V lednu jsme vstoupili do posledního roku vlády Petra Fialy. Sám premiér v OVM veřejně prohlásil, že jeho vláda je společně s tou Topolánkovou nejúspěšnější od roku 1945, jiní naopak tvrdí, že jde o nejhorší vládu v historii republiky. Jak se na tuto otázku jako pamětník i někdejší aktivní politik díváte vy? Jak dějiny zařadí Fialovu vládu?
Vzhledem k tomu, že premiér Fiala průměrně jedenkrát za čtrnáct dní vykládá občanům z médií lži, nebylo by nutné na vaši otázku odpovídat. Pohled na ekonomické „excelentní“, koncepční jednání vlády ponechám odborníkům, kupř. Markétě Šichtařové, jejíž analýzy jsou vždy precizně argumentované a uvedené do mezinárodních souvislostí.
Snad jen zmíním rozpočtový deficit 271 mld. Kč, u kterého mi chybí téměř 30% inflace (2021–2024), která znehodnotila všechny úspory, zvyšování některých daní, smutný pohled na regály obchodů s cenami základních potravin, pozdní zastropování cen elektřiny, jež způsobilo enormní růst cen občanům a enormní příjem překupníkům na lipské burze, či ceny plynu, které stouply od roku 2021 o 93 %.
Já vnímám jiné koncepční „úspěchy“:
Především naprostou absenci étosu, kam se současnou vládou směřujeme. Protože není občanům známý vyšší cíl, uchyluje se premiér k nesmyslům typu za tři roky platy jako v Německu. Nadosobní národní cíl, pokud existoval, vždy motivoval Čechy k mimořádným výkonům a sebeobětování. Ať šlo o národní obrození; založení republiky a sbírky na zlatý poklad; odboj za II. sv. války; znovu sbírku na zlatý poklad v roce 1968/1969; a konečně nadšení po roce 1989. Pojící národní cíl dnes není žádný kromě odhadu, zda vláda bude pro občany materiálně výhodná.
Je sice pravda, že v historii existovali i politici, kteří považovali za mimořádný úspěch postupné ohryzávání principů demokracie. Historie jim ale ani dnes, v pravidelně orwellovsky přepisovaných učebnicích, zatím výtečné známky nedává. A nemyslím tím jen plíživé okusování práva na trestnost zveřejnění názoru, byť je v rozporu s vládní politikou.
Teoretik demokracie J. S. Mill varuje v Úvahách o zastupitelské demokracii před „tyranií většiny“, což je pravidelně uplatňovaná zákonodárná metoda současné vládní koalice. Bez ohledu na téma projednávaných zákonů má být parlamentní demokracie založena na principu negociace momentálně vládních a momentálně opozičních stran. To zajišťuje dlouhodobou stabilitu. Tzv. stoosmičkový parní válec zcela devastuje opodstatnění 200 členů sněmovny a naplnění slibu poslanců (Čl. 23 odst. 3 „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“)
Pan Fiala mne může přesvědčovat, že 109 poslanců, členů různých politických stran, s různými, často protichůdnými předvolebními sliby, má na všechny vládní zákony, které jsou projednávány, totožný názor. I když to nemohu vyvrátit, odporuje to zdravému rozumu a životní zkušenosti každého normálního člověka. Nikdo mne nepřesvědčí, že mezi 109 různými lidmi se nenajde nikdo, kdo by „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ nesouhlasil s postupným předáváním svrchovanosti českého státu do zahraničí; překrucováním volebních zákonů, které dávají stejná práva lidem, kteří v ČR nežijí a třeba ji ani po desetiletí nenavštívili a užití „obálkové metody volby“, která je nejlépe zneužitelná k porušování ústavních principů (tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu).
Jednotu přijímání takových zákonů nevysvětluje „jeden mozek a jedno svědomí“, ale pravomoc 109 zákonodárců neexistující v žádném povolání valorizovat do nekonečna své příjmy a být na kandidátce i pro příští volební období – jak napsal významný ekonom M. Friedmann: „Za vším hledej stopu peněz…“
Stoosmičkovým parním válcem Fialova „nejúspěšnější vláda“ připravuje pro občany do příštího období právní chaos. Stane-li se opozice navzdory překrouceným volebním zákonům vládou, všechno, k čemu vznášela připomínky, logicky stejnou cestou většiny zase zruší a prosadí vlastní řešení. Stoosmička tak zcela vytěsnila pojem liberální demokracie, jejímž principem je participace názorů menšin – opozice zastupuje ve sněmovně vůli statisíců občanů. Zničila ale rovněž pojem demokracie – provedla celou řadu významných kroků, k nimž neměla mandát ani od vlastních voličů, což lze dokázat srovnáním volebních programů a přijatých zákonů.
