Katolický kněz Marek Orko Vácha v apelu DVTV řekl, že voliči Miloše Zemana dali přednost lži před pravdou, Rusku před Evropou a vulgaritě před zdvořilostí. Podivoval by se i tomu, kdyby Zeman dostal byť jen jeden hlas. Když intelektuálové zůstanou zavřeni na svých katedrách, národ je podle něj vydán napospas dezinformátorům a falešným prorokům. Co si o tom myslíte?

Než se pan Vácha podiví po 1 850 000 (což byl počet hlasů pro Miloše Zemana), budou tu nové volby. Myslím si, že zůstal uzavřen ve své názorové bublině zcela mimo realitu, když pronáší takové nehoráznosti. Třeba mu dojde, že by neměl urážet takové množství lidí.

Také se objevila iniciativa olomoucké univerzity. Zejména rektor Jaroslav Miller se po prezidentských volbách utvrdil v názoru, že by univerzity měly být aktivnější ve veřejném životě. V průběhu letošního roku tak bude jeho škola vysílat do regionů dobrovolníky z řad studentů práv, medicíny nebo třeba sociologie, aby lidem pomohli řešit jejich existenční problémy nebo jim nabídli kvalitní informace, například o migraci nebo Evropské unii a o tom, jaké má dopady na jejich životy. Píše o tom server iHNed.cz. Bude mít tato „terénní univerzita“ efekt, který si autoři záměru slibují, tedy „zakopávání příkopů ve společnosti“? Je to dobrý nápad? Přidají se i další univerzity?

Pan rektor Jaroslav Miller by si měl především vzpomenout na padesátá léta, kdy svazáci a studenti vyjížděli na venkov agitovat pro kolektivizaci. Později pak o žních jezdili povzbuzovat družstevníky. Připomíná mi to scénu z jednoho filmu ze šedesátých let, kdy se mladý muž zapojí do podobné akce, jezdí autem vybaveným tlampačem, povzbuzuje pracující na polích, kteří se na něho útrpně dívají. Když se večer vrátí do města, dojde mu, že byl za blbce, vezme křídu a na pět dveří napíše písmeno po písmeni slovo, které začíná na H a obsahuje dvě O... V Olomouci na rektorátě bude vhodných dveří dost. U nás se historie ráda opakuje, neb ideologická natvrdlost je věčná.

Šéfredaktor slovenského týdeníku Týždeň Štefan Hríb v komentáři na Echo24.cz napsal, že svobodné volby rozhodly, Babiš a Zeman „budou kazit nejen Česko, ale i střední Evropu“. O vítězství Zemana mimo jiné rozhodla „plebejskost mimopražského Česka“. Mýtus o prozápadním a reformním Česku je podle něj v troskách. „Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ napsal. Trojice Zeman, Babiš, Okamura je podle něj pro ČR stejnou pohromou, jakou pro SR byli Mečiar, Slota a Fico. Zemanovo vítězství se podle něj zrodilo na šíření lží a strachu…

Nejsem si příliš jistý, zda má smysl podobná vyjádření komentovat. Dokládají totiž jen hloubku frustrace a primitivní nenávisti, kterou nad neúspěchem ve volbách pociťují určité politické kruhy.

Politolog Jiří Pehe zase pro Respekt.cz řekl, že demografický vývoj hraje proti „postkomunistickému“ táboru Miloše Zemana, jehož prý volili lidé starší a zakořenění v minulosti. Za pět let podle něj půl milionu starých voličů „odejde“ a přijde půl milionu mladých. Je podle něj navíc otázka, zda Zeman odslouží celé funkční období. „Nemusí zemřít, ale už teď jevil známky velké únavy,“ řekl... 

V jednom svém komentáři k ovzduší našich parlamentních a prezidentských voleb jsem politickou situaci v celém západním civilizačním okruhu nazval studenou občanskou válkou. Lidé jako pan Pehe se snaží, aby v tomto ohledu bylo ještě hůř. Také se to dá komentovat slovy klasika: „Když se rozdávalo chucpe, pan Pehe šel aspoň dvakrát.“ Vidím tu kromě cynické neomalenosti ještě jedno úskalí – již od starověku se lidé vyhýbali tomu, veřejně přát svým spoluobčanům něco zlého, natož pak smrt. Všimli si totiž, že to nejdříve postihne toho, kdo to vyslovil.

Když to shrneme, jak se díváte na to, jak se tábor takzvané pravdolásky a Drahošových příznivců během prezidentské volby choval?

Stejně jako před pěti lety – agresivně a namyšleně, a podle toho to také dopadlo.

Co podle vás rozhodlo prezidentské volby?

Umělecká fronta a média v duchu svých totalitních tradic přehnaly protizemanovskou kampaň, takže donutily statisíce jeho příznivců jít k volbám ve druhém kole. To asi byl ten nejdůležitější moment.

Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. 54 procent lidí je totiž podle průzkumu s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený: půl pro Zemana, půl pro Drahoše. Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?

