Pokud někdo intenzívně sleduje, o čem referují domácí média, nutně musí mít pocit, že česká společnost je naštvaná, že je nespokojená především s politikou a lidé neprožívají nejšťastnější období, ačkoli politici rádi prohlašují, že se máme nejlépe v historii. Také to na vás tak působí, nebo jako odborník na lidskou duši, ať už jako kněz, nebo psychiatr, máte ze setkávání s lidmi ve svém okolí jiný dojem? A pokud si stěžují, na co především?

Pravda je, že se po materiální stránce zase tak moc špatně nemáme. Auto skoro v každé rodině, každoroční dovolená v zahraničí, v obchodech pět druhů chleba, dvacet druhů jogurtů a pomazánek…

Nákup nás ve kvalitě života sjednocuje. To nám nechybí. Bohužel nám přebývají ti, kteří nás rozdělují. Mají na to tři páky. Politickou korektnost, zblázněný liberalismus a bezbřehou toleranci.

Říkáš o sobě, že jsi vlastenec? V tom případě jsi xenofob, až rasista. Nesouhlasíš s názorem, že existuje sedmdesát pohlaví? Potom jsi zabedněný klerikál. Dáváš dětem úkoly a něco jim občas zakážeš? V tom případě jsi tyran a děti by se ti měly odebrat.

Stačí projevit svůj názor a máte nálepku. O tom, která vám patří, rozhodují samozvané intelektuální elity.

Vzhledem k tomu, že mi žádné prostředí, od akademického přes nemocniční, chrámové ani hospodské není cizí, preferuji svoji naučenou psychiatrickou vlastnost a všude naslouchám.

Stěžování si, brblání a kritika patří k lidské podstatě. V létě je moc horko, v zimě je mráz, soused má na zahradě lepší švestky a švagr si koupil nové auto. Každý si stěžuje na něco jiného, protože každého tlačí bota jinde. Ba znám i takové, kteří mají problém s tím, že nemají žádný problém.

Na druhé straně si na stěžování nestěžujme. Pokud by byli lidé spokojení s těžkou prací, nevymysleli by stroje, kdyby byli spokojeni s pěší chůzí, nevymysleli by automobily. Nespokojenost s aktuálním stavem vede do jisté míry k pokroku. Mimo jiné, znáte zemi, kde by si lidé nestěžovali na politiky?

Nevyhrává v těchto časech v Česku zlo a nenávist nad vším ostatním, jak to vypadá nejen z výstupů médií, ale i ze sociálních sítí a diskusí na internetu? Nebo je to jen viditelná slupka, zatímco život jede v kolejích podobných těm, v nichž jsme prožili uplynulých třicet let?

Zpovrchněli jsme, ztratili stud a slušnost. Vulgární slova, která dříve padala jen na WC v nádražní restauraci, ta dnes létají Hradem, Parlamentem, školami i v rodinách. Z toho je slyšet nenávist jednotlivců, ale život celé společnosti jede ve vyjetých kolejích.

Dala by se ta nynější situace brát svým způsobem i jako generační konflikt, když do protestních akcí v průběhu jara se zapojovali především mladí lidé, kteří se i mobilizovali a svolávali do akce prostřednictvím sociálních sítí?

Nejsem přítelem často opakované věty, že se změnila doba. Doba, čas je fyzikální veličina, která nikdy nedávala sama sobě vlastní obsah. Obsah jí dávají lidé. My jsme se změnili, nikoli doba. Jedno však zůstalo. Radikalismus mladého člověka a jeho odpor ke křivárnám. Vždyť listopadová revoluce nebyla záležitostí starců a peciválů, ale aktivních mladých lidí. Nejde tedy o generační konflikt, ale o zcela přirozený jev.