Nesmíme ovšem zapomínat na hlavní viníky – Rychetského a ty členy Ústavního soudu, kteří s ním prosadili neliberální a nedemokratickou možnost vytvoření vlády, která se funkčním výsledkem neliší od tzv. „zmocňovacích dekretů“ v Německu z roku 1933 (rozdíl spočívá pouze v tom, že významné zákony mohly být přijímány zmocňovacími dekrety bez diskuse a hlasování). Dva konglomeráty stran s různými, často protichůdnými programovými cíli vytvoří účelový slepenec svázaný pouze touhou po moci a prebendách.
Voličstvo hnutí ANO bylo oponenty občas posměšně přezdíváno jako „Babišovi důchodci“, v poslední době však začíná podle průzkumů posilovat hlavně mezi mladšími ročníky. V čem podle vás tento úspěch spočívá?
I když bych to nepřeceňoval, vláda pro mladou generaci neudělala téměř nic. Ceny bydlení jsou ve většinou nedosažitelných číslech. Roste počet vysokoškolských studentů, ale nebudují se moderní, cenově únosné koleje. Studenti musejí ke studiu vykonávat zaměstnání, nejsou-li rodiče bohatí. Soukromé VŠ jsou drahé. S Fialovou vládou bychom se možná dočkali poměrů v USA, kde absolventi splácejí hypotéky po zbytek života a hypoteční úvěry studentů jsou nejvyšší deficitní položkou rozpočtu státu. Ve světě, kde je připuštěno, aby se z řečnického pultu nadávalo zbytku členů zastupujících státy světa psychicky nemocné dítě, je samozřejmě těžké odhadovat zájmy mladé generace, které vyjadřují volbou.
Narodili se do světa, který má „… centralizovanou a megalomanskou podobu nerespektující přirozené lidské a přírodní rozměry. Nechtějí nic jiného než vymanit se alespoň částečně zpod všudypřítomné kontroly ekonomických a politických mechanismů a nenalézají přitom jiný prostor než ten, který jim umožňuje jejich miniaturní svět…“ (Jan Keller).
Miniaturním světem míní autor identitu, budovanou hierarchií konzumní společnosti, postrádající jakékoli duchovní hodnoty. Hodnoty, které tvořily po staletí spirituální pojítko lidí svrchované nad panstvem, institucemi a mocí majetkem vynucených měnících se zákonů.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2024
V říjnových volbách se ale nejspíš to nejzajímavější bude odehrávat v opozici. Kromě dvou parlamentních hnutí, ANO a SPD, po eurovolbách rostou i koalice STAČILO! a strana Motoristů, reprezentující už trochu pozapomenuté pravolevé rozdělení politického spektra. Sami Motoristé k tomu říkají, že hlavní otázka voleb bude, jestli jejich vítěz Andrej Babiš půjde „napravo s námi“, nebo „nalevo s komunisty“. Co podle vás bude tím nejdůležitějším, na co se příští Babišova vláda bude muset zaměřit?
Přednostně na korektnost voleb. Stačí se ohlédnout na volby 2020 v USA, kde díky metodice voleb bylo v několika státech odevzdáno o třetinu až polovinu více hlasů, než bylo v daném státu občanů. Elektronické sčítání hlasů je navíc k účelovým „úpravám“ daleko náchylnější než hlasování lístky, které vkládá volič do urny osobně. Lístek navíc upravuje podle své vůle za plentou bez dohledu. Obálková metoda umožňuje v rámci rodiny vytvářet na starší voliče nátlak a následnou kontrolu. Jak ukázala situace v prezidentských volbách v Rakousku, je k dispozici ještě Ústavní soud, v němž současná opozice, zákony a část občanů viditelně nemá žádná práva, ani ústavní, ani jiná. Nepohodlné výsledky voleb mohou být obdobně zrušeny, pokud nad nimi někdo v zahraničí zvedne obočí.
V regulérních podmínkách však ANO dokázalo, že je catch-all-party. Motoristé mají silný potenciál mezi majiteli aut se spalovacími motory, kteří jsou si vědomi, že zrušení práva provozovat auto se vznětovým motorem znamená pro sociálně slabší občany vzhledem k cenám elektromobilů koupit si kolo. Obecně brzda na slaboduchý Green Deal by byla pro mnohé lákavá. Mladší ročníky naopak určitě neláká možnost odvodu do armády ani povinná platba poplatků za veřejnoprávní televizi, mají-li pouze mobil nebo tablet. Rovněž opatření, která by vedla ke srovnání cen elektřiny u nás vyráběné s cenami, za které nám je umožňuje současná vláda prodávat různými překupníky, jejichž zájmy jsou pro mocné přednostní.
