Vy jste studoval na univerzitě ve Spojených státech amerických. Jak dlouho jste tam žil?

Licenci jsem získal na Floridě a v Americe jsem žil celkem jedenáct let až do roku 2012. Předtím jsem studoval v Itálii filozofii a teologii. Chtěl jsem se stát knězem, ale uprostřed studií mi bylo doporučeno, abych ze semináře odešel. Vnucovali mi, jak mám přemýšlet a zřejmě jsem byl pro řeholní řád příliš velký volnomyšlenkář.

Platí, že Češi jsou více nespokojení a Američané otevřenější?

Je pravdou, že Češi se více mračí a mají sklon nadávat. Je to dané výchovou. Nejde o to, že by se Američané měli nějak výrazně lépe, ale jsou vychováváni k tomu, aby se usmívali, s lidmi bavili o příjemných věcech, soustřeďovali se na pozitivní informace, aby se nevzdávali a bojovali. Co se týká kvality života, tak v Americe není lepší než u nás. Naopak si myslím, že v některých stejně velkých městech je u nás vyšší životní úroveň než v USA.

Jaká je v Česku atmosféra ve společnosti? Jsou Češi pod tlakem?

Nevnímám, že by byla situace jiná než kdekoli jinde. Těžké situace a problémy řeší lidé všude. Nechci to nazývat problémem, ale chci říct, že málo cestujeme a poznáváme. Nevíme, jak lidé jinde žijí. Málo vidíme podmínky, situace a život lidí kolem nás. Chtěl jsem ještě fakticky podotknout, že u nás máme relativně dobrý systém sociálního zabezpečení. Když ztratím zaměstnání, můžu jít na úřad práce a dostanu třeba i minimální podporu. Nemusím mít strach, že když onemocním, tak zbankrotuji. To v Americe existuje. Když podmínky u nás porovnáme se zbytkem světa a začneme si toho vážit, tak přestaneme i nadávat.

Takže bychom měli mít větší přehled a rozhled?

Ano. Nemáme přehled a to nás vede k provinčnímu životu, přitom možností je spousta. Hlavní je nebát se příležitostí, vyjadřovat své názory a jít si za svým. Od Rakouska – Uherska jsme vedeni k tomu, že musíme poslouchat a to je škoda. Když se zaměříme více na to, co chceme, tak budeme šťastnější. Negativní stránkou takového rozhodnutí ale je, že budeme mít třeba méně času na sledování televize a vysedávání u piva.

Když jste připomenul média, jak moc působí na psychiku?

Mají velký vliv na to, jak se lidé cítí. Přiznám se, že já zprávy v televizi vůbec nesleduji, raději se podívám na internet. Lidé si stěžují, že zprávy na Nově jsou černá kronika, tak proč se na takové pořady dívají, když jim vadí?

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Mají lidé rádi předvolební sliby? Dokáží jim věřit, když vlastně všichni víme, že často budou mít málo společného s realitou?

To je globální fenomén. Před volbami se vždy říká, co by politici chtěli a pak zjistí, že to není tak snadné. Určitě se lidé ale nechají sliby strhnout. Vzpomínám si na předvolební kampaň Baracka Obamy v roce 2008, kdy kampaň zaměřil pozitivně a to bylo pro Američany něco velmi osvěžujícího. Pravdou ovšem je, že některé sliby nedodržel. Je ale charismatickou osobností. Právě díky tomu dokázal na svoji stranu získat i řadu mladých Američanů a vyhrát volby na celé čáře. Chci ještě připomenout, že v Americe bývá většinou negativní kampaň, takže to, co udělal Obama, bylo výjimečné. Většina předvolebního zápasu se tam děje v intencích nakydat na druhého co nejvíce špíny. Na rozdíl od české politiky to ale není osobní.

Můžete být konkrétnější?

Dám příklad. Při jednom mítinku byla vznesena obava, že Obama je Arab, terorista, a že lidé z něj mají strach. Jeho protikandidát John McCain tehdy řekl: „Barack Obama je především americký občan, dobrý člověk, senátor a nemusíte se ho bát. Máme na věci různé názory, ale Obama není špatný člověk.“ S takovým způsobem reakcí bych se rád v české politice někdy setkal. U nás mám pocit, že politici jdou hodně do osobních urážek a to je škoda. Existuje více způsobů, jak dělat politiku.

Máme českého Obamu?

Kdyby byl pan Schwarzenberg o 30 let mladší, tak by byl takovým Obamou. Zažil jsem ho tváří v tvář a úplně se mi o něm změnil obraz. Velmi rozumně a dobře hovořil. Když jsem ho dříve sem tam viděl v médiích, bylo to hodně zkreslené. Mně se velmi líbí. Je to rozumný člověk.

V současné době sbírá spoustu plusových bodů u voličů vicepremiér Andrej Babiš. Čím přitahuje lidi?

Je velmi šikovný podnikatel a naučí se chodit i v politice. To, co dělá, dělá proto, že něco umí. Myslím si, že člověk může být dobrý manažer, ale může mít i určité morální nedostatky. U pana Babiše zatím žádné zásadní morální nedostatky nevidím. Co se týká jeho spolupráce s StB, to se teprve uvidí. Každopádně hnutí ANO je nové, takže na hodnocení je čas. Podotýkám, že v Americe se morální nedostatky nepromíjí. Bylo těžké pro Clintona překonat svou sexuální aféru.
  
Vy teď pracujete ve Zlíně a soustředíte se hlavně na rodinnou terapii. S jakými problémy za Vámi lidé chodí?

Aktuálně pracuji s rodinami, které mají děti v náhradní pěstounské péči. Tyto děti prošly většinou určitými životními situacemi v raném dětství a neměly takové emoční zázemí jako v běžné rodině. To se později projevuje v chování, které může eskalovat až do nějaké poruchy. Nepracuji s dětmi individuálně, ale zaměřuji se na to, abych hovořil s celou rodinou. Děti mohou být vzpurné, drzé, neomalené. Řešíme i úniky k drogám. Když zažijí domácí násilí, tak se to pak může projevovat v tom, že šikanují další děti. Při sezení se snažíme prohlubovat vztahy. Když děti zažívají nepodmíněnou lásku, tak se uklidní a nemají potřebu utíkat k dysfunkčnímu chování.