V Evropském parlamentu jste členem zemědělského výboru, který nejspíš bude v dohledné budoucnosti celkem sledován kvůli kauze dovozu ukrajinské pšenice. Jak se na ni díváte vy?

Vývoz zemědělských produktů z Ukrajiny byl v zemědělském výboru EP projednáván jako naprostá priorita v rámci proukrajinské hysterie, která neslouží Ukrajincům. Bylo zorganizováno slyšení s náměstkem ministra zemědělství Ukrajiny, který žádal o pomoc při vývozu. Přitom hovořil o „našich vývozcích“ a jmenoval nadnárodní koncerny, které na Ukrajině ovládají třetinu veškeré zemědělské půdy. Dokonce byl zorganizován výjezd poslanců na místa, kde dochází k překládce obilí z Ukrajiny.

Argumentovalo se, že bez ukrajinského obilí budou lidé v Africe umírat hladem. Nakonec naprostá většina pšenice skončila v Evropské unii. Minulý týden již osobně přítomný náměstek ministra zemědělství Ukrajiny vysvětlil: „Prodáváme tam, kde je poptávka, pokud bychom dováželi do velkých vzdáleností, ceny by byly příliš vysoké.“ To je logická argumentace, ale poněkud jiná, než byla ta původní.

Víme, že podpora vývozu byla úspěšná.

Dosažení navýšení vývozu se podařilo. Jistě je také velmi důležité, že lodi a vagóny v opačném směru vozí vše, co potřebuje ukrajinská armáda, aby mohla co nejdéle vzdorovat rusé převaze. Kolektivní Západ je rozhodnut působit Rusku maximální škody. Obětí jsou nejen Rusové, ale především Ukrajinci. Tzv. podpora Ukrajiny není podporou Ukrajincům, ale současného ukrajinského režimu, pokud je schopen plnit úkoly. Milióny emigrantů z Ukrajiny jsou tragédií lidí ztrácejících svoje kořeny. Podpora těchto imigrantů je humanitární povinností. Jenže u velké části z nich platí to, co říkával můj moudrý učitel prof. Jan Dobiáš: „Od utrpení k parazitismu je jen krůček.“ Podpora vlád velkorysejší k Ukrajincům než k domácím chudým vyvolává pobouření. Více v Polsku než u nás.

Velcí podporovatelé vývozu z Ukrajiny, například europoslanci Daniel Buda (Rumunsko) nebo Krzysztof Jurgiel (Polsko) nyní změnili rétoriku. Totiž dovoz trojnásobně levnějšího ukrajinského obilí zejména do Rumunska a Polska těžce poškodil tamní zemědělce, protože samozřejmě dramaticky poklesly ceny. Tak se z pomocníků staly oběti.

Jaký očekáváte postoj unijních špiček?

Samozřejmě setrvalý. Oni se řídí transatlantickými zájmy a ideologií. Realita a prospěch obyvatel zemí EU jsou přehlížené komplikující faktory. Tak tomu bude i nadále. Cílem je maximálně poškodit globální konkurenty USA, především Čínu a jejího slabšího, ale vojensky silného partnera Rusko.

Pokud jde o problémy s cenami a s kvalitou ukrajinského obilí, ty budou nepochybně unijními špičkami ignorovány. Možná časem poskytnou ze společných peněz nějaké kompenzace pro zemědělské podniky Rumunska, Polska, Maďarska, Slovenska a možná dalších postižených zemí.

Ten příběh s pesticidy můžete posoudit i jako lékař. Jsou podle vás obavy Polska, Slovenska, Maďarska a dalších členských států vzhledem k tomu, co se odehrává na Ukrajině, opodstatněné?

Když byl zemědělský výbor EP žádán o podporu dovozu ukrajinského osiva, dostalo se nám na první pohled nevěrohodného tvrzení zástupců Evropské komise, že kvalita včetně chemických příměsí bude přísně kontrolována. Samozřejmě není. Vývozci jsou opět nadnárodní koncerny, které na Ukrajině podnikají za pro ně příznivějších podmínek než v EU. Nemusejí dodržovat přísné normy, používají v EU zakázané přípravky a kašlou na sociální odpovědnost, pokud jde o zaměstnance.

Rizika z jedů mají stochastický (pravděpodobnostní, pozn. red.) charakter, projevují se zvýšeným výskytem typických onemocnění a poruch jako v případě radioaktivity, třeba z bomb s neobohaceným uranem, které nyní bude na Ukrajinu dodávat Spojené království. Samozřejmě existuje teoretická otázka „bezpečného množství“ nebo prahu, od kterého je látka nebezpečná. Ve velkých dávkách je nebezpečné všechno včetně pitné vody.

Soudím, že lze tolerovat dávky tak nízké, že nepříznivý vliv je zcela nepravděpodobný, statisticky neprokazatelný.

Opačný přístup prosazují Zelení a výbor ENVI (pro životní prostředí) – rádi by zakázali vše, veškerou „chemii“ i bez přes veškerou snahu neprokázaných škod s odůvodněním, že jde o „předběžnou opatrnost“. Jenže bez chemie bují biologie, například plísně produkující jedy (zase chemie) nebo hmyz způsobilý zcela zničit úrodu.