Považuji za krajně důležité nabídnout občanům ČR konzistentní vizi národního rozvoje. Vizi, která se neopírá pouze o hmotné statky, ale o myšlenku národní soudržnosti – návaznosti na étos našich předků a jeho pokračování v dalších generacích. Návaznost na myšlenky Komenského, Palackého, Riegra, ministra Rašína a prezidentů Masaryka a Klause. Mladí lidé by se měli dozvědět podstatně více o českém vlivu na reformaci a nezměrné statečnosti legií v Rusku za 1. sv. války, které ovládaly celou Transsibiřskou magistrálu na cestě do Vladivostoku. To jsou náměty pro přepracování tzv. učebních osnov.
Zásadně postrádám vhled do příběhů biblické dějepravy (v komunistickém ateistickém režimu to byl v letech 1952/1954 nepovinný předmět) a antických dějin a mytologie. Nebo už to nejsou pilíře evropské civilizace?
„Postmoderní jednotlivec, podobající se lhostejnému konglomerátu pomíjivých a náhodných potřeb, zapomněl, že svoboda je něčím jiným než možností přepnout televizní kanál a sama kultura něčím více než uspokojováním pudů a beztvarým ubíjením volného času…“ (A. Finkielkraut: Destrukce myšlení).
Mezi odpůrci se o Fialově vládě mluví jako o asociální a vzhledem k tomu, co všechno domácnosti v tomto volebním období potkalo a jak vláda přistupovala třeba k energetické krizi, se to určitě dá obhájit. Příznivci vlády ale tvrdí, že ekonomicky je u nás vše v pořádku, a jako důkaz ukazují fotografie plných supermarketů nebo rostoucí objednávky exotických dovolených. Je to podle vás validní argument o bohatství společnosti?
Renomovaní ekonomové, nositelé Nobelových cen za ekonomii (Krugman, Stieglitz), dlouhodobě poukazují na léta se rozevírající příjmové nůžky manažerů a zbytku obyvatel a rostoucí příjmovou nerovnost. „Pandemie covidu přinesla Spojeným státům další rozevírání nůžek mezi stále bohatšími manažery firem a akcionáři na straně jedné a běžnými zaměstnanci těch samých společností na straně druhé. Dokládá to i aktuální studie think-tanku Brookings Institution, jež se soustředila na 22 obřích amerických korporací, jako jsou například Amazon, Walmart nebo McDonald’s. Ze studie vyplývá, že akcionářům v největších amerických společnostech se v průběhu pandemie zvýšily příjmy až padesátkrát více než zaměstnancům těch samých firem.“ (časopis Ekonom).
Manažeři, soudci, poslanci, strůjci covidových vakcín Gates, Bourla, finanční spekulant Söros se lehce vyrovnají i s tím, že kostka másla bude stát 500 Kč. Poletí vlastním tryskáčem na konferenci do Davosu, kde budou potleskem cynicky odměňovat výroky, jak je třeba usilovat o zastavení příjmové nerovnosti (viz K. Schwaba a pasáže z knihy „Covid 19 – velký reset“) a jak je „kreativní kapitalismus výhodný pro majetné i chudé“ (Gates v roce 2018 v Davosu – za rok covidu vzrostl Gatesův majetek o 23 mld. USD na 134 mld. USD). „Šestadvacet nejbohatších lidí planety vlastní stejný majetek jako celá chudší polovina lidstva…“ (OXFAM). „Jedno procento (1 %) nejbohatších lidí na světě v současnosti kontroluje celých 38 % veškerého světového bohatství, zatímco „spodní“ polovina populace disponuje jen 2 %...“ (Boston Consulting Group).
V ČR jsou generální ředitelé podniků, jejichž roční odměna (mimo měsíční příjem) přesahuje 32 mil. Kč.
Za Fialovy vlády se čím dál častěji mluví o vlivu „generálů a plukovníků“, získávajících stále více moci. Ať jde o šéfa BIS Koudelku, vládního koordinátora strategické komunikace Foltýna (stále aktivního vojáka z prezidentské vojenské kanceláře) nebo samotného prezidenta Pavla a lidí kolem něj. Nejnověji se mluví o tom, že právě tajné služby si prosadily nový paragraf trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí mocnost, načtený narychlo a bez projednání poslancem STAN. Měli bychom se obávat vzniku nějaké junty či „špionské republiky“, jak někteří začínají varovat?
