Na semináři Institutu Václava Klause jste mluvil o tom, že ekonomický přínos imigrace je negativní. Tedy, že přistěhovalci spotřebují více prostředků ze sociálního systému, než do něj přispívají. Z čeho vycházíte? Jsou k tomu nějaká data?

Nejčerstvější data pocházejí z mnichovského institutu Ifo a prezentoval je jeho ředitel Hans-Werner Sinn. Podle zjištění tohoto institutu stojí v průměru jeden migrant ročně Německo o 1800 eur více, než kolik činí jeho přínos. Porovnávány byly náklady v podobě sociálních a dalších výdajů proti příjmům ve formě sociálních odvodů a daní. Problematiku migrantů pochopitelně nelze redukovat na jejich ekonomický přínos či ztrátovost. Tato čísla uvádím jen jako protiargument proti těm, kteří bez jakýchkoliv podkladů vykládají, že z masové migrace  ekonomicky profitujeme.

Jestli jsem to správně pochopil, říkáte, že je nemožné udržet sociální stát a sociální smír současně s masovou imigrací...

Přesně to tvrdím. Sociální stát vznikl na půdorysu jednotlivých národních států a je šit na míru jejich místní populace. Proto je a ještě dlouho bude nemožné vybudovat jakýsi celoevropský sociální stát. Pojistné systémy v jednotlivých zemích není možné uvést na jakéhosi společného jmenovatele. A je naprosto absurdní myslet si, že jednotlivé sociální státy evropských zemí mohou sloužit jako pojistka pro populaci z celého světa, která si své sociální státy nepořídí, ale bude chtít využívat výhod těch v Evropě. Pokud tento tlak zesílí, nepomůžeme lidem odjinud, ale vezmeme oporu lidem místním se všemi důsledky, které to přináší.

Není potřeba k výdajům započítat vyšší náklady na bezpečnost z hlediska nebezpečí islámského terorismu, omezení občanských svobod kvůli tomuto boji, ztráty vzniklé z kriminality, zničení osudu žen, které byly znásilněny imigranty (například v Norsku či Švédsku je to poměrně masový jev)...

Jsou věci, které kvantifikovat nelze, i když snižují kvalitu života. Pokud bychom se je snažili zohlednit ve výpočtech všechny, vedlo by to k nekonečným metodologickým sporům. Myslím, že úplně postačí, když se budou porovnávat data snáze srovnatelná. V opačném případě byste totiž musel zohlednit také obtížně kvantifikovatelné přínosy. Například přínos pro náš alibismus. Když pomůžeme několika desítkám utečenců, kompenzujeme si tím svoji vinu za to, že jsme nečinně přihlíželi rozbití jejich zemí zvenčí, které udělalo peklo ze života milionům lidí, co utéct nestačili. Tím mám na mysli naši politiku v severní Africe a na Blízkém východě.   

Jak vy se díváte na islám. Neměl by levicový politik, ale asi nejen ten, vystupovat proti souboru idejí, které považují ženy za méněcenné bytosti, odpadlictví od víry i homosexualitu trestají smrtí a „nevěřící“ za téměř bezprávné bytosti tak dále?

Islám lze vykládat různým způsobem a já se nechci vydávat za odborníka na toto náboženství. Je až komické, kolik odborníků se u nás vynoří na cokoliv, čemu se zrovna dostane mediální pozornost. Jednu chvíli všichni rozumějí dějinám Balkánu, potom zase příčinám klimatických změn a měnovým problémům eurozóny. O takových prkotinách, jako je vývoj ukrajinské státnosti, ani nemluvím. Takže předesílám, že jsem se na islám nikdy nespecializoval.

Studoval jsem ovšem historii a zabýval se sociologií náboženství. Ta náboženství, která věří v posmrtný život, mi trochu připomínají počítačové hry. Ti, kdo je hrají, jsou přesvědčeni, že mají k dispozici více životů. A pokud se můžete spolehnout, že máte v zásobě více životů, hrajete riskantněji, než když víte, že máte život jen jeden. Také ateisté mohou svůj život zahodit, stěží to však mohou považovat za dobrou investici do další hry.