Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?

Mnoho lidí bere útok na Babiše v rámci „obrany demokracie“ za účelový. Kdyby k němu nedošlo pár měsíců před volbami, ale v době, kdy se skládala před čtyřmi lety koalice, bylo by to pochopitelnější. Navíc je útok na Babiše spojen s útokem na Zemana a mnoho těch, kteří mohou mít výhrady k oběma, se zároveň obává, kdo nastoupí na jejich místo. Ta přehlídka kandidátů skutečně není moc povzbudivá.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?

Já osobně se nedomnívám, že Babiš šel do politiky proto, aby lidem zařizoval lepší život. Ale pokud tomu věří dostatečný počet voličů, je třeba s tím počítat. Při volbách se budou vážit názory občanů, nikoliv názory Pavla Šafra. Můžeme se dohadovat, proč tomu tak je, ale faktem je, že „obránci názorů Václava Havla“ by dnes při volbách nepřekročili pětiprocentní hranici.

Kdyby tomu tak nebylo, už dávno by vytvořili vlastní stranu a šli do voleb s poněkud neoriginálním heslem, že „pravda a láska porazí lež a nenávist“. Mimochodem je to heslo docela nenávistné, protože předpokládá, že pravdu má jen jeden, zatímco všichni ostatní lžou. Tohle heslo vůbec nepřipouští, že každý může mít svůj díl pravdy a nikdo na ni nemá monopol. Kavárna na ni monopol už vůbec nemá, i když si to o sobě myslí.

A je Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujícího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?

Andrej Babiš si poskládal tým tak, aby si v něm každý z voličů někoho našel. Má tam zastoupené celé spektrum často protichůdných názorů. Například od bezvýhradného vítače, poslance Zlatušky, až po poslance Soukupa, tvrdého kritika nekontrolované migrace. A neslyšel jsem o tom, že by se snad tito lidé navzájem rozhádali. Každý z nich maká v roli, která mu byla přidělena. Stejně tak to máte s názory ANO na prezidenta, na Evropskou unii, na zahraniční politiku, na obranu, na sociální politiku a tak dále a tak dále. Každý si může v Babišově straně najít to svoje a jít to volit. Je to jako perfektně zásobený názorový supermarket s poměrně laciným zbožím. Ten, kdo má ANO rád, bude mluvit o názorové pluralitě, kdo ANO zrovna nemusí, bude si spíše myslet něco o názorovém guláši.

Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?

Andrej Babiš je přece živoucím příkladem toho, že po roce ´89 se některým daří výrazně lépe než před tímto rokem. Proč by ho měli volit právě lidé nespokojení s polistopadovým vývojem, to je velká záhada. Andrej Babiš je jistě s polistopadovým vývojem naopak velmi spokojen. Kdyby nepřijely v 68. ruské tanky, mohl být majitelem Kosteleckých uzenin o dvacet roků dříve. Ale nehledejme ve volebních preferencích příliš logiky. Pokud by měli lidé dostatek informací a uvažovali přísně logicky, byly by v podstatě zbytečné výdaje na volební kampaně.