Přemýšlející příznivci vlády, kteří, jak uvádíte, ukazují fotografie plných supermarketů nakupujících, si možná nejsou vědomi toho, jak masivně je jejich vědomí utvářeno mainstreamovými sdělovacími prostředky. Přináší snad mainstreamová žurnalistika „… nekompromisní hodnocení lidí u moci nebo lidí, kteří se k ní snaží dostat, a to ve státní i korporátní oblasti?... Rozeznává soustavně pravdu od lži nebo se snaží zabránit tomu, aby se lháři ze všeho bez úhony nevyvlékli? (…) Všichni až na poslušné ředitele (majitele) velkých mediálních společností a jejich nohsledy uznávají masivní existenci korupce u novinářů, úbytek validního investigativního zpravodajství, degeneraci politického zpravodajství a pravdivé mezinárodní žurnalistiky…“ (R. W. McCHESNEY: Problém médií).
Úplatných žurnalistů, řízených lobbisty, jsou si samozřejmě dobře vědomi všichni, kdo se na korupci podílejí. Proto se sentimentem vzpomínáme na 90. léta, kdy byla naprostá svoboda slova a jeho publikování. Vláda V. Klause si totiž byla jista legalitou bez úplatné manipulace voleb, kromě toho ale také legitimitou. To znamená, že podle pravidel demokracie prováděla politiku, kterou voličům před volbami nabízela. Současná vláda o své legitimitě stále více pochybuje. Proto cítí potřebu zastrašovat nezávislé streamovací platformy a názorově nekonformní osobnosti. Beze studu utahují legislativně náhubkové smyčky kupř. § 318 trestního zákoníku. Jak píše spisovatel Ondřej Neff: „… a rozhazují perly, jako je ‚kladivo na kolaboranty‘, paragraf 318 o nedbalostním vyzrazení utajované informace s trestní sazbou až na tři léta. Kdo ‚vyzrazuje‘ a jakých konkrétních informací se to týká, posléze patrně určí předem určený plukovník, možná i nižší šarže...“ (Návrh zákona údajně sepsaly tajné služby a ve sněmovně ho bez řádného legislativního procesu přednesl jeden poslanec STAN.)
Opakovaně jsem poukazoval na nesamozřejmé vystupování osob s výložkami, které sdělují z televizních obrazovek obyvatelům (gen. Řehka, plk. Foltýn, gen. Koudelka) zásadní informace, které jsou ve výhradní pravomoci civilní vlády. Vystupování osob s výložkami jménem vlády (případně veřejné pochvaly premiéra a ministra vnitra důstojníkem tajné služby) známe spíše z Jižní Ameriky po vojenských převratech. U nás ale už tajné služby zasahují i do legislativního procesu a školních osnov (bylo opravdu skandální, když se ministr školství poté, co tajné služby přepisovaly učebnice dějepisu českého národa, neprodleně sešel s ředitelem BIS, aby se s ním poradil).
Fialova vláda jako svůj hlavní úspěch prezentovala, že nás „v zahraničí berou vážně“. Toto posouzení je samozřejmě vždy sporné, ale zdá se, že naše vláda se velmi orientovala na atlantické liberální elity a po nástupu nové administrativy v USA bude mnohé jinak. Dá se podle vás zahraniční politika této vlády označit jako úspěšná?
Naše zahraniční politika je předvídavě konformní v domnění, že obdrží v rozhodujících zahraničních strukturách jedničku s hvězdičkou. Pouze vládní politiku ve vztahu k Izraeli vnímám pozitivně. Nesmysly prosazované EU se ovšem vláda v době, kdy měla na starosti předsednictví, ani nepokusila korigovat. Svědčí o tom chvála českého předsednictví EU bývalým komisařem EU pro Green Deal F. Timmermansem.
V zahraničí se hodnotí pouze naše poslušnost a vstřícnost k zájmům cizích korporací, cizích zemí a institucí. Naše zahraniční politika není zaměřena do všech azimutů, jak bývá zvykem států naší váhy a velikosti. Naše neúčast při ceremoniálu znovuotevření katedrály Notre Dame je nevysvětlitelná a neobhajitelná. Obdobně jako opakovaný výrok, že prezident USA D. Trump je „odporná bytost“, které by představitel ČR nepodal ruku. Uvidíme, jak bude nová administrativa za oceánem hodnotit tyto úspěchy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Máme se lépe, než čtyři roky nazpátek?
autor: Jakub Vosáhlo
Honza Berka
