Kombinace sportu a práva je poměrně netradiční. Co Vás baví víc?

Tak v obecné rovině by bylo logické vidět oba okruhy odděleně. Právo jako náročný obor a sport jako cestu, jak tento obor úspěšně zvládnout, jako součást umění odpočívat. V té konkrétní a hlubší podobě pak jako novou právní disciplínu. A tady se již oba pojmy nedají oddělit. A právě proto, že se tento okruh práva teprve vyvíjí a hledá své místo, jde o jakousi tvůrčí činnost, která mě láká a nesmírně baví. Takže jako člověka aktivně sportujícího a ve světě sportu se pohybujícího mě baví podílet se na vytváření a uplatňování práva ve sportu.

Máte zkušenosti z advokacie i soudnictví. Na které straně jste se cítila lépe?

Ono to již vyplývá z mého rozhodnutí. Soudce je dobře situované životní poslání ve státní správě, které ovšem nejen zavazuje, ale i limituje. Advokacie je dobrodružství sama o sobě. Uvědomte si, že je nás přes deset tisíc na tuto malou republiku. Takže konkurence jako hrom a z toho plynoucí i nejistota. Ale řeknu to takhle. Kdybych byla soudcem, tak by tento rozhovor zřejmě nevznikl, že? Takže mé rozhodnutí je zároveň odpovědí.

Snažila jste se politickým vodám vyhýbat, kdy přišel ten zlom, že jste se nakonec rozhodla aktivně politicky angažovat?

Tak asi v loňském roce. Politika se nedá dělat bez toho, že by Vám lidé věřili. Byla jsem oslovena částí fotbalového prostředí, jestli bych svou odbornost nezúročila v odvolací komisi FAČR. Jde o orgán druhé instance v rámci sportovně soudní struktury. S jistou mírou nadsázky bychom jej mohli přirovnat k takovému českému fotbalovému „nejvyššímu soudu". No a díky podpoře jsem byla napoprvé nejen zvolena, ale stala se i předsedou. A už jsem byla ve veřejném prostoru, byť v roli sportovního politika. Ale pozor, s členskou základnou čítající přes 280 tisíc členů. A nyní přichází nabídka z té politiky skutečné. Je lákavé pokusit se prosadit svou odbornost i v tomto prostředí. Po letmém pohledu na kandidátky vidím, že na předních pozicích seznamů je „sporťáků“ poskrovnu. A uznejte, Soči, to byla hezká politika, ne?

Spojila jste své jméno s Úsvitem Tomio Okamury, proč právě tato politická strana? Co Vás přesvědčilo se přidat? Program, nebo osobnosti strany?

Je zřejmé, že zavedené polické strany hledají osobnosti ve svých řadách. No a já nejsem politicky angažovaná. Po loňské politické smršti delegovali lidé důvěru hnutím a ta teď musí přesvědčit a ukázat, že tu důvěru nezklamou. Potud obecně. Myslím, a mám to i v profilu, že na evropském poli by měla ČR vystupovat podobně jako národní mužstvo jakéhokoliv sportu složeného z konkurenčních klubů. To znamená jednotně a ve shodě. A proč s Úsvitem? Musím říct, že po pár setkáních mě pan Okamura svými postoji nejen překvapil, ale i přesvědčil. A nejen on. Ztotožňuji se názorově i s programem hnutí Úsvit do nadcházejících voleb do EP.

Hraje se podle Vás na české politické scéně fair-play?

Víte, v tomhle jsou si sport a politika velmi podobné. V každé straně i v každé skupině jsou lidé dobří a špatní. Takže já posuzuji konání lidí podle skutků jedinců. Někteří hrají fér, i když jejich partaj působí nedůvěryhodně a naopak. I v politice, a možná právě v ní nejvíc, platí motto modly moderního managementu Jacka Welche: „Jestliže máte ve své firmě lidi, kteří dosahují skvělých výsledků, ale nesdílejí filozofii a hodnoty, kterými firma žije, spolehlivě vás to dovede ke katastrofě.“ Nepřipomíná Vám to něco?

Vaše motto zní Evropa by měla pískat spravedlivě. Co tím myslíte, kde podle Vás EU chybuje?

Tak předně. Jestli by mně byla dána důvěra ve volbách, tak na tuto otázku bych ráda odpověděla až za rok, z vlastní zkušenosti. Teprve vlastní ruka na plotně ví, jak pálí. Takhle jsem odkázána na názory a vyjádření, která jsou publikována a zprostředkována. Nevím, jestli Vás tím uspokojím, ale můj pohled na celou škálu problémů je velmi podobný panu Petru Robejškovi. Kupříkladu: „Výhoda politiků spočívá v tom, že neúspěch v hospodářství a v politice se liší. Neúspěšné firmy zanikají; neúspěšné státní organizace přežívají, neschopní politici mohou být znovu zvoleni, popřípadě se o ně postará matka strana. Nepoměr mezi výkonem a odměnou, přežívání neúspěšných, neschopných a líných, to jsou hlavní důvody nízké úrovně politiky."

Co byste chtěla pro Českou republiku v EU vyhrát?

Pohled na nás. Že jsme schopní, odborní a komunikativní. Z takového pohledu a důvěry se rodí spolupráce, pozice pro poslance a zástupce ČR v orgánech a komisích, dají se naplňovat zájmy České republiky.

Zabýváte se mimo jiné tématem dění na Ukrajině. Jaký postoj by měla zaujmout Evropská unie vůči její současné krizi?

Nic není lepšího pro posouzení názoru a stavu v této velmi složité situaci jak tvrdé politické debaty v přímém přenosu. Jedna taková proběhla v populárním pořadu ČT: Máte slovo. Až z toho běhal mráz po zádech, jak tenká linie může vést mezi rozumným řešením a tragédií. Dále je velmi zajímavé, jak rozdílné mají názory politici a ekonomové. Uvalení ekonomických sankcí je lakmusovým papírkem zájmů nejen velmocí. Postoj určí velcí hráči na scéně. Z mého pohledu jde o problémy dva. Směřování Ukrajiny jako takové včetně letitých vnitřních problémů a Krym. Byla bych velmi opatrná ve vyjádřeních. Není nic horšího pro politika než měnit názory v přímém přenosu…