Prezident Miloš Zeman podle tvrzení mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které jdou neziskovým organizacím. Jak komentovat tuto výzvu a co říci k podobě neziskového sektoru v České republice? Kde pomáhá, kde škodí?

Pokud je mi známo, nemá prezident republiky stran rozpočtu žádné pravomoci – dokonce ani zákon o státním rozpočtu nemá možnost vetovat. Soudím, že to pan Ovčáček nějak popletl.

Do hry o prezidentský úřad nakročil senátor a primátor Teplic Jaroslav Kubera. Ten například dlouhodobě tvrdí, že západní svět je tak předlužený, že to vyřeší jen válka. „Tuším, jak to skončí, jsem rád, že jsem tak starý, že už mi to nebude tak strašně vadit. Světovou válkou to skončí.“ Na adresu kritiků Vladimira Putina uvedl, že nikdo neví, zda by po něm v Rusku nepřišel někdo ještě horší. Platí též za obhájce kouření a kritika EU. Zamlouvá se vám tento uchazeč? Anebo máte už svého favorita? Jak se nám pole uchazečů o Hrad nakonec porovná a kdo bude mít největší šanci?

Mám Kuberovo oznámení o kandidatuře jen za vtip. Kandidátů bude ostatně vždy víc než zvolených, to už je život.

Napětí kolem migrace do Itálie houstne. Schvalujete, aby Italové dali migrantům dokumenty a poslali je na sever, jak hrozí? Dalším řešením je pokračovat v přerozdělování podle kvót, jak chce Brusel. Naši politici doporučují důsledně hlídat břehy Libye a migranty vracet, případně zasáhnout vojensky přímo v Libyi. Co s tím?

Udělení 200 tisíc italských dočasných pracovních víz pro Schengen by výrazně zmenšilo nebezpečí, že k nám dorazí třináctý uprchlík. Měli bychom co do činění s lidmi, kteří mají zájem bydlet a pracovat, vzhledem k uděleným vízům by se jednalo o pracovníky legálně se pohybující na vnitřním trhu práce EU, jež by byli udělením víz automaticky vyloučeni z jakýchkoli kvót. Z dosavadního zájmu uprchlíků o zakotvení v Česku lze usuzovat na to, že je velmi pravděpodobné, že Česka by se jejich pohyb po EU netýkal. Pracovníci s těmito vízy by ale mohli vstupovat do konkurence s našimi občany, kteří se mimo Česko s nimi budou ucházet o stejná pracovní místa. Zavírání hranic či kontroly na hranicích by tak negativně ovlivnilo nejvýše naše občany, na těchto 200 tisíc legálních držitelů víz by to vliv nejspíš nemělo žádný.

Kvóty jsou něco, co pro nás platí v závazné podobě bez ohledu na to, zda to bylo dobré nebo špatné řešení. Závazky by se měly plnit. A to bez ohledu na to, jestli je možné usilovat o jejich změnu nebo modifikaci.

Ty scénáře s hlídáním břehů a vracením z moře zpět na teritorium zemí mimo EU jsou vesměs formulovány jako utopie, které chybí prvky uskutečnitelnosti. Rezignace na záchranu lidí na člunech by vcelku jistě vedla k větším počtům mrtvých. Pokud by to tak dopadalo, dal by se kolem toho vystavět turistický průmysl, kdy by se výletníci z EU jezdili na lodích dívat, jak se topí lidé snažící se dostat přes Středozemní moře. Byla by to kratochvíle srovnatelná třeba s tím, když ve starověkém Římě lidé v arénách sledovali, jak lvi požírají křesťany.

V rozhovoru pro Deník.cz vyjádřil ředitel neziskové organizace Člověk v tísni Šimon Pánek obavy o osud české demokracie. „Naše demokracie je stále velmi mladá a křehká a bohužel bychom o ni mohli rychle přijít,“ říká. Napětí podle něj vzniká v Evropě proto, že demokratické principy ztrácejí podporu. Obratem také dodává, že by naši společnost mohli obohatit uprchlíci, protože mají energii do nového života. „Místo toho stále slyšíme, že jde o invazi, a nikdo nenapíše, že jsou to žvásty,“ tvrdí Pánek. Co vy na to?

Se Šimonem Pánkem zcela souhlasím. Je hodně škoda, že jeho střízlivý a věcný pohled není obecně přijímán jako samozřejmost. Pochopitelně zde nejde o žádnou invazi ani válku proti Evropě nebo evropské kultuře. K té evropské kultuře ostatně patří i tolerance, zejména pak tolerance k náboženské víře. S historií našich vlastních heretiků i uprchlíků bychom si tento aspekt měli uvědomovat. A pozitivně vnímat, že třeba Hrabalovo „nelze člověka odvšivit od svobody“ je také styčným místem mezi tím lepším z naší kultury a tím, co mají v sobě i uprchlíci. Dost zapomínáme na to, jak se na nás po otevření hranic v roce 1989 dívali naši západní a jižní sousedé s preventivními nápisy typu „Češi nekrást tady“. Jejich politické elity byly prozíravější, jak co se týká té doby, tak doby před tím, kdy prchali lidé z naší části světa. Část z nich byli také komunističtí agenti, některým se i bomby podařilo odpálit.

Letní pohodu v Česku narušila diskuse kolem toho, zda se na koupaliště smí, nebo nesmí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Odpůrci argumentují hygienou, ale zejména tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách. Kam se přiklonit? Je tato otázka vůbec otázkou k diskusi?

Silně pochybuji o tom, že se tyto exotičtější typy plavek u nás objevují tak často, aby z toho bylo třeba propadat hysterii – ostatně i záchvaty typu hysterický oblouk patřily před tou zhruba stovkou let u nás k dobrým mravům, ale taky jsme to jako lidstvo přežili. Ostrakizování žen v těchto plavkách určitě není moc dobrý příspěvek k integraci.

Úvahy tohoto typu mi připomínají píseň Vodňanského se Skoumalem s názvem Lázeňský, kde se zpívá o řešení jiného vážného problému koupališť:

„Když se dámy s pány koupaj bez plavek
hbitě přiskočím a dám jim pohlavek
To je možné snad jedině ve Švédsku
proto je tam tolik poklesků

Tady ale není Skandinávie
Tady pod sprchou se každý zvlášť myje
odděleně přesně podle pohlaví
Jinak nás to ani nebaví

Skandinávie má svoje skandály
též i lázeňský o kázeň nedbá-li
Nestojíme o podobné poklesky
proto máme plavky na přezky“

Je z toho vidět, že plavky a hygiena jsou naším dlouhodobým problémem, ale vcelku bych se těmi klasiky showbusinessu nechal inspirovat a řešení ponechal plně na lázeňských.

Ať je to jakkoliv, tuto diskusi si trochu svérázně vyložila žena na pražském koupališti, když muslimku koupající se v burkinách začala kopat a škrtit. Kde je hranice veřejné diskuse o imigraci, islámu a podobných tématech, aby si to někteří méně chápaví spoluobčané nevyložili tak, že muslimy mohou fyzicky atakovat?

Z toho útoku na koupališti je patrné, že nebezpečí u nás nepředstavuje dvanáct uprchlíků či perpektiva příchodu třináctého, ale pomatené hlavy některých našich spoluobčanů či spoluobčanek. Myslím, že podobně choré hlavy měli lidé vyžívající se v honech na čarodějnice, lynčování nebo etnických čistkách typu holocaustu nebo Srebrenice.