Teroristických útoků v Evropě přibývá, každý den slyšíme o novém případu, kdy nějaký islámský radikál zabije spoustu lidí. Jak se jako lékař díváte na to, když kvůli takovému násilí zbytečně umírají zdraví lidé?

To je strašné. V době, kdy lékař zachraňuje devadesátiletého člověka s rakovinou, aby mu prodloužil život o rok nebo půl roku, i když to stojí obrovské peníze, ale vnímáme to jako etické, je skutečně strašné vidět, jak třeba osmdesát čtyři lidí, kteří jsou na dovolené u moře, umírá. Nevím, kam se společnost posouvá. Ve starověku nebyla hodnota lidského života žádná, protože házeli křesťany lvům, ve středověku zase zloději usekli ruku. Myslel jsem si, že pomalu spějeme k tomu, že si budeme vážit lidského života, ale vidím, že to tak není.

Neobáváte se, že v Evropě, která staví hodnotu lidského života nad jiné hodnoty, začínají převládat jiné kultury, které si lidského života neváží?

Musíme si uvědomit, že moje generace byla svědkem nacistických koncentračních táborů, kdy křesťanská civilizace posílala ne desítky, ale statisíce lidí na smrt, takže nemůžeme tvrdit, že neúcta k životu je specialitou lidí ze Středního východu nebo Asie. Křesťané byli schopni možná daleko větších zvěrstev, než jsme schopni vnímat dnes.

Co si jako lékař myslíte o lidech, kteří se dopouští teroristických útoků? Často jde nejen o migranty, ale i o muslimy, kteří se už na Západě narodili a léta tam žili. Říká se, že se zradikalizovali. Jsou skutečně tak zfanatizovaní islámským náboženstvím, nebo, jak se mnohdy ukazuje, jsou to současně lidé frustrovaní, neúspěšní, s osobními problémy, kteří se mstí společnosti a islám je třeba jen vedlejší důvod útoku?

Myslím, že nepochybně jsou to anomální lidé, protože každý člověk chce žít, a oni vědí, že do toho jdou za cenu svého života, počítají s tím, že ho ztratí. Každý sebevrah je v jisté chvíli anomální osobností. Přežije-li dnes sebevrah svůj pokus o sebevraždu, končí vždycky na psychiatrii. Buď to byl dlouhodobě psychiatrický pacient, nebo psychopat, případně člověk, který se dostal do momentální bezvýchodné situace, kterou řešil tím, že si chtěl vzít život. A přitom si řekne, že s sebou vezme ještě někoho dalšího. Ale v každém případě to není normální, je to psychopatické chování, které vyžaduje péči psychiatra. Samozřejmě v případě, že to sebevrah přežije. Jistě existují výjimky, kdy sebevrah má pocit, že ukončením svého života pomáhá jiným, možná, že to je i myšlení některých teroristů.

Evropskou unii teď zneklidňuje další věc, která se děje těsně u jejích hranic, v Turecku, kde se v současné době prezident Erdogan po neúspěšném vojenském puči tvrdě vypořádává nejen s pučisty, ale i s opozicí v armádě, ve státní správě, v justici, ve školství, v médiích. Exministr zahraničí Karel Schwarzenberg současnou situaci přirovnal k noci dlouhých nožů, kdy Adolf Hitler ve třicátých letech smetl opozici uvnitř nacistické strany. Souhlasíte s tímto srovnáním?

To je odlišná věc než teroristické útoky. V Turecku jde o boj o moc, což je vlastní celé historii lidstva, jedni likvidují druhé, na tom není nic mimořádného. Už v Babyloně se navzájem likvidovaly národy, když se bojovalo o moc. A v Turecku nejde o nic jiného.

Evropská unie začala utužovat s Tureckem vztahy, protože ho potřebuje kvůli zastavení přílivové vlny do Evropy. Podmínkou Turecka byl bezvízový styk a v budoucnosti i vstup do Evropské unie. Je to podle vás poté, co se tam upevňuje autoritářský režim prezidenta Erdogana, vhodné?

Teď bychom o ničem takovém neměli určitě jednat. Měli bychom vyčkat, jak se tam situace bude dál vyvíjet. Jak vidíme, v Turecku vyhlašují výjimečný stav, uvažují o zavedení trestu smrti, nesmíme se tedy ukvapovat. Není ostatně důvod k žádnému chvatu, všechno má čas. Stejně se nechtělo hned přistupovat k bezvízovému styku. Uvidíme, co přinesou další týdny a měsíce. V této fázi není jistě důvod k žádnému vstřícnému kroku, je potřeba racionálně vyčkat na další vývoj. Jen nesmí převládnout emoce. Ty jsou vždycky zrádné a vedou k rozhodnutím, která nejsou racionální a která pak člověka mrzí. Tak to platí v životě jednotlivce i společnosti.

Evropská unie uzavřela s Tureckem smlouvu o vracení migrantů. Myslíte si, že je možné se v současné situaci spoléhat na to, že ji Turecko bude dodržovat?

Myslím, že stále platí to, o čem jsme mluvili, že je potřeba posílit hranice schengenského prostoru, Dublin dvě. Všichni to vědí, to je třeba dodržovat, není potřeba vymýšlet nějaké nové věci. A hlavně se domnívám, že bychom neměli pořád vstupovat do jednání jiných zemí. Protože dnes Západ sklízí důsledky toho, že vstoupil do Libye nebo Iráku. Je třeba hledat, jaké jsou příčiny migrační krize. Ti lidé tam žili po staletí, ani jsme o nich nevěděli a najednou nastal takový problém. Je třeba přemýšlet o jejich hodnotách a vstupovat do arabských zemí jedině takovou misionářskou formou. V době, kdy jsme do těchto zemí vstoupili se zbraněmi, nepřemýšleli jsme, jakou reakci to vyvolá, kam až to může vést.

Když vidíte problémy, kterým Evropa čelí – migrační vlna, terorismus, jak vidíte naši budoucnost?

Osobně vidím budoucnost pozitivně, na rozdíl od mnohých bohatých Čechů, kteří si už dneska kupují nemovitosti na severoamerickém nebo jihoamerickém kontinentu. Jistí se, protože si myslí, že v Evropě to nebude probíhat dobře. Možná patřím k těm, kteří věří v pozitivní budoucnost, jako někteří židé před druhou světovou válkou, kteří pak bohužel byli nakonec rádi, že děti odvezli do Anglie posledním vlakem. Ale já jsem optimista, nemohl bych žít jako člověk neustále očekávající katastrofu. Jestli k ní dojde, nevím. Ale když zatím žiji, tak pozitivně.