Počátkem května oslaví Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jak byste zhodnotil těch patnáct let? Je rozdíl mezi Ruskem před patnácti lety a dnes?

Určitě, Rusko je dnes jiné, než bylo za Jelcina. Především nastoupilo cestu k budování své hrdosti. Přečetl jsem si v ruském originále strategii obrany Ruské federace, je to velmi zajímavý text, protože jeho základním poselstvím je návrat Ruska do pozice velmoci. To znamená, že zásadní pozicí Ruské federace je, aby proti unilaterálnímu pohledu na svět, kde dominuje nejsilnější mocnost Spojené státy, se Rusko dostalo zpět do pozice supervelmoci. To čtu z toho textu.

Podařilo se to za dobu, co je Putin o moci?

Rusko se mění nejen v souvislosti s vládou Putina, ale proměna světa vede k tomu, že se dnes velmi vážně vede debata, jak vypadá dnešní svět a jak ho uspořádat, aby byl bezpečnější. A v tom hraje Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti mimořádnou roli a chce hrát roli velmoci ve světě.

Jak se podle vás projevuje vláda Vladimira Putina na životě ruských občanů? Je podle vás dnes životní úroveň Rusů vyšší než v dobách, kdy byl u moci jeho předchůdce Boris Jelcin?

To nejsem schopen posoudit, protože se mezitím vyvíjel celý svět i Rusko. Srovnávat stav společnosti nebo životní úroveň před Jelcinem a po Jelcinovi, před Putinem a po Putinovi je úkol pro historiky, to není pro můj komentář. Nicméně Putinovi se daří být prezidentem, který má velmi masivní podporu obyvatelstva. A když komunikuji s Rusy, mají pocit, že se jim vrací ruská hrdost, což je podle mne pro mentalitu národa z ruského pohledu velmi důležité.

Popularita ruského prezidenta je v posledním období, po anexi Krymu a ukrajinském konfliktu, nejvyšší za celé období jeho politické kariéry, i když se nyní ruské ekonomice příliš dobře nevede, protože ji poškodily nejen protiruské sankce, ale především pokles cen ropy. Myslíte si, že právě návrat hrdosti a sebevědomí je pro Rusy důležitější než prosperita?

Určitě. Podívejte se, hrubý domácí produkt Ruska je někde mezi Itálií a Francií, to znamená, že HDP Ruska je jako HDP jedné členské země Evropské unie. Bohatství Ruska pramení spíš z jeho nerostného bohatství, ze zásob plynu, ropy. Nicméně jistý nacionalismus, jistá ruská hrdost patří k dějinám Ruska. To není nic nového.

Na jednu stranu se význam Ruska posiluje, na druhou stranu se Rusko dostává do politické izolace, jak nyní dokazuje i neúčast mnoha významných politiků na tak významné události, jako jsou oslavy 70. výročí konce druhé světové války v Moskvě. Není to pro Rusko špatně?

Ano. Je samozřejmě pravda, že Rusko teď není zváno ani na zasedání G8 a podobně. Ale chceme-li řešit problém války s radikálním islámem, chceme-li řešit otázku  Libye, chceme-li řešit válku v Sýrii, potřebujeme k tomu mandát Rady bezpečnosti. Bez ruského hlasu to nezvládneme, protože Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti, což je výsledek poválečného uspořádání ve světě. Takže my potřebujeme Rusko, ale Rusko zase potřebuje Evropu. Takže věřím v minský proces, je potřeba ukončit válku na Ukrajině, čím dříve, tím lépe, a nastartovat normální vztahy, protože máme globální problémy, které můžeme řešit jen s Ruskem, ne proti Rusku.

Nedávno jste řekl i v rozhovoru s reportéry prokremelské televize Russia Today, že nikdy v historii nebyly ekonomické sankce příliš efektivní a přínosné. Jste tedy pro zrušení protiruských sankcí?

Má-li dojít k úspěchu, musí ustoupit obě dvě strany. Nemůže ustoupit jenom Evropa bez něčeho dalšího, jen s argumentem, že nic nepřinesly, nebo že poškodily Evropskou unii nebo členské státy. To musí být váha proti váze, Evropská unie musí dosáhnout toho, že musí dojít k ústupkům z obou stran. Jak jsem četl obrannou strategii Ruské federace, je zajímavé, že jsou tam zmiňovány Spojené státy americké, mezinárodní organizace, NATO a podobně, ale není tam zmiňována Evropská unie jako celek. Proto si myslím, že má-li Evropská unie dosáhnout nějaké dohody, musí také něco politicky získat. Takže nejsem zastáncem toho, aby Evropská unie likvidovala sankce, protože to je nástroj, teď je potřeba, aby minský proces pokračoval a obě strany k sobě našly cestu. Jednostranné řešení podle mne nepovede k posílení míru v regionu.

Za to, že jste poskytl rozhovor prokremelské televizi, jste si v Česku vysloužil kritiku.

Když je šance mluvit do ruské televize, proč nepromluvit, ať tam zní také nějaký názor z České republiky. Proč to nevyužít? Podle mne to je v pořádku.