O minulém víkendu šéf lidovců a místopředseda vlády Pavel Bělobrádek v Mnichově učinil gesto, které sám interpretoval jako omluvu sudetským Němcům za odsun v roce 1945. Jaké pocity ve vás taková gesta ze strany oficiálních představitelů státu vyvolávají?

Mám pocit, že Bělobrádek je přesně ten zrádce našeho národa, o kterých mluvil a před kterými varoval prezident Beneš po skončení války. „Komu a zač se klaněl? Za jejich podíl na zavraždění statisíců našich lidi za války? Asi neví, že odsunuti byli k těm, ke kterým před válkou patřit chtěli. Poklonit se českým obětem zavražděným a okradeným sudetskými Němci, když je z pohraničních oblastí naší republiky hnali, to ho ani nenapadlo. Doposud ho ani nenapadlo alespoň připomenout ty zavražděné naše občany, při tomto vyhánění a najednou se omlouvá a klaní těm, kteří to vše zavinili. Tímto gestem pošpinil a zneuctil jejich památku! Jak jsem již napsal, proč to udělal, asi ví jen on a ti, v jejichž službách to udělal. Já vím to, že po Havlovi je druhým, kdo tímto krokem občanům našeho národa plivl do obličeje“.

V debatě, která se k tomuto tématu v týdnu rozproudila, zazněly dokonce i názory, že Mnichovská dohoda vlastně byla podle tehdejších mezinárodních smluv v pořádku, a dokonce že české občany ze Sudet nikdo nevyháněl, ale odešli zcela dobrovolně. Co říci na taková tvrzení?

V situaci, kdy jsme se v letošním roce dozvídali, že naší republiku vlastně osvobodili Američané a podíl Sovětské armády by zanedbatelný, v době, kdy jsme svědky neuvěřitelného zkreslování faktů o řádění sudetských Němců před obsazením naši republiky, snad už můžeme jen čekat, kdy den podpisu Mnichovské dohody bude, když ne státním svátkem, tak alespoň významným dnem. Kladu si otázku, jak je možné, že nechceme vidět důkazy dobových matriálů dokazujících, jak to skutečně bylo. Proč nechceme slyšet svědectví přímých účastníků? Proč nechceme vidět to nadšené vítání německých vojsk, a nejen jic, sudetskými Němci, když nám pohraničí zabírali? I já si pamatuji vyprávění těch, kteří byli hnáni dokonce jen s tím, co měli na sobě. Jak si zachraňovali holé životy. Za takové falšování dějin, jakého jsme dnes svědky, by se ti pravdoláskaři měli stydět, je to hanebné. Po převratu v osmdesátém devátém tvrdili, že dějiny byly komunisty falšovány. Vyřvávali, že „nejsme jako oni“. Měli pravdu. Jsou horší!