věcí je v Libereckém kraji, že vlastnictví nemocnic je roztříštěné. Nikdo s tím nic neudělal. To vyčítám všem politickým reprezentacím, které tady byly. To se nedá řídit... Zdravotnictví můžete řídit, když budete nad těmi všemi nemocnicemi vládnout. V krizi se ukázalo, že když bylo potřeba něco bleskově vyřídit během 24 hodin, tak ředitelé spolupracovali. To je krizový stav, a je lepší, když tu organizaci ovládáte jakýmkoliv způsobem. Násilím se to udělat nedá, ale vyčítám politické reprezentaci, že se o to více nesnažila. Proběhly nějaké studie a vždycky to zhaslo. Souvisí to i s nákupem. Když liberecká nemocnice nakoupí hrozně moc kilo sádry, jilemnická málo sádry, tak ji máme o hodně levnější. Ale pacienti z Jilemnice si nezaslouží drahou sádru. Říkám sádru jako příklad, u léků jde o ohromné částky, které se dají ušetřit.

V neposlední řadě jsou to lidi, které můžete vychovat ve velké nemocnici a delegovat je do menší nemocnice. Krajský radní Přemysl Sobotka, pravičák jako poleno, ve svých slabších chvilkách říká, my ten KÚNZ, krajský ústav národního zdraví, zase vybudujeme. Když toto pochopil, že to asi jinak nejde, protože doktor, který se nezhlídne v nějakém oboru a nevidí jiný, si musí obtížně zařizovat život místo toho, aby mu to nemocnice nabídla. Chybí praktičtí lékaři, pro dorost, děti, pediatři. Takhle se to dobře řídí a funguje to. Některé věci, které byly za toho špatného komunismu, ve zdravotnictví – které ještě zůstávají, jako je třeba národní onkologický registr – nás řadí na špičku světa. Víme všechno. Nebo povinné očkování. Dříve byly i povinné dětské prohlídky na zuby. Je to politická otázka. Co má dělat stát a co má dělat soukromník. O tom je ta debata. Pokud se rozplyne, pak to přestává fungovat.