Jak se proměnilo vnímání Václava Havla? Je objektivnější, či naopak?

Nejspíš se Havlovo místo v povědomí lidí za poslední tři roky ustálilo a upevnilo v pozitivním smyslu. Rozvodím těch postojů „pro Havla“ a „proti němu“ bylo až překvapivě mohutné a působivé loučení s prvním polistopadovým prezidentem. Mnoho tu vykonal společný národní prožitek smutku, prožitek, který psychologicky zakládá přesvědčení, že byl Václav Havel zasloužilým prezidentem a symbolem listopadu 1989. A všechny nedávné nové dokumenty i pozoruhodné Kosatíkovo České století jen napomohly hlubšímu a spravedlivějšímu porozumění složitosti té politické proměny.

Co vás z toho, co bylo řečeno nebo učiněno ohledně Václava Havla, naštvalo a co naopak potěšilo?

Za léta v politice, ať v Parlamentu nebo ve službě hlavě státu, jsem se naučil ukázňovat emoce a nedopřávat si iluze podle etické pragmatiky, že „všechna zklamání jsou dobrá, poněvadž všechny iluze jsou špatné“. Na politické scéně už „znám své pappenheimské,“ a tak vím, co od koho očekávat. Věřte, že mediální scénu sleduju, ale neprožívám.

Jak reflektujete to, jak je odkaz Václava Havla, jeho památka a vše s ním související medializováno?

Souvisí to trochu s mou předchozí odpovědí, ani tentokrát mě moji pappenheimští nezklamali. Očekával jsem předem, s čím asi s předstihem vyjde Václav Klaus, když už se to pětadvacáté výročí listopadu 1989 blížilo. Nezklamal ani tentokrát a připomněl, že Havel sice nebyl komunista, ale měl ke komunismu blízko… No a teď, když se blíží třetí výročí Havlova skonu, nastoupil na Národní třídě jinačí sekáč, pan Petr Hájek, který už to měl takticky seřazenější i poskrývané a krom jiných disonancí vyzdvihoval a obhajoval svorně oba naše poslední prezidenty. No vidíte, že pokud to berete jako hru, copak vás pak může něco „naštvat“?

• TÉMA: Tři roky bez Václava Havla

S odstupem a bez emocí, po třech letech: Jak hodnotíte význam Václava Havla, jeho činy a myšlenky, politickou ideologii a i případné chyby, které udělal?

To je na delší pojednání, kterých už není málo a brzy přibudou další. V krátkém rozhovoru chci vyznat jedno podstatné. Byl bytostný demokrat a dokázal jako málokdo pozorně naslouchat do všech stran, poctivě zvažovat hlasy širokého okolí. Především… A měl na mysli vždycky zájem celku, země na prvním místě, až potom svůj vlastní. Ve svých chybách a nezdobách měl jasno… „Já mám takovej mečivej a bučivej hlas“, „dětem nerozumím, poněvadž je nemám, a nechci ze sebe dělat nějakýho žoviálního strejčka“, „nelekejte se, že mi brzy zase nabijou, svědomí mi neodvolí nedat jednu milost“, pravil jednou po pracovním obědě. Jeho poslední, nepolitickou chybu ale nechci pojmenovat přímo, dopustil se jí krátce před skonem a těžce vyčerpán. Přesto. My muži přece v intimních věcech ztrácíme odvahu promluvit pravdivě a i Bill Clinton zalhal v té věci dokonce před Nejvyšším soudem. 

Proč někteří konkrétní lidé o Václavu Havlovi lžou? Proč to podle vás dělají?

První příčinou je primitivní antipatie lidí agresivních, jimž bytostně vadí prezidentova noblesa a jemnost. Nasnadě je i závist - ta je přece v Čechách doma – závidí mu jeho mimořádné uctívání v zahraničí, které zdárně pokračuje. Konečně i podporu a lásku spoluobčanů. Nesmím ale vynechat jako jednu možnou příčinu i silnou neshodu v zásadních otázkách. I to mohlo při špatném charakteru vést k pomluvám a nenávisti. Když bylo pojmenováno ruzyňské letiště po Václavu Havlovi, byl mu vlastně vztyčen pomník sahající do oblak. Každý, kdo přilétá do země, má to jméno na letence a uslyší ho opakovaně od letušky. Hádejte, kdo mi v tu chvíli přišel na mysl jako první?

Co by asi Václav Havel dnes řekl Miloši Zemanovi za to, jak vykonává svou funkci?

Sám Miloš Zeman byl v tomhle ohledu příznačně bezskrupulózní a z filmu „Občan Havel" je dostatečně známá ta scénka ze salonku Zahradní rezidence, kde prezidentovi radí, jak v povolebních vyjednáváních postupovat, především vůči Václavu Klausovi. Myslím, že trefně, jak prezident posléze uznal. Jsem si ovšem jist, že by Miloši Zemanovi z principu v jeho současné pozici příliš neradil. To by se musel dopouštět hrubých chyb, např. v té výsostné pravomoci zastupovat stát navenek. No a pro to by právě teď vzešly dobré důvody, kdy citelně maří havlovskou dobrou setbu. A tak by se pochlapil jako druhdy v Rudolfinu a dal by se slyšet.

V souvislosti s debatou nad Milošem Zemanem se začíná hovořit o tom, který ,,havlovský" kandidát by měl být vygenerován v příští prezidentské volbě. Padají jména Pánek či Halík. Koho očekáváte vy?

„Moji“ kandidáti sice nebudou mít v přímé volbě moc šancí, a tak přesto Šimon Pánek, David Ondráčka, soudce Josef Baxa. Mnohé mohou dokázat v kampani. Rád bych tam po ekonomech viděl právníka, soudce nebo lidi z občanských iniciativ. Tomáš Halík by byl vhodným kandidátem za padesát let. A nedivte se, také Miroslava Němcová. V našich podmínkách by to už nutně měla být žena, jakkoli nejsem příznivcem kvót. Taková Lenka Bradáčová po čase – teď má zrovna moc práce - to by byl sešup! Byla by nejstatečnějším prezidentem, co znám. Předevčírem jsem ji sledoval „na obraze“ a žasnul jsem, jak precizně myslí a stejně skvěle formuluje své myšlenky. Vím, politika je velkým dílem také řemeslo, ale statečná srdce se rychle doučí.

Vzpomněl byste si na něco závažnějšího, co dosud o Václavu Havlovi nezaznělo?

Máte pravdu, zaznělo toho pro Havlovu bezprostřednost a otevřenost tolik… Už skoro všechno významnější. Poslední svou kandidaturu ale prezident zvažoval dlouho a odpovědně, ptal se na názor politiků i nepolitiků, k nimž měl důvěru. Až nám oznámil, že poslední slovo po všech bude mít Jan Pavel II., jehož návštěva byla právě za dveřmi. A při první poradě nám pak s vervou sdělil: „On mě nenechal ani domluvit a skočil mi do řeči: Vy musíte kandidovat, jste poslední jistotou Evropy v té stále nejisté postkomunistické zóně.“ Vývoj posledních událostí mu dává za pravdu.