Koncem září jste se stal osmdesátníkem. Jak se k vašemu životnímu jubileu postavil váš mateřský ústav, Fyzikální ústav Akademie věd ČR, v němž jste pracoval 55 let, než se s vámi letos ne příliš korektně rozešel?
Někdo si odnese desetinásobek platu, u mě by to dělalo pár desítek tisíc, což v prý statisícových odměnách a uděleném půlmiliardovém grantu by v ústavu nepředstavovalo žádnou finanční újmu. Jiný odejde s prázdnou jako teď já, když vše vyřeší formální děkovný dopis. V přetrvávajícím módu závisti umocněného nenávistí vůči osobě prezidenta udělujícího státní vyznamenání to vlastně není ani nic divného. Nejsem jediný, třeba vynikající herec Martin Růžek se nedočkal ani důstojného pohřbu v Národním divadle, i když v něm významně účinkoval řadu let. Na druhé straně se mi dostalo pocty na zasedání Rady města Prahy 5 nebo Vědecké rady Univerzity v Pardubicích. Západočeská univerzita mi připravila oslavu instalací 25. výstavy stovky mých fotografií – to potěší, a není to málo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník