Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu? A co Vás vlastně přimělo k tomu, abyste šel do voleb?

Začaly se potvrzovat mé obavy z mrhání státním majetkem. Po mém zastupování senátorů u Ústavního soudu ve věci návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, když těsně před vlastním jednáním došlo k dvojímu vykradení mého osobního automobilu, se na mne začala obracet řada lidí s podezřelými okolnostmi. Nejedná se mi jenom o to, že jsem byl před jednáním Ústavního soudu dvakrát vykraden, ale i o časovou a obsahovou paralelu s problémy dalších lidí, co vystupovali proti majetkovému vyrovnání s církvemi. Osobně nenapadám princip vypořádání, ale neprůhlednost, vyplácení subjektů, co neexistovaly před únorem 1948, nezohledňování historických souvislostí a zejména mlžení v této věci. Řada politických stran proklamuje svůj nesouhlas se zákonem, ale fakticky jej podporuje. Dle mého názoru od revoluce v roce 1989 neměly církve tolik zásadních podporovatelů mezi nejvyššími ústavními činiteli jako nyní.

Tomu nerozumím

Vezměte si např. ČSSD. Končí nyní funkční období 27 senátorům zvoleným za různé subjekty. Ti senátoři, kteří podali návrh Ústavnímu soudu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání a byli v minulosti zvoleni na návrh ČSSD, měli nyní téměř 5x menší šanci, že je ČSSD znovu navrhne k novému zvolení za senátora než ti, kteří zákon nenapadli. Ve vládě není žádný senátor, který by návrh podepsal. Žádný ministr jako poslanec v minulosti nepodpořil návrh usnesení k převzetí majetkové odpovědnosti za neprolomení hranice února 1948, návrh na zrušení zákona podali poslanci ČSSD až po té, co jej podali senátoři z řad některých senátorů z ČSSD, všech KSČM a všech Severočechů, návrh k Ústavnímu soudu podepsalo necelých 30% senátorů zvolených za ČSSD. ČSSD v minulosti nemusela zbytečně jednat s církvemi, ale měla dodržet slib o referendu, ihned po zvolení měli její poslanci navrhnout změnu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, aby nedocházelo k porušování zákona, což se nyní děje, s návrhem na změnu zákona přichází senátoři těsně před volbami, přičemž návrh je tak ostrý jako zuby 80leté ženy, veřejnost nemá kontrolu nad vydáváním. Nemusím přidávat další poznatky včetně toho, co řekl o předsedovi Sobotkovi a jeho vztahu k víře na jednání sněmovny poslanec Laudát z TOP 09.

Stejně tak je podezřelé, že se nikde neobjevila informace o tom, jak dochází k prověřování výplat náhrad za odebraný majetek, a zda tak nedochází nejenom k vydávání majetku, za který už byla vyplacena náhrada, ale případně i k majetku fakticky zahrnutému do finančních náhrad. Proč ministerstvo kultury a ministerstvo zemědělství nezabezpečila zveřejnění transparentních údajů souvisejících s vydáváním majetku od kopií žádostí po veškerou komunikaci v této věci, aby voliči sami mohli prověřit a vyjádřit se k oprávněnosti nároku.  Nechce se mi věřit, že by to souviselo s tím, že v jejich čele stojí politici KDU-ČSL.  

Je nepochopitelné, že podobný rejstřík existuje v insolvenčním řízení, kde se v konečném důsledku jedná o mnohem nižší hodnoty, ale ne zde.

Nerozumím nezveřejnění obsahu jednání o konkordátu se Svatým stolcem, které vedli naši poslanci. Je rozdíl mezi nezveřejněním informace o jednání poslanců a o jednání diplomatů.  Jsem přesvědčen, že Svatý otec nepodporuje ukládání peněz do bank, ale jejich využívání pro potřebné. Mohu se ale mýlit. Na základě mého dopisu poslancům k nezveřejňování jednání o konkordátu našimi poslanci mi zatelefonovala členka ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny za ČSSD, která se jednání v květnu t. r. zúčastnila. Dojem z jednání s ní byl velmi dobrý. Potvrzuje mé obavy, že v Čechách se možná nejedná tak, jak by mělo a jak očekávají mnozí na základě postupů Svatého stolce.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu sice jako nezávislý, ale na kandidátce Úsvitu a proč na Praze 5?

Protože kromě Domova, Komunistů, Republiky, Severočechů a SPO je Úsvit jedinou politickou stranou či hnutím, které je ochotno tvrdě podrobit zákon nejen slovní, ale i faktické kritice a zároveň za ně vystupuje alespoň jeden ústavní činitel napadající tento zákon. ČSSD za takovouto stranu na základě dostupných údajů nemohu považovat, přestože v ní působí řada statečných osobností. Proto za Úsvit kandiduji, ačkoliv na Praze 5, Praze 13 a Řeporyjích nekandiduje do místních zastupitelstev.  Na Prahu 5 jsem se přistěhoval téměř před 40 lety, chodil zde do škol, působil v bytovém družstvu. Vím, jak se pouští draci na Dívčích hradech, jak byly studené meze v místech, kde nyní jsou sídliště Prahy 13, moje drahá polovička bydlela na stejné zastávce autobusu, zde jsem měl první sídlo své kanceláře, prostě sem patřím. Znám tu řadu lidí, z nichž mnohým jsem pomáhal zdarma či za symbolickou odměnu, pokud jsem byl přesvědčen, že se děje křivda. Chodil jsem za ně bojovat na zastupitelstva, připravoval trestní oznámení, zastupoval je i u soudu. Řada z mých kauz plnila stránky novin popisujících to, co se dělo špatného – kauza Agentury Praha 5, dům Zubatého, finance na radnici … Asi nejznámější je kauza gymnázia Buďánka, kde jsem jako předseda rady rodičů odporoval radnici a organizoval akce na záchranu gymnázia. Když pan starosta Jančík nechtěl s dětmi jednat, tak jsme jako rodiče s nimi šli i na zastupitelstvo. Přes povolanou snad i dvacítku městských policistů, kteří však jednali velmi korektně, jsme nakonec donutili radnici k jednání a školu zachránili. Pak jsme a nejen v tomto případě vyhráli i soudy. Mohu snad jednat jinak, považuji-li případné zvolení za prospěšné, a kandidovat tam, kam nepatřím, jenom pro to, že by to pro mne bylo výhodnější kandidovat tam, kde kandiduje i Úsvit do místních zastupitelstev?