Jaký je váš pohled na protesty v České republice? Ať už proti Miloši Zemanovi nebo Andreji Babišovi?

Chápu je a sympatizuji s nimi. Kolem nás se stávají samozřejmými věci, o kterých bych si ještě před pár lety nemyslel, že nastanou. Trestně stíhaný premiér byl prostě dříve něco naprosto nemyslitelného, prezident pronášející nehoráznosti a zjevně nahrávající Rusku a svérázně interpretující zprávy českých zpravodajských služeb také ne.

Souvisejí demonstrace s neschopností části voličů se smířit s výsledky demokratických voleb? Platí to u prezidenta nebo premiéra? Nebo to souvisí spíše s pochopitelnými důvody vzhledem k aktuálnímu dění?

Neschopností smířit se s výsledky voleb by si to Miloš Zeman rád, milosrdně vůči sobě, vysvětlil. Když to řeknu za sebe: já bych se s výsledky voleb smířil docela dobře, kdyby se prezident nechoval tak, jak se chová. Není to tedy tím, že bych byl zklamán neúspěchem svého favorita, v demokratických volbách zkrátka rozhoduje většina. To ale neznamená, že pak nemohu kritizovat chování prezidenta, když s ním hluboce nesouhlasím.

S jakými pocity sledujete tanečky kolem sestavování vlády?

Komunisté se dostávají k moci – a to reálně. Formulují si vůči chystané vládě své požadavky a premiér s nimi musí jednat o podmínkách. Svým způsobem je to zpochybnění polistopadového vývoje. Ale to teď vidíme všude kolem sebe: zpochybňování našeho členství v Evropské unii nebo v NATO, dokonce zpochybňování liberální parlamentní demokracie jako takové. Nedovedu si představit, že by nám ještě v době Topolánkovy vlády bez důvěry někdo namlouval, že je stejně plnohodnotná jako vláda s důvěrou.