Já tam vidím jedno ohromné pozitivum – ani pět let velkorysého financování nepřetržité protizemanovské hysterie, zveličování každého škobrtnutí, nácviků různých týdnů neklidu, Majdanů, mávání červenými kartami, ničení státních symbolů nakonec nepřineslo výsledek. Česká rezistence vůči mediální manipulaci je mimořádně vysoká.

Když jsme u těch médií, od 1. ledna v Německu platí zákon, který ukládá sociálním sítím mazat takzvané nenávistné projevy, takzvané fake news či „rasistické“ a „xenofobní“ příspěvky – a pokud by tak nečinily, ukládá vysoké pokuty (50 milionů eur). První místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija v TV Barrandov řekla, že bychom o zavedení této věci měli uvažovat i u nás. „Pokud na tom bude nějaká shoda, že bychom i my tady s tím něco udělali, tak jsem jedině pro,“ řekla. Německý zákon je na druhé straně kritizován, že omezuje svobodu slova a zavádí cenzuru.

Svoboda slova a myšlení představuje jeden z nejdůležitějších znaků demokracie. Naopak cenzura a potírání odlišných názorů je prvním nutným krokem k prosazení některé formy totality. Aspoň víme, co můžeme od paní místopředsedkyně v budoucnu čekat.

Stále se jedná o vládě Andreje Babiše. Jaké strany jí podle vás dají důvěru? A jaké by byly podle vás optimální?

Neodvažuji se to odhadnout, protože v tom hrají roli hned tři protichůdné tendence. Tou první je snaha všech osmi politických trpaslíků ve Sněmovně oddalovat rozhodnutí o podpoře Babišovy vlády v naději, že hnutí ANO nominuje na předsedu vlády někoho jiného. Zároveň u některých stran (ČSSD, KSČM) ještě neskončil poločas rozpadu. Nu, a po průběhu a výsledku prezidentských voleb většině předsedů tradičních i netradičních politických partají musí možnost voleb letos na podzim připomínat apokalypsu či soudný den. Jak to skončí, uvidíme asi až v dubnu. Osobní animozity hrají v české politice důležitější roli než programy nebo logika.

Skládání nové vlády bude právě ovlivněno sjezdem ČSSD a volbou jejího předsedy. Babiš má podle veřejných vyjádření i zdrojů ParlamentníchListů.cz jako favorita Jana Hamáčka, který již připustil, že klidně půjde do vlády i s obviněným Babišem. Bylo by selhání ČSSD, kdyby takto pod vlivem předsedy Hamáčka „vyměkla“? Oproti tomu Milan Chovanec se s Babišem oboustranně odmítá, nicméně má lepší vztahy s Milošem Zemanem. K němu si cestičku hledá i Hamáček. Jaké stranické a vládní řešení přát sociální demokracii? A jaký vztah s Milošem Zemanem by měla navázat? Mluví se o tom, že by prezident mohl ČSSD ,,ovládnout“ a znovu vytáhnout nahoru…

Obávám se, že současné vedení sociální demokracie (ČSSD a. s. podle Erika Besta) se v duchu své dosavadní politiky pokusí z patové situace při sestavování vlády vytěžit maximum. Účast ve vládě bude vydávat za svůj úspěch. Tuší, že po volbách nejstarší česká politická strana skončí v mimoparlamentní opozici, takže posunutí jejich termínu o několik let pro ně představuje nejlepší možné řešení. Urychlí tím však rozpad sociální demokracie.

S velkou pravděpodobností bude vládnout „tandem Zeman a Babiš“.  Je to ohrožení demokracie? Co by oba měli dělat, aby této zemi prospěli? V co nejlepší můžeme doufat, že by mohli udělat, a jaký nejhorší scénář může nastat?

Ohrožení demokracie to není. Ovšem Česká republika se dostala do stadia, kdy dochází k výměně politických elit a zániku tradičních politických stran. V tomto procesu Andrej Babiš dlouhodobě sehrává roli Viktora Čističe české politické scény. Z tohoto hlediska předčasné volby letos na podzim by byly optimálním řešením. K tomu ovšem z mnoha důvodů (popsal jsem je výše) nedojde, takže všichni aktéři dostanou ještě dostatek času, aby se historicky znemožnili.

Obstojí podle vás Babišova vláda a česká politická reprezentace v odporu k přerozdělování imigrantů a Dublinu IV?

Obávám se, že neobstojí. Předpokladem úspěšného odporu je totiž možnost referenda o vystoupení z EU. V mírnějším případě jako prostředek nátlaku na vedení EU, v tom kritickém jako poslední možnost obrany před omezením naší státní suverenity a změnami etnické skladby naší země. Proti referendu se vyslovilo hnutí ANO ústy svého majitele krátce po jeho návratu z jednání v Bruselu. Ovšem výsledek prezidentských voleb lze také vnímat jako referendum o těchto otázkách. To zaručuje, že vláda Dublin IV nepřijme s nadšením. Zbytek bude na nás, občanech.